Poprvé jsem se s malovanými kamínky setkala vloni, když jsem našla kamínek u pokladny při samosběru jahod. Podle uvedeného PSČ byl z Mikulova. Netušila jsem, o co se jedná. Myslela jsem si, že si ho tam zapomnělo nějaké dítě. V září jsem na Internetu narazila na skupinu "Kamínky", kde jsem se o této zálibě dozvěděla více.  Namalovala jsem první jednoduché kamínky, přičemž jsem neměla ani pořádnou výbavu a s vnoučaty a manželem jsme začali roznášet a hledat kamínky. Byl a je to neskutečný relax a zábava.

Pak začal malovat i vnouček Max (v dubnu měl 5 let). Jezdili jsme i čtyřikrát do týdne hledat kamínky. Nejraději do Lednice, Valtic a Mikulova, vždy k zámku. Vždycky jsme si dali za odměnu u stánku nějakou sladkost nebo pizzu. Nejlepší čokoládu, jakou jsem kdy ochutnala, mají ve Valticích, v okénku, kousíček od radnice.

Úplně každý večer jsem malovala kamínky, třeba i do jedné hodiny ráno. Do půlnoci to bylo pravidelně. Teď už nemalují každý večer, ale stále mě to baví. Maluje hodně vnouček a někdy na jeden kamínek namalujeme něco spolu. To se mi moc líbí. V době covidu, to byla ta nejúžasnější věc na světě. Šli jsme ven hledat kamínky a měli z každého nalezeného pěkného kousku ohromnou radost. Můj vnouček rád vymýšlel "schovky" pro kamínky. Někdy našel víc on, než my s manželem.  „Běž se podívat tam k těm sochám, podívej se tady u dveří! Pořádně…,“ směřovali jsme ho.

Doba, kdy jsme nesměli kvůli covidu opustit bydliště byla pro nás hodně smutným obdobím. Vlastně jsme si tak trochu odvykli chodit na kamínky, a to je velká škoda. Když někam jedu, k lékaři nebo se podívat na rozhlednu, beru vždy kamínky s sebou. Někdy ani nehledám a kamínek na mě vykoukne sám. Nevím, kdo má při nálezu větší radost, jestli vnouček, manžel nebo já. Dokonce i manžel namaloval nějaké kamínky. K tomu ho vyzval vnouček. Máme radost úplně z každého nalezeného kamínku. Někdy, když vidím děti hledat kamínky, tak jim je rychle někam nastrčím. Jednou se nám náhodou stalo, že jsme viděli tu obrovskou radost při nelezení našeho kamínku. Věřte, nevěřte, pro nás s manželem to byly hotové Vánoce. To se ani nedá popsat. A o tom to je. Navzájem si dělat radost. Kdo vymyslel tady tohle kamínkování, měl by dostat metál.

Miroslava Jakubčíková