Na festivalu za jeho více jak třicetiletou existenci vystoupily takové veličiny jako Faith No More, legendární Iggy Pop, Patti Smith, Korn, John Mayall, Motörhead, Manic Street Preachers, Sepultura nebo The Prodigy či Parov Stelar. Vedle světově známých kapel ale na festivalu vystoupili s velkými ovacemi také třeba královna festivalu Eva Pilarová, Waldemar Matuška, Marta Kubišová, Jiří Suchý nebo Pavel Bobek, Ivan Mládek či Ondřej Havelka s Melody Makers. V rámci festivalu probíhají i pravidelně Open Air Bohoslužby.

Po zpěváckém soutěžním sletu v Javorníku-,,Supím škreku" jsem Geronima, jak nazývají Martina většinou jeho přátelé, požádal o rozhovor k blížícímu se brněnskému festivalu a vůbec k jeho vztahu k Horňácku.

Jak a kdy vůbec vznikl tento festival ?

První pokusy se odehrály v roce 1984 a 1987. V prvním případě nás tehdejší Veřejná bezpečnost a StB zatkla i s kapelou a aparaturou, kterou jsme vezli na traktoru, dříve než jsme stačili dojet na místo a podařilo se mi absolvovat jeden z prvních nejdelších výslechů. Po vyhrožování zmlácením mě pustili někdy v ranních hodinách, podstatné ale bylo, jak vše skončilo. Na místo přijel náčelník Václav Havel, čerstvě propuštěný z vězení, zaparkoval svého nového Volkswagena vedle oprýskaných policejních škodovek, a když viděl co se děje, nenapadlo ho nic rozumnějšího než všech asi 150 lidí, kteří se sjeli z celé republiky, pozvat k sobě na Hrádeček. V době, kdy se většina lidi uzavírala do soukromí a na své chalupy. Tam potom trval večírek do ranních hodin, zatímco my skučeli ve vyšetřovnách StB pod policejními lampičkami. Kdo tehdy přes policejní obklíčení prošel, mi potom ještě dlouho děkoval za to, jak jsme to s StBákama pěkně “zařídili”. Večírek na Hrádečku byl prý lepší než jakýkoliv undergroundový koncert několika kapel někde v hospodě.

A jak to dopadlo s druhým pokusem v roce 1987?

Podobně. V druhém případě to již bylo s Čuňasem (Františkem Stárkem) ve Volanově u Trutnova na mém soukromém pozemku. Měl to být tehdy již větší neoficiální a nezávislý festival, kterému jsme dali název Východočeský Woodstock. Fízlové nás nechali všechno připravit, a pak udeřili. Nás pozatýkali, vesnici, nádraží i pozemek obklíčili, od baráku odpojili proud, pozemek postříkali močůvkou a s festivalem byl amen. Mně se podařilo dostat “metál” v podobě prokurátorské výstrahy před trestním stíháním a později se ocitnout na Ruzyni i mezi 196 nejnebezbečnějšími pro tehdejší totalitní režim.

Jakou má souvislost brněnská Střelnice s podhorskými lovišti, jak říkáš?

Něco podobného co se stalo nám pod horami při prvním pokusu o festival se rok před tím odehrálo v Brně Na Střelnici, kde zmasakrovali v roce 1983 setkání mladých lidí, kteří se sem sjeli po zakázaném oficiálním festivalu v Žabčicích. Nová loviště u břehů Svratky, kterou jsme si přejmenovali na Sun River, mají tak s naším festivalem propojení lesy a svoji členitostí, ale i historické.

Kolik už má festival za sebou ročníků?

Od prvního pokusu v roce 84 uplynulo mnoho vody v bystřinách a Sun River. Počítám-li dobře 36 let, párkrát nebyl, oficiálně se vše odstartovalo až po Velkém listopadu v roce 1990. A opět u toho byl i náš náčelník, už jako prezident…

Jaký byl divácký zájem?

To bylo různé. Na první pokus přijelo asi 150 diváků. V roce 1987 to dle nedávno objevených spisků z archivu StB ochránci komunismu spočítali na 2 tisíce lidí. Policajti řádili jak tajfun. Pak už to stoupalo na několik tisíc lidí. Byly ale roky, kdy nikdo nevěděl kolik lidí dojelo, například v polovině devadesátých let. To došly vstupenky i tehdejší vrácenky. Od roku 1997, kdy přijela do Trutnova jako na první tuzemský festival celosvětově známá zahraniční kapela Faith No More, přijíždělo stále více spiklenců squaw a spolubojovníků.

A co kapely? Kolik na něm vystupuje v průměru kapel?

