Betlém s krojovanými ožil v Hroznové Lhotě. V jesličkách zazářila tříměsíční Ema

Nejen věřící z hroznolhotské farnosti, do které spadají okolní obce Tasov, Kozojídky a Žeraviny zavítali na první vánoční svátek v jarním slunečném počasí ke kostelu svatého Jana Křtitele v Hroznové Lhotě, kde se uskutečnil Živý Betlém s programem zpěvů a vinšování. Od kulturního domu k jesličkám přišel lipovou alejí na Boží hod pestrobarevný průvod, ve kterém převažovali krojovaní účastníci. Na jeho čele kráčela magická rodinka Marie a Josefa s Ježíškem, které představovali místní Klára a Patrik Šenkovi vezoucí v kočárku tříměsíční Emu.

Průvod uzavírala na koních trojice králů-Kašpar, Melichar a Baltazar. Na prostranství se se u betléma na pódiu po úvodním přivítání farářem Markem Výletou postupně ani ne v hodinovém programu vystřídali účinkující: muzika Capella z Kozojídek, místní-dětský soubor Špačci s muzikou, pěvecký ženský a mužský sbor, ženský sbor Jahoda a mužský sbor Malina z Kozojídek. Hroznolhotská dechová hudba Švitorka zde vyhrává koledy věrně od prvního ročníku.

„Živý Betlém jsme začali organizovat a tvořit v roce 1994. Tehdy byl poprvé a pak se konal do roku 2003 každý rok. Potom jsme jej začali dělat každé dva roky z důvodu náročné přípravy. Letos byl 19. ročník,“ sdělila Hodonínskému deníku dlouholetá hlavní organizátorka této slavnostní události, Jitka Pavlicová.

U zrodu této akce byl tehdy Antonín Pavlica, velice akční a obětavý místní člověk, ten několik let spolu s manželem Jitky Pavlicové Františkem a dalšími Betlém stavěli a pokrývali slámovými došky. Pokaždé se musí zapojit hodně samotná obec Hroznová Lhota a její pracovníci a spousta dalších dobrovolníků.

„Společné setkání a koledování všech účinkujících a dalších lidí je podstata našeho Betléma. Nejde o divadlo ani o folklor, jde o oslavu Božího narození. Proto se scházíme vždycky 25. prosince a ne před Vánoci. Dnes už v průvodu přichází rodiče se svými dětmi, kteří začínali chodit a zpívat sami jako děti. Dokonce už mají děti i ti, kteří leželi v jesličkách jako Ježíšci. A to je radost a další smysl Živého Betléma, abychom to předávali dalším generacím a ukazovali jim, o čem jsou Vánoce. Zpočátku bylo složité i tvořit program, nebylo ve farnosti tolik sborů a ani děti nebyly tehdy organizované, dnes už se zapojují všechny místní sbory a někdy jezdí zakoledovat i hosté z jiných míst,“ dodává k organizaci Jitka Pavlicová.

Známý slovácký publicista Jiří Jilík z Uherského Hradiště byl poprvé v Hroznové Lhotě na betlémské slavnosti v roce 2003 a od té doby chyběl málokdy.

„Své dojmy jsem vylíčil ve fejetonu v knížce Jdu Slováckem krásným. Jitka Pavlicová tehdy velmi pěkně vyjádřila podstatu celé akce: ‚Jde nám o tom, aby se lidé dokázali vcítit do skutečnosti, která se odehrála přede dvěma tisíciletími. To co se tehdy stalo v Betlémě, se každý rok o Vánocích děje tam, kde si lidé přejí, aby se tak stalo. Důležité není, co vidíme, ale co cítíme. Nechceme oslnit zrak, ale jde nám o tom, aby člověk uměl prožít Vánoce sám v sobě.' Tak tomu bylo již v roce 1993, kdy se slavnost konala poprvé a Ježíškem byl tříměsíční Lukášek a bylo tak tomu i letos, kdy Ježíškem byla malá Emilka. Krásná tradice, během níž se všichni na chvíli ocitáme v krajině, kde vládne pokora a láska. A tradice důležitá, neboť si něco z oněch emocí si odnášíme domů s předsevzetím, že se polepšíme. Ale protože jsem taky člověk chybující, napřesrok přijedu opět to své předsevzetí obnovit. Jednou za dva roky, to je tak akorát,“ okomentoval účast Jiří Jilík, jinak bývalý šéfredaktor Slováckých novin.

VIDEO. Vzpomínky na skoronické Jízdy králů vyšly knižně. Vzpomínají v ní rodáci

V zaplněném prostranství lidmi spokojeně sledovala program i rodačka z Hroznové Lhoty, dvacet let žijící v Ladné na Břeclavsku, Marie Hanáčková-Ženatá.

„Mám tady všechnu rodinu a vracím se sem při každé příležitosti, protože se tady stále konají různé akce, folklorní, společenské. Dědina tím doslova žije, a to je dobře. K Živému Betlému a k navození té pravé zimní romantiky přece jen chyběl už jen ten sníh. Škoda, že nevydržel aspoň trochu z předcházejících dnů,“ posteskla si Maruška s úsměvem při pití svařáku, který byl při východu z parkového prostranství za branou ozdobenou smrčkovými větvičkami a zvonkem rozdáván kolemjdoucím k domovům.

Tonda Vrba

V Želeticích si vlastnoručně vyrobili svojí adventní chloubu. Chybí jen Ježíšek