Od manžela jsem asi před dvanácti lety dostala fotoaparát a rázem se focení stalo mým koníčkem, i když vůbec neumím do dnešního dne fototaparát nijak ovládat. Jen blikám, neupravuji. Fotoaparát se mi pokazil a začala jsem mobilem, je  to pohodlnější, lehčí, také jenom blikám a pak vložím do počítače. Fotím pokaždé, když je mi ouvej a jdu na procházku. Je to moje terapie, focení a básničky, řeším tím své potíže zdravotní, rodinné, dříve i pracovní.

Nyní mne již práce netrápí, je mi dvaašedesát let. Nechodím daleko a tak fotky jsou jen z okolí mého bydliště. Ráda fotím cyklostezku z Moravského Písku do Veselí nad Moravou, když jedu na kole. Nejraděj zachycuji to co stojí, co se nehýbe.  Fotím květiny ve své zahradě a okolí, krajinu a mraky. Obloha je úžasný objekt k focení, každý den je jiná. Růžičku fotím i desetkrát, když se mi líbí a mám ji ze všech stran. Jenže pak se nemohu rozhodnout co vymazat a co nechat a proto už mám počítač zahlcený tisíci růží, mraků, stromů a vnuček. Mám tři vnučky, ty sem tam ještě jako "obekt" postojí.


Anna Kučerová