Na nejvyšší vrchol Bílých Karpat vyráží hodonínský klub turistů už půl století

Povětrnostní podmínky už byly celkem příznivé. Něco málo stupňů pod bodem mrazu. Po většinu trasy trápila účastníky zejména špatná viditelnost způsobená mlhou. Na samotném vrcholku je navíc "přivítal" ostrý vítr, který zdvojnásobil pocit chladného počasí. Příroda tady byla vykreslena do parádní zimní scenérie, což bylo efektivně vidět díky námraze na větvích stromů a keřů.

„Základní trasa je vedena z Vápenek přes Vadovskou a kolem místa zvaného „U zabitého Žida“, resp. vodopádu Veličky, na hřeben Velké Javořiny (tzv. Malou Javořinu) a dále k vysílači na hlavním vrcholu (970 m n. m.) se sestupem na Holubyho chatu, kde vypisuji účastníkům diplomy a vybíráme na charitativní sbírku „Novoroční čtyřlístek“ na pomoc handicapovaným turistům," řekl v úvodu představení trati Jiří Michenka. 

Dechberoucí podívaná. V Pulčínských skálách se tvoří barevné ledopády

Čtenář reportér

Letos penízky poputují na podporu zbudování tras pro vozíčkáře v Poděbradech a v Přírodním parku Želenov u Domažlic a na úpravu sociálních zařízení na chatě KČT na Čiháku v Orlických horách pro bezbariérový přístup. 

„Od Holubyho chaty pak opět vystoupáme na hřeben a dále následuje pozvolný sestup přes Durdu (842 m), jejíž vrchol už leží na území Slovenska a Trenčianského kraje. Na hraničním chodníku je kóta 838 m, která je současně nejvyšším bodem Jihomoravského kraje, poté přes Kašpariskův vrch (778 m), Dibrovův pomník, Šibenický vrch (708 m) a Kubíkův vrch (680 m) klesneme do Filipovského údolí k lovecké chatě Megovka, kde nás kamarádi z mysliveckého spolku Karpaty vždycky něčím dobrým obdaří. Na závěr přejdeme Filipovským údolím okolo rekreačního střediska Filipov a místního SKI areálu do Javorníku na vlak, kam dorazíme po 23 kilometrech. Pohodáři či starší účastníci se většinou z Holubyho chaty vracejí stejnou cestou na Vápenky, někteří přes Kamennou boudu, ušlapou tak kolem 14 kilometrů," pokračuje ve výčtu zdolávání přírodních úseků zkušený vůdčí turista a organizátor v klubu. 

„Vedl jsem z Javořiny hlavní skupinu do Javorníku tak, abychom stihli vlak o půl páté. Ovšem už podle veselé nálady zejména našich děvčat mi bylo jasné, že vlak nestihneme. Tak jsme zvolnili, zastavili na Megovce a přešli do Javorníku s tím, že pojedeme před půl sedmou a poseděli v hospůdce u Bančáků. Čas odjezdu jsem v jízdním řádu už nekontroloval, když mi děvčata hlásila, že vlak jede v 18.27, ale když jsme vyšli z hospody a viděl jsem na kopci odjíždějící soupravu osobáku, bylo mi jasné, že mi hlásila odjezd autobusu z Javorníku od Jednoty. Ovšem nic strašného se nestalo, přešli jsme po silnici do Velké přímo do pohostinství k Lajzům. A tak jsme ještě poseděli do odjezdu vlaku před devátou, bohatě zásobováni delikatesami od Lajzů v podobě skvělých klobásků či škvarkové pomazánky, za což jim samozřejmě moc děkujeme," doplnil Jiří Michenka.

Nebeská podívaná na jihu Moravy. Obloha zazářila rudými odstíny

Čtenář reportér

„Výšlap na Javořinu hodnotím velice pozitivně. Krajina nahoře byla okouzlující, jako z pohádky s mrazíkovou holí. Slovy se to snad nedá ani popsat. Jsem ráda, že jsem si rozšířila kolektiv o nové lidi, kteří mi přinesli další nové poznatky. Taky s nimi byla sranda a myslím, že tak to na podobných akcích má být. Určitě to nebyl s tímto klubem můj poslední výšlap. Později bych se chtěla stát jeho členkou. Musím ještě pochválit tahouna Jirku Michenku. Má neuvěřitelný talent, na psychologii lidí, kdy se fakt orientuje, vyzná se skoro ve všem, dokáže si udržet úctu, náklonnost, pozitivní naladění všech členů. Moc ho za to obdivuji, protože je to určité umění," sdělila pocity po pochodu mladá dívka Ema Helešicová z Břeclavi. Na Javořině byla podruhé.

Na Horňácko zavítal ke kamarádovi z Brna ke společnému výšlapu turistický nadšenec Antonín Bartoněk. „Jsem tady poprvé a byla jen velká škoda, že mlhavé počasí nám zhatilo výhledy z Javořiny, které prý bývají za ideální viditelnosti úžasné. Docela jsem se těšil. Nezbude než se na horu opět vrátit. V zimě to už ale určitě nebude, takže si výšlap zopakuju v teplejším období. Už vím také termín, v srpnu, kdy bude probíhat na Holubyho chatě slavnostní setkání ke stoletému výročí jejího otevření. Ke zdolání hory se vydám opět se skvělou partií z hodonínského klubu turistů, kam jsem při mojí premiéře hned vstoupil," vyznal se k premiérové účasti Bartoněk.

CESTUJEME: Kostelík v Pominovci je vzpomínkou na obec, kterou zničila povodeň

Čtenář reportér

Rok 2024 bude pro Klub českých turistů Hodonín jako v minulých letech opět velmi pestrý. Mívají za rok až 140 akcí, což nemá v republice mezi ostatními odbory KČT obdobu. Z hlavních vícedenních zájezdů byli vloni v Moravskoslezských Beskydech, na Vysočině a v rakouské Solné komoře. Z hlavních zájezdů letos to budou v květnu Rychlebské hory, v červenci Český les a v září Slovenský kras. 

„Samozřejmě pak vícero jednodenních autobusových zájezdů, opět nějaký vícedenní přechod zvoleného pohoří, zejména o nedělích, jakmile se trochu oteplí, i cykloturistika. Nejbližší akcí je nyní v sobotu 20. ledna tradiční Zimní výstup na Kobylu v Bílých Karpatech," uzavřel Jiří Michenka turistickou nabídku hodonínského klubu, který čítal ke konci roku 265 členů.

Letos se podle Michenky budou snažit doplnit členskou základnu opět na vytoužených 300 členů,  kterých dosáhli před dvěma lety a také je potřeba každým rokem pravidelně "partiu" omlazovat.