Lužní lesy jsou plné zvěře, i když to na první pohled nevypadá. Ráda vše zkoumám do hloubky a jsem praktik. Když se člověk zklidní a vnímá, pozná, že není čeho se bát.

Tradiční vycházky za sněženkami KČT Hodonín vedla z Moravské Nové Vsi, respektive Mikulčic přes staroslovanské hradisko na Valech a Skařiny až do Hodonína.
Klub turistů Hodonín na jarní procházce. Mikulčice lákají na sněženky

Užovka je velmi rychlý had, ale jinak mírumilovná. Na vcelku krátkém úseku podél Moravy jsme “potkali” 6 slunících se užovek obojkových.

Další z obyvatel lužního lesa je i střevlík Ullrichův. Fotit takovéhoto krasavce nebylo vůbec jednoduché. Po seznámení se s mojí rukou běhal rychlostí větru kolem ruky dokola a můj mobil těžce nestíhal zaostřovat.

V těchto dnech je k vidění na hrázích podél Moravy i černý lesklý brouk, Majka obecná. Dle odborníků se jedná o jednoho z nejjedovatějších a nejohroženějších druhů brouků v České republice. Moje zkušenost s Majkou- je zvídavá a po nastoupení na ruku začne typovat prostor kusadly. I když jed otře na kůži doposud se žádná reakce nekonala. Stačí místo otřít o trávu, kapesníkem, popřípadě opláchnout vodou. Na fotkách můžete vidět tekutinu, kterou vylučuje z kloubních záhybů.

Pochod v modrém měl za cíl zviditelnit problematiku autismu.
Prochází Kyjovem, aby upozornili na problematiku autismu. Zúčastnila se i miss

Pelíšek s malými selátky se nám odkryl při procházce kolem slepého ramene Moravy. Selátka byla ještě malinká, těžko se pohybující. Bachyně utekla a čekala poblíž. Přesun mláďata nemusí přežít, bachyně nestihne vytvořit nový pelíšek, dochází k úhynu. Chvíli před tímto setkáním kolem nás proběhla jiná bachyně se staršími selaty (asi osm mladých).Dál už jsme v procházce nepokračovali a z lesa se raděj stáhli, aby se situace uklidnila. Pro mě ohromně silný zážitek. Jsem šťastná, že můžu být přítomna těmto “malým” zázrakům stvoření života (i smrti).

Anna Hromková