Pamatuji si, že jako malý kluk, jsem si četl nějaký článek o hradech. Najednou čtu: Hodonínský hrad! „Cože? V Hodoníně hrad?!“ Tak jsem se vydal ho hledat.

Samozřejmě jsem ho nenašel a jako dítě jsem byl zklamaný. Po pár letech jsem ho začal hledat znovu. Tentokrát v knihách, protože jsem zjistil, že ta velká budova na konci města, kde se vyrábí cigarety a dospělí jí říkají Tabáčka, tak tam ten hrad stával. A tentokrát jsem ho našel! Sice jen v písemné podobě, ale o to víc mi přirostl k srdci.

Jako kluk jsem úplně hltal řádky, kde se psalo, jak hodonínský hrad plnil funkci ochránce hranice, kolik našich králů a významných osobností hrad navštívilo. Že králové zde dojednávali mírové dohody, sňatky svých dětí i předání koruny celého království. Nebo naopak jak kruté chvíle prožívali obránci i obyvatelé města, kdy se nepřátelská vojska snažila hrad dobít a získat tak kontrolu nad důležitým hraničním brodem přes řeku Moravu.

Pozoruhodná je i historie, kdy se z hradu „vyklubal" renesančně-barokní zámek s mohutnou věží a arkádovým nádvořím. Je pak smutné číst o postupném zániku zámku… Zánik jako feudálního sídla, požár, ekonomické zájmy majitele hodonínského panství, císaře Františka Štěpána Lotrinského, manžela Marie Terezie. Ale na druhou stranu zde vzniká v polovině 19. století monumentální industriální stavba tabákové továrny. Tabáčka se stává základním kamenem průmyslové dominance Hodonína.

Dokumentární film Hroznová Lhota od Adama Vitovského měl premiéru 26.9.2021 v místním kulturním domě.
Hroznová Lhota na filmovém plátně. Snímek mapuje život v obci žijící folklorem

Už je to ale docela dlouho, kdy se výroba cigaret zastavila. Většině Hodoňáků zůstala Tabáčka v paměti jen jako velká fabrika, tam někde na okraji města. Nic víc… Asi jsem stále ten malý kluk, ale vždy když kolem Tabáčky procházím, na chvíli se zastavím a trochu se zasním. A najednou vidím přicházet krále Přemysla Otakara I. i se svojí chotí královnou Konstancií. Ta dvojice měla naprosto zásadní vliv na naše město. Pokusili se zde vytvořit vojenské a ekonomické centrum jihovýchodní Moravy. Dali Hodonínu městská práva.

Vidím i Jana Lucemburského, který v roce 1315 z hodonínského hradu řídil boje proti „vládci Váhu a Tater“ Matouši Čáku Trenčanskému. Ano, ten Jan Lucemburský, kterého známe kvůli jeho zvolání v bitvě u Kresčaku: „ Toho Bohdá nebude, aby český král z boje utíkal“. Jan je tu i se svým synem, Karlem IV. budoucím Otcem vlasti, který do Hodonína zavítal ještě dvakrát. Karel IV. na hodonínském hradě dojednává v roce 1372 i sňatek svého syna Zikmunda s dcerou Uherského krále Ludvíka Velikého. I Zikmund Lucemburský „Liška ryšavá“ do Hodonína zavítal, už jako král a snažil se co nejvíce opevnit hrad i město, proti husitským vojskům…

A ty bitvy? Těch bylo nespočet! Malých šarvátek, plenitelských nájezdů Turků a Tatarů… dobití Švédy, Prusy… či pokusů připojit část Moravy k Uhrám.

Roku 1470 město obléhá uherský král Matyáš Korvín. Na hrad dopadá téměř 600 uťatých hlav členů zásobovacích oddílů. Uťaté hlavy mají způsobit paniku a zavlečení nemocí. Tento barbarský čin se dostal i do českých pověstí.

Co to slyším? Dupot koní? Ano… je podzim roku 1623 a Hodonín se dostává do obklíčení cca 50 000 Uhrů, Turků a Tatarů. Tomuto smrtonosnému vojsku, které odvleklo tisíce Moraváků do zajetí, velí Sedmihradský kníže Gábor Bethlen. Je nařízeno vypustit všechny rybníky v olomouckém, hradišťském i brněnském kraji, aby se uměle navýšila hladina Moravy a tím se zvýšila obrana Hodonína. Jedním z obránců Hodonína je sám Albrecht z Valdštejna se svojí pěchotou, pozdější proslulý vojevůdce. Posádka bránicí město čítá cca 9000 mužů. Čelí tak obrovské převaze. Bethlen se snaží bránící vojsko vyhladovět. Albrecht proto nechává porážet koně, aby nakrmil svoje vojáky. Takto padne zhruba 2000 císařských koní. Je to nutný krok, protože pokud by padl Hodonín, nebylo by již možné bránit Vídeň. Poslední útok, kdy na Hodonín dopadá téměř 200 dělových ran, je opět neúspěšný. Obležení Hodonína patřilo k těm nejdramatičtějším událostem třicetileté války! A to je jen malá ukázka z návštěv králů a bitev, kterých byl hodonínský hrad svědkem.

Fascinující výjevy ze světa hmyzu.
Dokonalí letci se skvělým čichem. Končí životní pouť vážek a šidélek

Když tam tak stojím před majestátní budovou Tabáčky a promítám si, co vše se v těchto místech událo, tak si říkám… není to ta budova, to místo, které nám tak v Hodoníně chybí? Hledáme zámek, hrad, katedrálu, malebné historické centrum… nic z toho v Hodoníně nenajdeme. Ale máme zde areál tabákové továrny. Místo, které má mimořádné a obdivuhodné dějiny. Dějiny, které nám mohou závidět kdejaká výstavní města! Nejstarší budovy Tabáčky jsou staré jen zhruba 200 let, ale svým vzhledem, hrad připomínají a pokud by hlavní budova měla svojí původní zdobnou fasádu, člověk by řekl, že je to zámek. Ale to hlavní… ten „Genius loci“ králů a bitev, tam stále je.

Když lidé projeví zájem o toto místo, může se areál opět propojit s městem a ožít. Pokud tuto šanci promarníme, tak se může stát, že jednoho dne Tabáčka zmizí z povrchu zemského, tak jako zmizel obrovský areál cukrovaru! Získáme pak možná další nákupní centrum, které ponese název Tabáčka, ale Hodonín nadobro přijde o svoje srdce a duši. Tak Hodoňáci pojďme a probuďme Tabáčku společně opět k životu! 

Radek Mlček