Bývalo to okolo stovky. Nyní ve výjimečném stavu to je na padesátku kapel a zřejmě se bude jednat o jediný festival tohoto rozsahu během letošního léta. O žádném jiném nevím. Jsme asi bláznivý kmen, což jsme si přinesli i s výjimečnou atmosférou festivalu z disentu a hlubokého sametového podzemí.

Teď k letošní premiéře. Proč Brno a kde jste hledali místa?

Brno bylo vždy trochu jiné, alternativní. Má i silnou divadelní tradici. Divadla Na provázku, Ha divadlo i Bolka Polívky a další jsou brněnskými ikonami. Když byla v osmdesátých letech v Praze i jinde po vlastech českých zakázána spousta kapel, v Brně vesele vzkvétala alternativa a hrála zde celá řada hudebníků od Petra Váši přes Dunaj, Odvážné bobříky až po Ještě jsme se nedohodli. Na Hrádečku u náčelníka jsme poslouchali brněnské kapely a nevěřícně kroutili hlavou. Nechápali jsme, že se svými texty mohou někde v dobách temna vůbec hrát. Ti všichni pak jezdili hrát pod hory na naše festivalové Pow-Wow. Ale těch souvislostí je více…

Například jaké…?

Do Brna jsem jezdil „za školu“. Podnikal s kumpány první výpravy do zdejších tajemných uliček a lokálů. U Kata, Černohorská nebo u Formana se nedaly minout. A cesty na první oficiální open air festivaly na Moravě opět vedly přes Brno. Veselí nad Moravou, Moravský Písek to byly, vedle undergroundových setkání, jakými byl i náš festival, první pokusy o oficiální festivaly pod širým nebem u nás. Na jižní Moravě mnohé vznikalo. Pezinok, Veselí nad Moravou, Moravský Písek, to byly místa s prvními pokusy o oficiální festivaly. Zde se pokládaly základní kameny. Později jsem na dálku objevil i Strážnici. Když zakázali festival ve Veselí, který pořádal V. Aťa Procházka, přestěhoval jej do Moravského Písku. A tam jsem zažil něco těžko sdělitelného. Vládla zde skvělá atmosféra pospolitosti a přátelství. Bylo jedno, kdo nám tehdy vládnul. Stejně jako později náš festival - byl to ostrůvek svobody a spikleneckého momentu setkání. Nezapomenutelné… a kus této atmosféry nese náš festival v srdci do dnešních dnů. Navíc, jedna z našich hlavních náčelnic, Evi Lipová Navrátilová, pochází ze zdejšího kraje - Hodonína. V Brně se narodil i jeden z mých potomků, který dnes mlátí do bubnů. Třeba budou s jedním z nejlepších bubeníků, které urodila naše teritoria, Pavlem Fajtem, otevírat celé naše setkání.

Ke Strážnici bys mně mohl něco povědět? Proč jste festival nepřesunuli právě sem?

Ano, jedno z míst, kam jsme chtěli naše setkání přesunout byla i Strážnice nebo Veselí nad Moravou. Vládla zde vstřícná atmosféra, otevřená náruč. Paní starostka Renata Smutná ze Strážnice přijela dokonce i se svým mužem na náš festival pod hory. Nejprve se jen podívat na jeden den, naskok. Druhý den jsme se potkali, byli milí, oči jim zářily. Říkali, že něco takového nezažili. Nakonec odjížděli až poslední den. Říkali, že něco takového nezažili. Zastupitelstvo i rada potom dokonce dvakrát, tuším, že jednohlasně, odsouhlasily přesun festivalu do Strážnice. Začali jsme se těšit, plánovat, ale vše skončilo na vedení zámku a parku, pod který areál patří. Zde již taková vstřícnost nebyla. Park bohužel městu nepatří. Pán, který to tam tehdy vedl, tuším že se jmenoval trochu k této situaci nepříznačně Krist, působil jak šedá eminence ze sedmdesátých let. O festivalu nechtěl slyšet. Bohužel tomu nakonec nebyl nakloněn ani jeho mladší následovník I když to zpočátku vypadalo nadějně. Park je tedy jako celek většinu roku kromě folklórních slavností, nevyužívaný. I přesto, že je zde infrastruktura vytvořená k pořádání větších kulturních akcí.

A jak to bylo ve Veselí?

