Dlouho před polovinou měsíce srpna žilo Kyjovsko a blízké Ždánsko pečlivými přípravami. Mamičky a stařenky praly a piglovaly kroje, nové hotovili vyšívačky a krejčí, autoři ladili pořady, chasa cvičila programová vystoupení, novodobí bohatýři trénovali jízdu v koňském sedle. Také kočí připravovali vozy, strojili koňská spřežení a netradičně přestavěli dokonce i zápřah kravky. Hospodští a vinaři chystali pro tisíce hostů občerstvení a ladili cenu, kterou budou ještě ochotni ze svých kapes vydat hosté za ochutnávku vína, piva, nápojů, zmrzliny, koláčů, sendvičů nebo za opékané klobásy.

Kyjov se na čtyři dny zvětšil o desetitisíce hostů a účinkujících, protože ojedinělost a výjimečnost slavností je v monumentálním zapojení folkloristů i občanů všech obcí a měst z okolí. Okázalost a neopakovatelnost kraje tkví v nesmírném krojovém bohatství, které se projevilo nejvýrazněji krásou a pestrostí oplývající krojové přehlídce a v monstrózním průvodu, v němž svůj vztah k domovu oslavovalo přes 3500 krojovaných ze 48 obcí malebného kraje.

A tak kyjovské náměstí se zaplnilo hosty nejen při tradičním pátečním stavění a nedělním kácení máje, ale také během neodmyslitelné bohatýrské jízdy králů, tradičního jarmarku nebo duchovně silné mariánské pouti. Gejzírem hudebních nálad pak slavnost vyvrcholila zase před stovkami hostů nedělním podvečerním famózním koncertem hudebního uskupení Gypsy Devils alias Cigánski Diabli. Komu čest, tomu uznání! Kyjovským za uspořádání „roku“, lidem a účinkujícím za obětavou účast.

Národopisná osobitost města a okolí silně zaujala i slezského básníka Vladimíra Vaška alias Petra Bezruče, který v Kyjově krátce působil koncem dubna roku 1896 jako poštovní asistent. Básník se podle svých slov „Kyjovem jen kmitl, i nemá slunečné město proč nás vzpomínat!“, přesto si ho místní připomínají a děkují za báseň Kyjov, jež je proslavila a na věky v literatuře i povědomí zakotvila jeho jedinečnost, vlasteneckou atmosféru, vztah k domovině i stále trvávající oslňující barvitost krojovou!