Co vás přivedlo k této spolupráci?

S Jiřím Hradilem a kapelou Lesní zvěř se známe přibližně od roku 2008, kdy nás Lesní zvěř přizvala k hostování v několika málo písních na jejich debutové album. V tomto případě se jednalo o jejich autorské skladby a my jsme spíš dotvářeli tradiční horňáckou hudební atmosféru. V rámci této spolupráce jsme byli několikrát přizváni i na jejich koncerty. Po letech přišel Jura Hradil s myšlenkou většího společného projektu, který by ovšem vycházel přímo z horňáckého folkloru. Začali jsme se bavit o vizích a vůbec možnosti uchopení takového hudebního projektu, až jsme se k této tvorbě odhodlali. 

Vaše cd Hlasy starého světa vzdává poctu nejstarším a nejvýraznějším zpěvákům Horňácka. Co vás vedlo k jeho vytvoření?

Nápad na desku s výraznými horňáckými zpěváky hlavně starší generace jsem nosil v hlavě dlouho. Ve své podstatě jde o dokumentaci soudobého zpěvu na Horňácku a co nejvěrohodnější zachycení odcházející zpěvní kultury. Ta byla u většiny písní posílena nahráváním v původních akustických prostorech jako kostel, stará chalupa, stodola, ale i v domácnostech zpěváků nebo na ulici.

Zdroj: Youtube

Druhé cd v albu Hrubá Hudba kombinuje folklor se širokou škálou žánrů, například s vážnou hudbou nebo „nu-jazzem“. Proč jste vybrali tyto žánry?

Předem jsme nijak neplánovali využít prvky jiných hudebních žánrů. Přicházelo to intuitivně a spontánně. Postprodukční a aranžerské provedení, stejně jako autorskou nadstavbu, zpracovával především Jura Hradil, který se každou tradiční píseň snažil uchopit originálně. Ve výsledné podobě proto najdeme prvky hudby jazzové, alternativní, popové a podobně.

Jak se spolu pojí tyto dva směry v albu?

Chtěli jsme proti sobě postavit a nabídnout posluchačům dvě různé desky, dva různé světy a přístupy. Ukazujeme, že, ať už se písně interpretují v tradičním podání nebo v rámci elektronicko-akustického crossoveru, mají v obou případech svou neměnnou duši. Některé písničky se pak ve dvojím provedení objevují na obou deskách.

Krojované hody Starý Poddvorov 2022 – pondělí.
Chasa ve Starém Poddvorově uspořádala krojované hody. Byly tradiční i bláznivé

Můžeme od vás očekávat více smíšených projektů, nebo se jednalo o jednorázovou záležitost?

Jsme především tradiční horňácká muzika, byť trochu rozkročená a otevřená novým výzvám a možnostem. Chceme se věnovat především tradiční folklorní hudbě, ale zároveň nás baví si hrát. Snažíme se tedy přijímat nová hudební témata, zážitky a cesty. V současnosti si pohráváme například s myšlenkou pokračování projektu Hrubé hudby, tedy uskutečnění druhé desky. Vize dalších možných přesahů a spoluprací jistě někde v budoucnu jsou.

Máte obavy, že by váš nový směr mohl odradit posluchače, kteří vyhledávají tradiční folklór?

Nemyslím si, že by Hrubá Hudba svým pojetím odradila posluchače folklorní hudby. My jen vedle tradičního pojetí nabízíme alternativu v podobě současné hudební nadstavby. Určitě se najdou i zarytí odpůrci našeho přístupu, zároveň se ale setkáváme s mnoha pozitivními ohlasy z řad posluchačů střední nebo starší generace, což nás samozřejmě těší.

Baťův kanál ve Strážnici zažil Srpnové červánky.
Romantika jako v Benátkách. Ve Strážnici lidé prožili Srpnové červánky

Proč je podle vás tato praxe čím dál populárnější mezi cimbálovými muzikami?

Hudba z historického hlediska vždy procházela nějakým vývojem. Lidová hudba zrovna tak. Vyvíjela se v nejrůznějších ohledech – výkladových nebo z hlediska funkce lidové hudby a podobně. Stále rychleji a výrazněji se mění taky s ohledem na dobu, ve které nyní žijeme. Muzikanti se chtějí bavit, být kreativní a hledat nové cesty, tak jako kdysi muzikanti mladších generací opouštěli tehdejší zažité „tradiční standardy“. To je zkrátka přirozená věc.

Může tato praktika nějak ohrozit samotné moravské folklorní dědictví?

Myslím si, že k ohrožení nebo snad zániku hudebního folkloru tak, jak ho známe v dnešním smyslu slova, by dojít nemělo. Moravský folklor je výrazný fenomén a jen tak nezhyne. Kolik existuje kapel, souborů, jednotlivců, kteří hrají v návaznosti na nějaká regionální specifika, tolik existuje pojetí. Projevy lidové hudby stejně jako všechny jiné projevy tradiční kultury se průběžně rozlišují.

Jak vidíte budoucnost folklorní hudby na Moravě?

Samozřejmě je důležité, aby se zachovávaly projevy tradiční kultury v přirozených formách předávání z generací starších na mladší. To je ideální stav. S postupujícími společenskými změnami ale budou tyto přirozené formy mizet rychleji. Proto se tomu musí stále více programově dopomáhat. Zároveň ale není dobré současnou podobu jen a jen striktně konzervovat. Ano, folkloristé by měli znát kořeny své regionální kultury, zvládat repertoár a podobně. S patřičným respektem k výše uvedenému pak mohou kreativně pracovat, jak k tomu dochází jinde ve světě.

Na Slovensku můžeme nyní pozorovat opačný proces, kdy do ostatních žánrů přidávají prvky folklorní hudby. Jaký to má podle vás důvod?

Řekl bych, že na Slovensku jsou s nejrůznějšími hudebními přesahy v souvislosti s lidovou hudbou obecně dál. Zřejmě je to dáno tím, jak je celé Slovensko neobyčejně folklorně bohaté a různorodé. Ve folkloru vyrůstají od dětství a v médiích se mu dává podstatně větší prostor než u nás.

O zábavu na hodech se starala místní chasa. Přípravy probíhaly několik měsíců dopředu.
Na Slovácku zase hodovali. Koláčky, tanečky, víno a cimbálovka zaplnily Josefov

S vaším novým repertoárem jste v minulém roce začali koncertovat. S jakými ohlasy se naživo setkáváte? Liší se od názorů na nahranou verzi?

Plán byl začít s koncerty po uvedení desky. Situace byla však kvůli pandemii Covid-19 ztížená, takže jsme v posledních dvou letech absolvovali menší počet koncertů, než jsme původně zamýšleli. Jedná se o vystoupení v rámci festivalů nebo na samostatných koncertech ve všelijakých prostorech včetně klubové scény. Pokud je to možné, snažíme se zapojovat i hosty z naší desky, především tedy horňácké zpěváky Annu Šajdlerovou a Martina Hrbáče, kteří mají u obecenstva vždy skvělý úspěch. Protože koncerty hrajeme spolu s Lesní zvěří, úprava a instrumentální zpracování se od nahrané desky trochu liší. Živé hraní má vždy specifickou energii a atmosféru, takže si koncerty patřičně užíváme po svém my i posluchači.

Petr Mička vystudoval na Masarykově univerzitě etnologii se zaměřením na muzikologii. Později založil Horňáckou cimbálovou muziku Petra Mičky a stal se jejím primášem. Mimo to pracoval jako dramaturg folklorního vysílání pro Český rozhlas Brno a uváděl v něm pořad Na moravskou notu.