Uspořádali jsme dvě online lekce – jedna byla zaměřena na maturanty a ta druhá na žáky kvarty (9.ročník). V pátek 15.1. měli studenti gymnaziálních maturitních tříd možnost setkat se s hercem Pavlem Šupinou a promluvit si o divadelní hře Její pastorkyňa, kterou již pošesté uvádí na svých prknech Slovácké divadlo.

Řeč byla o dobovém kontextu hry, o jazykové stránce dramatu a její aktualizaci, na níž se podílel právě Pavel Šupina. Původní hra byla sice zasazena do moravského kontextu, ale jazyk byl spíše stylizací než opravdovou regionální jazykovou výpovědí, a tak se toho chytil právě Pavel Šupina, rodák z Bánova, a pokusil se novou adaptaci upravit na míru sobě a svým kolegům. Řeč přišla i na samotnou Gabrielu Preissovou, která je velmi úzce spjata právě s Hodonínem, místem působení naší školy. Závěr setkání byl pak věnován dotazům, které, jak všichni věříme, byly pro některé studenty opravdu důležité.

K tomuto online workshopu, se sešly dvě třídy, což také vytvořilo zajímavý rámec i na úrovni kolegiální spolupráce. Studenti dostali k dispozici materiály i pracovní listy.

A jak na to studenti reagovali ve svých reakcích ihned po setkání? Na otázku v chatu, přišlo spousta odpovědí se stejným obsahem. Bylo zajímavé nahlédnout na proces vytváření představení a mohli jsme se vžít do role herce, odpovídali shodně studenti. Jeden ze studentů odpověděl, že ho zaujalo,  jakým způsobem se Pavel Šupina postavil k roli, jakou v představení hraje a jaké poselství sebou může nést drama, které se odehrává v dobách tak dávných.  Studenti ocenili i samotného Pavla Šupinu, jako osobu a jeho příjemný projev.

Závěrečný vzkaz jednoho ze studentů: „Už se těším na další podobné hodiny,“ nás nenechává na pochybách, že zvolená cesta od díla ke studentovi dává smysl.

V dalším týdnu, ve středu 20.1.2021 měli žáci kvarty možnost probrat s dramaturgyní Slováckého divadla Markétou Špetíkovou a herečkou Terezou Novotnou, která hraje jednu z hlavních rolí  proces přípravy divadelního představení. Řeč byla o představení Lichožrouti, které vzniklo na podkladě stejnojmenné knihy Pavla Šruta a Galiny Miklínové. Kniha získala v roce 2008 cenu Magnesia Litera.

Na úvod zazněla zcela přirozeně otázka: Kdo jsou to lichožrouti? Kvartány to nezaskočilo, s dílem se setkali již v primě, a hbitě dali dohromady odpověď: Jsou to malá smyšlená stvoření vypadající jako ponožky, které jí jenom jednu ponožku. Tvorové, kteří bydlí v téměř každé domácnosti a jedí vždy jednu ponožku z páru.

Na doplnění dodávám, že jsme minulý týden věnovali jednu hodinu vzpomínání na tuto literární zkušenost. Využili jsme k tomu prostředí Padlet a velmi se nám to osvědčilo.

Proces dramatizace je složitý a vstupuje do něj od autora, přes dramaturga až po jednotlivé herce mnoho lidí. Základem všeho je snaha dílo pochopit a najít tu nejlepší cestu k divákovi. Téma interpretace literárního díla prolínalo celou besedou. Domnívám se, že se žákům povedl právě zmiňovaný interpretační proces skrze dramatizaci pochopit. Získali jak odborný vhled do problematiky, tak měli možnost i prakticky pracovat s textem. Zcela přirozeně se na závěr objevily i dotazy k doplnění. Žáci měli možnost nad svými otázkami přemýšlet dopředu a některé byly i velmi originální, např. Musí se divák ve Slováckém divadle obávat o své ponožky? Reakce studentů byly kladné, ocenili, že se dozvěděli, jak složitá je dramaturgie, a vlastně co to je.

Jsem vděčná za tuto zkušenost. Osobně věřím, že jsme tímto spolupráci se Slováckým divadlem neukončili. Rozhodně jsme si to slíbili. Sama oceňuji, a to u obou akcí, především inspiraci, kterou žáci získali. Nejde jen o divadlo, jde i o předané zkušenosti a energii. Všichni jsme si mohli uvědomit, jak za vším, co má nějaký dobrý výsledek, stojí tvrdá a neúnavná práce. To je rozhodně přínosem i pro život v širším slova smyslu, o tom jsem přesvědčena.

 Andrea Baumannová

Gymnázium, OA a JŠ s PSJZ Hodonín