Ochotnické divadlo v Louce oslavilo sto let. Vzpomínkovým programem a premiérou

Vedle dokumentárně bohaté fotografické výstavy po celé budově, kterou připravila pečlivě jedna z hereček Barborka Hrbáčková, si mohli diváci pouštět na třech obrazovkách ukázky z široké palety her, od komedií, pohádek, zpěvoher až po známá dramata, které byly odehrány nejenom na loucké scéně, ale i po okolí, pokaždé před vyprodaným hledištěm. Vzpomeňme například Hrátky s čertem, Muži z offsidu, Naši furianti, Ženský boj, Dalskabáty hříšná ves, Limonádový Joe, Na tý louce zelený, Gazdina roba, Postřižiny, Maryša, Ztřeštěná neděle a další. Premiéry se konaly v roce tradičně vždy v březnu či v dubnu a vždy následovalo několik repríz. Režisérského postu se chopil místní divadelní nadšenec Antonín Maňák.

Slovácko už má svého krále klobásek. Stal se jím řezník z podlužáckého Lanžhota

„Do činnosti divadelního kroužku jsem se zapojil již v roce 1965 jako herec i scénárista. Znovu založit po určité přestávce soubor v Louce nebyl problém, přece jen ale panovala obava, aby vše dobře dopadlo. První divadelní počin se podařilo ovšem obsadit zkušenými herci a diváci nás mohli zhlédnout v pohádce Hrátky s čertem, jejíž premiéra se uskutečnila 3. března 2001,“ zavzpomínal si oblíbený principál ochotníků Antonín Maňák. Jeho posledním režijním počinem byla velmi úspěšná Balada pro banditu, která se hrála v sezóně 2017/2018. Od té doby se loučtí ochotníci odmlčeli z důvodu covidového až do letošního roku. Na oslavu si připravili komedii z vinařského prostředí na Slovácku Rozbité demižony. V sobotním galavečeru před premiérou hry proběhl zábavný autorský program uváděný dvojící Štěpánem Sečkařem a Jaroslavem Šradějů, kde byli po vzoru předávání Oscarů oceňované „úckým divadelním prknem“ současné osobnosti podílející se na činnosti jubilujícího divadla.

Po všechny tři dny byl do rozveseleného kulturáku pro diváky vstup zdarma včetně okoštování pochutin z bohatě připraveného rautu. Nechyběla přitom ani degustace vín od místního someliéra Emila Hlahůlka.

„Výkony jsou radostné, duchaplné. Je to z nich vidět a cítit. Nejde přitom o nějakou profesionalitu. Tady jde spíše o to společné prožívání toho večera a myslím, že to je to nejdůležitější,“ okomentovala místní herce „duša“ z nedalekého, také úspěšného ochotnického ansáblu, Hroznolhotského spolku Hrozen, Jitka Pavlicová z Hroznové Lhoty. 

Antonín Vrba