Před pár dny bylo další výročí havárie na Dole Dukla v Šardicích. Toto úterý se konala malá pietní vzpomínka s položením věnců od zástupců Hornického spolku Jihomoravského lignitového revíru a obce Šardice u památníků před obecním úřadem v Šardicích a také na Dole Dukla.

Pracoval jsem tam a byl jsem  tenkrát i na směně. Byl jsem tam i toto úterý, shodou to i tenkrát bylo úterý. Datum „úterý 9.6.1970“ už nikdy nezapomenu.

Osudný den jsem byl na odpolední směně a připravoval jsem si něco v dílně. Průtrž mračen jsem viděl na povrchu, ovšem nikoho nenapadlo, co se za chvíli odehraje. Dispečerovi jsem nahlásil, že budu fárat. Měl jsem jít na pracoviště k razícímu kombajnu, z jehož osádky se na povrch nepodařilo dostat nikomu. V té době se už voda dostala do podzemí průvalem někde u Stavěšic a valící se voda změnila směr důlních větrů. Dispečer o tom dostal informaci telefonem z podzemí od obsluhy dopravníku a začal tušit, že se děje něco vážného. Řekl, ať s fáráním počkám a tím mně zřejmě zachránil život. Potom se vše odehrálo úžasně rychle, za pár minut už se voda valila nádvořím dolu a my jsme v ten okamžik v podstatě bezmocně mohli sledovat celou apokalypsu!               

Fotografii z podzemí přímo z té doby nemám. Našel jsem ale snímek z doby pár let po havárii a ten je možná zajímavější z jiného důvodu. Já jsem ten „fousatý“, ale vedle mne stojí můj tehdejší kolega Josef Šilink ze Šardic, který se v ono nešťastné úterý v roce 1970 zachránil, když z dolu vyfáral jako jeden z posledních.

Další fotografie je přímo ze zásahu, četa záchranářů se připravuje do podzemí na základně, která byla zřízená u jámy DV-4 v Mistříně. 

Je to sice jednapadesát let, ale ta vzpomínka z nás už nikdy nevymizí. Pravidelně si to s manželkou i dcerou, které tenkrát nebyly ani tři měsíce, připomínáme.

Antonín Kučera