Malá obec Petrov je zajímavým turistickým cílem hned z několika důvodů. My jsme se do Petrova vydaly kvůli vyhlášenému přístavišti a především kvůli areálu vinných sklepů, kterému se podařilo udržet si původní ráz a atmosféru do dnešní doby.

Petrovský přístav byl vybudován až v roce 2015 a stal se největším a nejmodernějším přístavem na Baťově kanále. Mezi místními je přístav hrdě nazýván „Petrovské Abú Dhabí“.

Je zde 47 míst pro kotvení plavidel, možnost zapůjčení plavidla, kavárna, půjčovna kol a v neposlední řadě také možnost zúčastnit se některé z pravidelných plaveb, které vyplouvají v období letních prázdnin 4x za den.

Asi jeden kilometr chůzí od přístavu se nachází areál Petrov Plže.

Petrovský areál vinných sklepů vznikal postupně už od 15. století. Nejnovější sklepy pochází z šedesátých až osmdesátých let. Od r. 1983 je areál státní památkovou rezervací a tvoří jej celkem 80 sklepů.

Původně byly sklepy v Plžích prostory určené k uskladnění ovoce a zeleniny obyvatel Petrova, některé ze sklepů sloužily také jako „ledárny“ ke skladování ledu pro chlazení piva. V dobách válečných konfliktů v 15. – 17. století také často poskytovaly útočiště místnímu obyvatelstvu, zejména zde Petrovjané ukrývali před nebezpečím své děti. Jednalo se o malé stavby s velmi nízkým vstupem. Osoba vcházející dovnitř se musela doslova „plížit“ nebo „plazit“. Od toho se pravděpodobně lokalitě již odpradávna říká „Plže“.

Od šedesátých let minulého století už byly sklepy převážně využívány pro vinařské účely.

Bíle omítnuté stavby s modrou obrovnávkou tvoří v kopcovitém zatravněném terénu působivé panorama. Pokud je v průčelí sklepa u vchodu část obrovnávky natřená na červeno, je třeba se mít na pozoru, neboť se jedná o znamení, že v domě je dívka na vdávání. U jednoho ze sklepů můžete spatřit také vyřezávanou sochu sv. Urbana, patrona vinařů.

Plže jsou vhodným místem pro cyklistický výlet, nachází se na trase „Strážnické cyklostezky“. Turisticky výhodná je také bezprostřední blízkost zastávky vlaku na trase mezi Veselím nad Moravou a Hodonínem.

Denisa Ljasovska