V Žarošicích začínají císařské hody ve čtvrtek, kdy se do lesa jede pro máju. Stárci vyrážejí na voze taženém koňmi, které patří místnímu „koňákovi“ Oskaru Sněhotovi, mnohonásobnému mistru republiky v orbě. Později za stárky vyjíždějí také další dobrovolníci (dobrovolní hasiči, otcové stárků, kamarádi). Příjezd do Žarošic je slavnostní, z místního rozhlasu zní veselé melodie a potom, když jsou všichni lidé na ulici a rozhlas utichne, stárci zpívají. Zbytek odpoledne a večer se mája čistí. Vše je provázeno zpěvem a burčákem.

V pátek odpoledne, poté, kdy je mája vyšmirglovaná a nazdobená, se postaru staví. Pomocí hůlek a chlapů z celé vesnice. Když se postaví, chlapi pod ní zazpívají několik hodových písní a veškerá zábava se přesouvá do hospody. Večer stárci chystají májky pro své stárečky a za pomoci bývalých stárek a svobodných dívek je zdobí. Po půlnoci potom vyrážejí, aby před domem „té své“ postavili malou březovou májku. Vše se odehrává (pokud možno) potichu, zpívá se až na dvoře hasičské zbrojnice, která slouží jako zázemí pro přípravu hodů. Většinou chlapci staví až do rána.

V sobotu dopoledne jdou stárci žádat o udělení hodového práva. Hlavní stárek přednese proslov a starosta mu hodové právo udělí. Poté stárci postupně obchází všechny domy a za doprovodu dechovky (letos to byla skvělá DH Sobuláci) zvou na večerní hodovou zábavu. Na ní vše začíná a končí „maršem“, mezitím se tančí, zpívá, stárci i sklepníci mají svá sóla a vše je opět podporováno burčákem.

V neděli ráno se všichni krojovaní seřadí před hasičskou zbrojnicí do průvodu na hodovou mši svatou do kostela. V čele průvodu jdou hasiči nesoucí prapor obce a hasičský prapor. Mše svatá je za hasiče, proto jdou všichni nastrojení v parádních uniformách. Po mši se průvod přesune na Dolinu, kde stárci zatančí a zazpívají, přidají se k nim děti z dětského folklórního souboru Laštověnka a také mužský sbor Žarošané. Zpívá se, dokud se lidi nezačnou rozcházet na nedělní oběd. Odpočinek však netrvá dlouho a kolem 14. hodiny se na Dolině zase sejdou stárci, muzika a mužský sbor a obchází stárečky „pro klobóky“. O tom, že je celou dobu veselo a „Tluču, tluču“ zní před domem každé stárky, snad ani nemusíme povídat. V pět hodin začíná v sále „komáří sólo“, hodinka určená pro děti, kdy se jim všichni stárci naplno věnují a starají se o zábavu. Dle komentářů některých stárků a stárek nejnáročnější část celých hodů. Ale všichni hned dodávají – taky nejkrásnější.

No a potom už zbývá jen nedělní večerní zábava, která bývá, co do účasti podstatně skromnější, ale o to veselejší a domáctější. Není výjimkou, že se stárci rozcházejí až skoro za světla.

Je po hodech. Poslední hodové písničky nám ještě znějí v uších, únavou usínáme ve stoje, ale už se těšíme na Kateřinskou zábavu a taky na příští hody.

Jiří Kacer