Pak rychle domů a vše dodělat a nachystat se na další den na písemky a testy. Škola mi vždy šla a neměl jsem problém, ale když člověk píše čtyři testy za jeden den tak to je fakt blbý. Člověk nemá čas na nic jiného. Večer nemůžu spát, jsem unavenej, ale nemůžu usnout, pořád na to myslím. Když to říkáme ve škole, že je toho moc, učitelům je to jedno, že už budeme psát ve stejný den z jiného předmětu. Nezajímá je to, nedomlouvají se mezi sebou a nám nevěří. Prosím o pomoc nebo nějakou radu. Kluk, 13 let

Říkáte si, že poznáváte realitu vašich dětí, se kterou se také potkáváte? Nebo je to u vás jiné? Samozřejmě jsou děti, třídy, školy, kde k takovým věcem, které jsme v dopise mohli číst, nedochází. Na Modrou linku, však i několikrát denně přijde obdobný dotaz či povzdech. Ano, téma školy je aktuální vždy, ale nyní do toho vstupuje daleko více nejistoty a změn. A se školou se potýkají i děti, které nikdy před tím problém neměly.

Ředitelka Modré linky Hana Regnerová k tomu dodává: „V posledních týdnech jsme zaznamenali nárůst dotazů od dětí a dospívajících, kteří se potýkají se současnou situací. Jde především o pociťování tlaku, nejistot a potácení se od jednoho extrému k druhému. Mnohdy je z dotazů zřejmé, že je hodně obtížné adaptovat se na měnící se podmínky. A i když se mnohé děti těšily, že se zase vrátí do školy, byl to pro ně stres, jaké to vlastně bude.“

Z našeho pohledu domácí výuka byla na podzim náročná hlavně pro rodiče, jelikož se pracovalo doma více než tomu bylo na jaře a k tomu jela výuka dětí.

S nástupem dětí do školy  se rodičům ulevilo, ale pro děti nastala větší zátěž. Není málo případů, kdy učitelé chtějí dohnat látku, která nebyla v domácí výuce probrána. Chtějí mít své splněno a potřebují známky pro klasifikaci. Tlak a stres na obou stranách jak u žáků, tak u jejich učitelů.

Děti, které se těšily na své kamarády, znovu se adaptují na proces prezenční výuky, musí ve třídách nosit roušku a dbát nařízení, jsou permanentně vystaveny enormnímu tlaku a zátěži jak sociálnímu, tak i tlaku okolí na jejich výsledky. Projevuje se u nich i všeobecný stres z pandemie, musí bojovat s rozporuplnými zprávami, kde je sdělováno, že třeba nemoc není tak závažná, a že by opatření nemusela být tak přísná, na druhou stranu je tu velká skupina starších a nemocných lidí, kteří by se měli před nemocí chránit a být opatrní. Mnoho lidí má strach o sebe a své blízké.

Ozývají se hlasy, co z těch dětí bude, když nechodí do školy, co z nich vyroste? Nic neumí, neučí se, jen sedí u počítače. Na druhou stranu se projevuje tlak posledních týdnů, kdy učitelé potřebují mít známky a děti koncem ledna klasifikovat. Situace je náročná pro všechny strany a možná by bylo dobré se zastavit a vysvětlit, jaké jsou potřeby Vás a zeptat se i dětí, jak to potřebují ony, aby se necítily, že jsou v tom samy. Zkusme více mluvit s dětmi, ony si to zaslouží, dejme jim oporu v jejich starostech.

HANA LUKEŠOVÁ BARTÁKOVÁ

Modrá linka