Moje prababička Alžběta Gajdová byla lidová malérečka strážnických ornamentů. Její muž, můj pradědeček, stařeček Tomáš Gajda byl pro změnu první poválečný starosta Orla - katolické tělovýchovné jednoty, ve Strážnici. Můj děd Jan Vajčner zvaný ve Znojmě Jano Strážnický byl pro změnu osobností rozvoje a znovuobnovení poválečného vinařství na Znojemsku. Až do devadesátých let působil v Moravských vinařských závodech Šatov, nynější Znovín Znojmo. Ten pro změnu od devadesátých let vede můj strýc Pavel Vajčner. Po dědovi rodinné vinařství převzal bratranec Martin a rozvíjí ho dále. Všichni měli vztah ke sportu, především jsem k němu byl veden svými rodiči, hlavně mým otcem. Tělocvikářem, tělem i duší. Celá má rodina je propletena i s folklorem, já sám hraji na husle, tancoval jsem a zpíval v různých souborech.

Lesní klubík Liščátka je inspirován lesními školkami. Děti si v klubíku hrají a poznávají nové věci.
Lesní klubík Liščátka bojuje o přežití. Domov v Bažantnici jim vzalo tornádu

Pohybová všestrannost postavená na principech a ve filosofii tělovýchovných jednot Orel a Sokol mi byla dána do vínku již při narození. Miluji pohyb všeho druhu a žádný sport mi není cizí. Hrál jsem 1. dorosteneckou fotbalovou ligu za Znojmo, zbožňuji atletiku, ve které jsem dosáhl titulu 2. středoškolského vicemistra České republiky, a to v běhu na 100 metrů a skoku dalekém. I přes svůj menší vzrůst vyhledávám možnosti zahrát si volejbal, není mi cizí ani tenis, plavání, vodní lyžování, mám v oblibě sportovní gymnastiku a zimní sporty, přičemž jsem instruktor lyžování. Kromě toho mám dlouholetou masérskou praxi - od roku 2000, zkušenosti jsem získával i v zahraničí, kdy jsem působil 2 roky v Řecku.

Odbornost, vzdělávání a všeobecné znalosti v oblasti tělovědy, tělovýchovy a sportovního managementu, jsem také získal při studiu Univerzity Palackého, Fakulty tělesné kultury v Olomouci.

Ale největší relax a uvědomění si sebe sama mi dává vinařská tradice mé rodiny a hlavně slováckého folkloru a moravských tradic. Hraji na housle, tancuji i zpívám a zahraji i na kytaru. Otevřenost, upřímnost, pokora, hrdost a úcta k lidem, rodině, předkům, tradici a naší zemi, mě budou provázet celým životem!

Lužický Drsňák - Opravdový zimní triatlon měl v letošním roce svoji premiéru.
Triatlon, víc než olympiáda! Pohlédněte do tváří Lužickým drsňákům 2022

Moc mě baví práce s lidmi. Rád obohacuji životy ostatních o optimismus a motivaci k pohybu a moravským tradicím. Rád vymýšlím různé pohybové a zážitkové programy, jak s nordic walkingem, tak i s jinými aktivitami. Nordic walking mě zavál i na akce do zahraničí a vždy jsem se hrdě hlásil k Moravě a zval lidi k nám na Moravu.

Z knihy Čtení o Strážnici od kronikáře Jana Skácela.
Retro strážnické nádraží: Ajznboňák a lokomotiva jako ze vzpomínek vojáka Švejka

Jako svůj největší úspěch vidím lektorskou činnost. Jsem instruktor zimních sportů, vodní lyžování a dalších sportů. Chci šířit a učit lidi zdravému pohybu, především v přírodě, nordic walkingu v jeho moderní podobě.  Nejsem však profesionální sportovec, vždy jsem razil myšlenku pokory, úcty k lidem a životu a skromnosti. A abych dosáhl sportovních úspěchů na světové úrovni, tak jsem mnohdy musel obětovat i svůj soukromý život, i rodinu, zábavu, takovou tu obyčejnost a neobyčejnost života.

Vrcholový sport je obětování a odříkání, bohužel. Mnoho lidí si neuvědomuje, že i můj vrcholově pojatý nordic walking je obrovské obětování. Většinou ztráta osobního života. To vše však kompenzuji časem stráveným s rodinou, ve vinohradu, při folkloru, výlety po nádherných místech České republiky, povětšinou lokalitách, které jsou málo známé. Poté také věnování se lidem, jako instruktor nordic walking a v posledních letech i lektor koloběhu.

Jan Vajčner (na snímku) je propagátor severské chůze. V projektu Toulavé klacky pomáhá dětským léčebnám na jihu Moravy.
Stovka pěšky u Baťova kanálu: Bojím se větru, říká propagátor nordic walkingu

Propagace mých aktivit a především nordic walkingu je další stránkou mých aktivit, již od roku 2008. A vlastně ten vrcholový se z toho profiloval. Abych více připoutal pozornost na tehdy neznámí a ,,důchodcovský" nordic walking s nějakými holemy, tak jsem se průkopnicky vrhl na nordic walking extrémy a sportovní nordic walking s výjezdy na závody do zahraničí. Později se mi to nějak vymklo z rukou a podařily se mi i nějaké úspěchy světového významu. To vše se nyní v posledních letech snažím zúročit a propojit s beneficemi. To mi v posledních letech dává ten pravý smysl a ,,živí" to mé srdce a doufám, že i srdce ostatních lidi.

Na závody již nejezdím, nemám už cíle dokazovat a překonávat světové rekordy a třeba i získávat tituly. Ne, na Moravě a v České republice jsem doma a nyní bych se rád věnoval aktivitám zde, kde to mám nejraději. Konkrétně na Jižní Moravě, Znojemsku, Slovácku, Strážnici.

Nacistický koncentrační tábor Osvětim (polsky Oświęcim, německy Auschwitz) byl zřízen na jaře 1940 na území okupovaného Polska.
Ve Strážnici uctili památku obětí holocaustu. Tiše a komorně na hřbitově

Velkou radost mám například z toho, že jsem byl v roce 2018 nominován na Osobnost Moravy a také se mi daří v rámci České republiky registrovat své netradiční extrémy do České knihy rekordů Agentury Dobrý den Pelhřimov. To má pro mě větší význam, jak uznání za světové rekordy!

Janek Vajčner