K nejčastějšímu výchozímu bodu v zimním období z horňáckého regionu (pokud je pochopitelně bílá peřina) při turistice na běžkách ke zdolání hory Bílých Karpat-Javořiny (970 m n. m.), patří Kubíkův vrch (684 m n.m.). Nachází se nad nejvýše položenou horňáckou obcí Nová Lhota u hranice se Slovenskem a nejlépe se k němu přiblížíte automobilem už několik let z nefunkční sjezdovky, kde je parkoviště. Odtud je to to k vrcholu 7 kilometrů. O uplynulém víkendu do těchto míst zavítali za ideálních podmínek do stopy desítky vyznavačů úzkých prkýnek, pochodující turisté ale také pár cyklistů.
„Tady se toulám už třicet roků. Stopa je luxus, přibyl nějaký poprašek sněhu a to hodně pomohlo. Perfektní odraz, perfektní skluz. Na Javořině si dám krátkou pauzu k občerstvení z vlastních zásob. I když ta předpověď metereologům opět nevyšla a hlásili azuro, odpusťme jim to, je tu krásně,“ pochvaloval si při stoupání do kopce Rostislav Nenička z Vlkoše. „U nás je hnědo a tady bílo, barva, která je teď aktuální k samotnému názvu pohoří,“ doplnil sportman z Kyjovska, který zná Horňácko důvěrně i z pracovní činnosti, u chovatelů zvířat zde dělá inseminátora.
S velkým nasazením zdolávala hornatý terén ve stopě Leona Janhubová z Brna. „Mám babičku v Podivíně a včera jsem tam byla na zabijačce, moc hřešila a dneska to musím ze sebe vypotit. Dole u Nové Lhoty jsem si ještě udělala patnácti kilometrový okruh a s Javořinou to budu mít rovnou třicítku,“ okomentovala s potem na tváři cíl sportování rozběhnutá žena, vůbec ve stylu běžkování nevypadající amatérka.
Na rušné běžkařské trati jsem potkal vedle stopy v pohodě kráčející manžele Veroniku a Jana Červinkovi ze Slavkova u Brna s kolem pobíhající dvojicí větších chundelatých psů s plemeny kooikerhondje a border kolie.
„Na Javořinu vyrážíme pravidelně aspoň jednou za rok a máme ji hodně rádi. Líbí se nám, je k ní ze spodu dostatek kilometrů a na vrchu dobrá hospoda (Holubyho chata, poznámka autora příspěvku). Kvůli nemoci jsme po delší době venku a na výšlap do těchto kouzelných míst hodně těšili,“ sdělila mně Veronika, redaktorka České televize. „Navíc to máme kousek od domova, jenom hodinu a půl cesty autem,“ doplnil Jan Červinka.
V éteru bylo také hodně slyšet řeč přítomných turistů ze Slovenska, kteří sem vyráží na běžkách od Staré Turé nebo Myjavy. Kamarádky z Rudníku, Miriam Dinžíková a Veronika Páleníková se vydaly z domova do stopy akorát pár stovek metrů nad Kubíkův vrch a poté se vracely zpět. „Letos jsme zde na běžkách poprvé. Jinak se ale více věnujeme v okolí Javořiny cyklistice. Na vrchol chodíme taky často pěšky. Přitom si lépe užijeme magické bělokarpatské přírody,“ shodly se s úsměvem sympatické Slovenky, kopaničiarky.
„Chodíme sem každým rokem, nepravidelně, hlavně v zimě na běžky. Když je sníh. Dnes poprvé jsme vyzkoušeli pěší zimní tůru z parkoviště u sjezdovky nad Novou Lhotou přes Dibrovův pomník a Velkou Javořinu až k Holubyho chatě. Na běžky pak jezdíme na Starou Turou a zpátky. Chystáme se sem na ně příští týden. Zimní cesta byla jako z pohádky o zimním království, všude krásné zamrzlé bílé záclonky na větvích stromů, které se místy pod jejich tíhou skláněly až k zemi. Zimní krajina je tu prostě kouzelná, i když velkou část cesty jsou výhledy schované mezi stromy. Ani tajemná mrazivá mlha nám při vrcholku hory nevadila. Na Javořině ale také dost foukalo. Zaregistrovala jsem zajímavý kontrast, o pár kilometrů dál už nebyl žádný sníh. Prostě Genius loci. Moc ráda se sem vracím. Myslím i na partyzány, jak se jim tu asi bojovalo,“ rozpovídala se o nedělním rodinném výšlapu už při usedání do automobilu, Petra Špačková, ředitelka hodonínské Městské knihovny.
K zimnímu vyžití na Horňácku se nabízí ještě SKIpark Filipov v katastru obce Javorník, který využívají hlavně lyžaři a snowboardisté. Je zde také lyžařská škola pro děti.
Tonda Vrba