Díky ochotě a nadšení starosty Oty Březiny z Kozojídek, jenž rovněž náš festival několikrát zažil a který vyšlapával cestičky k tomu, aby festival našel místo na Slovácku, jsme se poté začali domlouvat v legendárním Veselí nad Moravou. Podstatné pro nás bylo, že právě zde byl v minulosti jeden z prvních festivalů u nás a také skvělé místo, ale především i to, že zde opět vládla přátelská atmosféra na radnici a vybraný pozemek patřil městu. Vstřícnost opět nesrovnatelná s Trutnovem. Tehdejší místostarosta a dnešní starosta Petr Kolář tomu byl velmi nakloněný, společně s tehdejším starostou. Sešlo se k tomu celé kolokvium lidí z kulturní i turistické sféry. Ve vstřícné atmosféře proběhla i prezentace a celá myšlenka se líbila nejen vedení radnice, ale i dalším kulturním činovníkům a folkloristům. Je to na delší povídání. Vládla přátelská nálada, mnohé se začalo rýsovat. V parku sice nebyla taková infrastruktura jako ve Strážnici, ale bylo to řešitelné. Nakonec padlo rozhodnutí pro Brno, kde jsme našli rovněž skvělé místo. Ale kdo ví, jak mi nedávno říkala paní starostka ze Strážnice: není všem dnům konec. A my jsme kočovný kmen… :)

K místu v Brně. Našli jste zde vhodnou lokalitu, kde by se festival mohl konat?

Ano. Poté, co Česká televize oznámila, že jsme se po třiceti letech rozhodli pod horami skončit, sešlo se nám na dvacítku nabídek ze všech koutů republiky. Rozhodovali jsme se mezi čtyřmi místy. Všechna byla na jihu Moravy. Všude byla vůle se domluvit. Když jsme objevili brněnskou Střelnici, žasli jsme. I zde vládla vstřícnost, chuť a zájem se domluvit. Nadějné obrysy to vše začalo už mít za Petra Vokřála, ale tehdy jsme ve správnou chvíli nemohli najít vhodné místo. Pak přišly volby. Bylo jasné, že Střelnice je skvělé místo pro nová loviště, kam přemístit naše wigwamy. S dubovou alejí i členitostí a řekou, kterou jsme si hned přejmenovali na Sun River. Dříve zde byla jedna z prvních letních divadelních scén pod širým nebem. Žil zde spolkový život. A nyní se vše začalo reálně rýsovat především díky Tomáši Koláčnému z Pirátů, primátorce a Robinu Kerndlovi, ale i mnoha dalším lidem, kteří se snaží pomoci.

Jaké máte srovnání s Trutnovem?

Nesrovnatelné. Zatímco pod horami z většiny potřebných pozemků pro náš festival udělal starosta průmyslovou a komerční zónu a radnice je připravila pro developery, zde se hledaly cesty. Podpora v Trutnově byla za třicet let prakticky nulová. Nebe a dudy.

V čem je toto místo zajímavé, výjimečné?

Jak říká kumpán a spoluzakladatel, známá postava undergroundu František „Čuňas“ Stárek: „Ta půda již byla pokropena a vykoupena krví našich kamarádu z undergroundu.“

To místo, podobně jako areál ve Strážnici, jakoby Panbůh předurčil. Jak už bylo řečeno, Střelnice má s naším festivalem propojení i historicky. Scházeli se zde alternativní lidé z okruhu nejen brněnského undergroundu. Docházelo zde k neformálním setkáváním mladých lidí, kteří si chtěli žít po svém. Zatímco v roce 1984, když vznikal náš festival a StBáci pod horami rozháněli náš první pokus o nezávislý Český Woodstock, rok předtím, v roce 1983 na brněnské Střelnici, zmasakrovali setkání mladých lidí, kteří se sem sjeli po zakázaném oficiálním festivalu v nedalekých Žabčicích. Tekla krev, rozbíjely se tváře i hudební nástroje a asi desítka lidí šla pak po tomto zásahu natvrdo sedět. Karlu Heřmanovi, brněnskému textaři a hudebníkovi z kapely Čankišou, komunističtí estébáci a policajti rozmlátili, co jim přišlo pod ruku, včetně kytary. Někteří šli poté dokonce i natvrdo sedět. A tak zatímco nám při druhém pokusu v roce 1987 pozemek StB postříkali močůvkou, pozatýkali nás a tři dny zběsile rozháněli náš undergroundový festival, na Střelnici tekla krev. Vracíme se tedy nyní s oslavou radosti, míru a přátelství na jih, kde leccos začínalo - mezi lesy a dobré trávy, k břehům Sun River za Anthropos.

Bude-li nám Nejvyšší Mocnost nakloněna, věříme, že duch a magická energie našeho Pow-Wow je přenositelná a 21. srpna budeme u Sun River zpívat staré i nové indiánské písně společně s horňáckými.

Kolik se nakonec podařilo sehnat do Brna kapel? Můžeš jmenovat některé?

