Navzdory všem ochranným opatřením se letech 1713-1715 šířil z Uher a z Polska mor, který vážně ohrožoval obyvatele Strážnice a okolí. V zamořených nebo ohrožených osadách a městech se tehdy konávaly bohoslužby na náměstích, aby se snížilo riziko nákazy.

Na místech, kde stávaly oltáře, stavěli pak věřící z vděčnosti za odvrácení moru sloupy ke cti Nejsvětější Trojici, Panně Marii nebo jiným svatým. Nedaleká uherská hranice byla uzavřena a tři roky se ve Strážnici nekonaly ani taneční zábavy, trhy či poutě. Život ve městě se dostal do běžného normálu až v roce 1716.

Tento historický úsek nese svoji stopu v podobě sloupu se sochou Panny Marie, který je umístěn na Předměstí. Historikové na základě výzkumu zjistili, že sloup pochází právě z těchto dob a byl postaven z vděčnosti, že mor Strážnici minul.

Sloup stál původně dále od hotelu Černý orel, ale v druhé polovině 19. století byl přemístěn na místo, kde stojí nyní. Na novém místě jej pak 5. října 1873 posvětil strážnický farář Stanislav. Socha Panny Marie se nachází na stupni a hmotném hranolovém podstavci z pískovcových kvádrů, vlastní podnož a toskánský sloup s hlavicí je zdoben andílky, kolem sochy je kovová mříž z konce 19. století.

Walter Bartoš