Zvyk pískem vysypávat ornamenty na chodníky a silnice se v současné době udržuje pouze v několika málo obcích na Kyjovsku. I když byl tento zvyk poměrně rozšířený (například i na Podluží)  ještě na počátku tohoto století, nyní se objevuje sporadicky, především u příležitosti tradičních hodů, svateb, konání folklorních festivalů (například Slovácký rok nebo Mezinárodní folklorní festival Strážnice) a oslav spojených s vinařským rokem.


Vysypávané ornamenty jsou pouze dekorativní, neplní žádný praktický účel. V Šardicích a Hovoranech jsou významným doplňkem výše uvedených slavností a navazují tak na tradici  zdobení chodníků v minulosti, a to především v období od Bílé soboty do svátku svatého Václava (dle pamětníků).

Z rodinných alb Strážničanů.
Když fotografie vypráví: Svatby i branná povinnost lidí ze Strážnicka

Materiálem jsou písky, které se převážně těžily v katastrech dotčených obcí. V současnosti, a to především z důvodu prodloužení trvanlivosti, se používá směs hladké mouky a písku, která se aplikuje na mokrý podklad.

Ornamenty se vysypávají takzvaně  „z ruky“, přičemž záleží na zručnosti a fantazii jednotlivých vysypávaček. Na ornamentech převládají florální motivy ( jablíčka, kopretiny, tulipány, růže, konvalinky, lístky) doplněné vlnovkami nebo šráfováním. Ornamenty jsou jednobarevné. Jejich odstín určuje použitý písek zesvětlený příměsí mouky.

Dle dostupné literatury se nejprve vylévaly vodou a vysypávaly pískem, byť i velmi barevným, vesnické interiéry, a to především z hygienických důvodů. Původně měly ornamenty svůj magicko – obřadní význam, postupně však převládal okrasný a reprezentativní účel.
Historie zdobení interiérů ornamenty sahá hluboko do minulosti, nelze tedy s přesností určit, kdy se poprvé objevily pískové nebo vylévané ornamenty (popřípadě kombinace obou typů).

O přesnější dataci však můžeme hovořit při výskytu pískem vysypávaných popřípadě vylévaných ornamentů ve vesnických exteriérech.
Předpokládáme, že na zániku interiérových podlahových ornamentů a na související přesun do venkovních prostor měla největší vliv výměna dusaných hliněných podlah za podlahy prkenné.  Odborníci dokládají tuto významnou změnu ve venkovském stavebnictví na Slovácku zhruba od poloviny 19.století.

Okolí Šardic pod bílou peřinou.
Vinohrady v Šardicích obsadil sníh. Vinná réva čelí bičování královny zimy

Zápisky pamětníků mluví o takzvaném „cifrování“ – což je  dle Národopisné encyklopedie Čech, Moravy a Slezska spíše termín používaný v souvislosti s hudbou a tancem. Přesto se  tento termín dochoval jako popis způsobu vysypávání pískových ornamentů. Přesnější vysvětlení tohoto pojmu se v bližší souvislosti v literatuře neobjevilo (z maďarštiny: cifra = ozdoba). Dále pamětníci mluví o takzvaném „malování“

To, že v Šardicích byl tento zvyk hluboce zakořeněn, dokládá i píseň autorů Zdeňka Gurského (*1954) a Vladimíra Salčáka (*1936 - + 2013) Šardický hodový valčík.

Věra Colledani

Vlastivědné muzeum Kyjov

Regionální pracoviště pro tradiční lidovou kulturu Jihomoravského kraje