Kapel je na padesátku, a dopřeje-li Matka Země, na Střelnici vystoupí všechny, od Bacha po Vlacha, jak říká jeden náš kamarád a publicista. Od kapel J.A.R, Báru Polákovou přes Plastiky, Visací Zámek, Mňágu a Žďorp, Michala Prokopa s Framus Five, Roberta Křesťana, herce Jiřího Schmitzera nebo Oldřicha Kaisera až třeba po Originální pražský synkopický orchestr s noblesou a elegancí předválečných let či metalové Dark Gamballe, tvrdé Kurtizány z 25 avenue nebo operního pěvce Aleše Procházku. Nebude chybět ani folklor v zastoupení Horňácké muziky Petra Mičky.

Prý se má jednat o největší festival s tolika kapelami letošního léta?

Říká se to. Kdo ví, co bude příští rok. V době, kdy nikdo nic neví a vláda není schopna říci něco jasného s výhledem do časů příštích, je možné, že dlouho zase nic nebude. Obávám se, že na větší setkání, slavnosti a festivaly budeme moci na nějaký čas zapomenout.

A teď k Horňácku. Cos tu hledal, co na něm obdivuješ, uklidnění?

Již delší dobu dojíždím na Horňácké nebo do Strážnice. Tradice, spontánnost, zvlněná krajina s kopečky. Sahara, která bývá vyprahlá jak loviště našich předků za Velkou vodou. Slunné stráně, vínko, ohnivá voda. Srdečnost, ale i neústupnost, která má asi tradici v sedláctví. Párkrát jsme byl u nějakých šarvátek či bitek, a překvapila mě ta přímočarost, nekompromisnost a tvrdohlavost, s jakou probíhají. Přišlo mi, že pokud poražený neleží, nekončí se. Musím přiznat, ač mi proudí v žilách disidentská a indošská krev, na to nejsem zvyklý. Ale obecně tradice, kde tě ale například překvapí pravoslavný kostel v Hrubé Vrbce. Jsem z vykořeněného kraje v Sudetech, kde po válce téměř nikomu nic nepatřilo a zde jsou rodové majetky. Na polích se hospodaří po generace. A je to znát… Odráží se do celé atmosféry kraje.

Nějaká Tvoje ,,pikoška“ z přípravy festivalu, z návštěvy Horňácka?

Když jsme přijel letos na undergroundové Horňácké slavnosti v menším, které byly na mlýně, připravil pro mě velický náčelník Tonda Vrba uvítání, kdy několik galánek zpívalo na uvítání. Bylo to až dojemné a mě jen mrzelo, že jsa barbar a indoš z hor, jsem tyto písně neznal. Zkusím to do příště napravit. Tonda mně slíbil zpěvník. To nebylo ale zdaleka vše… příhod je mnoho. Už mě jen tak něco nepřekvapí, s festivalem jsme zažili leccos, ale to že se druhý den stanu s kamarádem z Olomouce neplánovaně zvukařem na folklorním setkání v Kuželově, to bych fakt nečekal.

Na co všechno se může návštěvník brněnského festivalu těšit a kdy to vlastně bude?

V náš tradiční datum okolo 21. srpna, které symbolicky připomíná Woodstock i okupaci jednadvacátého srpna 68. Setkání by mělo tradičně zahajovat bubnování a otevírat Open Air Bohoslužba včetně přijímání. Sloužit ji budou střídavě katoličtí a husitští faráři v doprovodu operního zpěváka Aleše Procházky. Mnozí jistě budou znát selesiána a spisovatele Ladina Heryána, katolického kněze Jana Hanáka nebo husitského biskupa Juraje Dovalu z Hodonína. V rámci festivalu budou probíhat i různé debaty s historiky či lidmi se společenského a kulturního života. Jsme na moravských pláních, tak samozřejmě zde bude i území místních vinařů protknuté folklorem. A na padesátku rozličných kapel, které se již staly ikonami našeho setkání s nimiž bude možné býti hodně nablízku.

Na kmenovou rodinnou atmosférou s těmi nejstatečnějšími a silnými squaw i spolubojovníky. Ti, kteří to nezažili, se budou moci dotknout toho, jak to vše začínalo a jaké to bylo, když všude nevládl jen byznys, ale muzika se dělala především z lásky k hudbě a nikoliv kvůli kožkám.

Ať se setkání, jak říkáš povede a zlé mocnosti vám nehází překážky do cesty…

V žilách nám proudí undergroundová krev a na výjimečné stavy jsme připraveni. Velkých festivalů začalo být dost, tak se letos zmenšíme. Vrátíme se ke kořenům, z nichž jsme vzešli, a

připomeneme si počátky našeho setkání se silnou kmenovou rodinnou atmosférou pospolitosti, kterou měl rád i náš náčelník Václav Havel.

See You…

Za rozhovor děkuje a do Brna se těší

Tonda Vrba

Podrobnosti o festivalu najete na: www.trutnoffbrnoonfest.cz