Kliknutím zvětšítePříběh pana Miroslava:
Byl čtvrtek v podvečer a měl jsem plán přesadit několik sazenic rajčat. Obloha byla čistá, jen v dáli jsem na ní viděl tmavá oblaka. Vyryl jsem ze země sazenice a chtěl jsem s nimi přejít na jiné místo zahrady, když tu nečekaně přiletěl mrak a začaly z něj padat drobné kroupy. Schoval jsem se pod přístřešek besídky a netrpělivě jsem naslouchal bubnovaní a šustění krup o tašky střechy. Jak krupobití rychle začalo, tak rychle skončilo a obloha se opět vyjasnila. Tašky neutrpěly žádnou škodu. Se zasazením rajčat jsem byl brzy hotov. Sotva jsem se vzpřímil a narovnal záda, pocítil jsem náhlý závan větru a spadlo na mě několik kapek deště. Obloha se na západní straně zatáhla, ale na jižní straně byla bezmračná a čistá. Pospíšil jsem ze zahrady do domu a než jsem vešel, pohlédl jsem znovu k obloze. Všiml jsem si, že se rychle blíží roztrhané, tmavé mraky, které se pohybovaly v protisměru v několika vrstvách nad sebou. Více jsem pro výšku svého domu a výšku vedlejších domů z mračné oblohy neviděl. Kdybych prošel chodbou domu na ulici, tak bych spatřil blížící se tornádo a jeho rotující trychtýř. Zaujalo mě, že mezi tmavými mraky a čistou oblohou je jako by dělící hranice, mraky si držely svůj směr. Na zem spadlo několik velkých ledových krup. Podivil jsem se jejich velikosti a zavřel za sebou dveře, vešel jsem do pokoje a sedl jsem si k počítači. Během krátké chvilky, co jsem u něho seděl, se v blízkosti oken pokoje začal prudce ohýbat vršek hustého stříbrného smrku. Asi se zlomí, pomyslil jsem si. Tak moc se nikdy ve větru neohýbal. Zešeřilo se a viděl jsem, že vzduchem letí mnoho drobných věcí. Napadlo mne, kde se vzalo tolik listí? Vyběhl jsem po schodech do patra domu a vběhl do pokoje naproti schodů, abych se lépe podíval, co se děje. Venku bylo mléčné šero a vzduchem letělo mnoho věcí a nebylo to jen listí. Dveře spojené s oknem se začaly prohýbat dovnitř pokoje, tak jsem se do nich vší silou opřel a vytláčel jsem je opačným směrem. Vše trvalo pět, sedm nebo deset minut, přesně nevím. Náhle vše skončilo a rozhostilo se ticho. V patře domu jsem neutrpěl škodu, kromě díry ve venkovní žaluzii, ale dole v přízemí ve směru do zahrady jsem měl rozbitá okna a prosklení vchodových dveří. U prahu dveří ležel železný prut tloušťky palce a mnoho různě dlouhých dřevěných třísek. Začátek schodů byl přikryt velkým pokrčeným plechem, který uletěl z něčí střechy. Prohlédl jsem si střechu svého domu a zjistil jsem, že vítr z ní srazil větší množství tašek, že ve střeše jsou velké díry a že schází nadstřešní zídka tvořící předěl mezi mojí a sousedovou střechou. S hřebene střechy tornádo strhlo a odválo všechny hřebenáče. Hromosvod i s drátem ležel na střeše mezi obnaženými střešními latěmi a rozbitými taškami. Fasáda domu po tornádu získala špinavě šedou a flekatou barvu a byla na vice místech poškozená. Na zahradu byl velmi smutný pohled. Tornádo ze země vyvrátilo nebo zlomilo většinu okrasných i ovocných stromů. Osamoceně i ve skupinkách bezmocně ležely na zemi. Tři ořešáky staré přibližně sedmdesát let měly obnažené a potrhané kořeny. Jejich široké koruny přikryly okolní výsadbu a znemožnily průchod zahradou. Oprava střechy náhradními staršími taškami, které se podařilo sehnat včetně dvou druhů hřebenáčů, a odstranění stromů ze zahrady, trvala pět následujících dnů. Bez ochotné pomoci mnoha brigádníků z různých krajů republiky, bych opravu střechy domu a vyklizení zahrady od popadaných stromů a přivátých trosek z poškozených domů, sám nezvládl. Když procházím zahradou, nemám dobrý pocit u srdce z její náhlé prázdnoty. Při tornádu umírali lidé a umíraly i stromy.
Příběh pana Pavla:
Seděli jsme s manželkou v obývacím pokoji v prvním poschodí mého rodinného domku. Okno mám obrácené k lesu a mám pěkný výhled do krajiny před sebou, na pole, říčku Kyjovku, na vzdálený les a zvedající se kopce Bílých Karpat na Slovenské straně za řekou Moravou. Díval jsem se do krajiny, když v tom jsem si všiml, že z jedné strany se rychle blíží černé mraky a jiné mraky je ve velké rychlosti křižují. Na plechovou rovnou střechu a do oken začaly bubnovat kroupy a venku se zvedl silný vítr. Z druhého okna jsem stačil zahlédnout, že po silnici jede auto a za ním ve větru letí garážová vrata. To není dobré, pomyslel jsem si a návalu jakési obavy či reflexe naučené z vojny, jsem manželku uchopil za ruku a běželi jsme se skrýt do sklepu v domě, který máme dosti hluboký. To už vítr rval naše garážová vrata a vchodové dveře našeho domu. Tak tak jsme otevřeli dveře do sklepa a zabouchli je za sebou. Pak jsme vydýchávali strach z úleku. Za nějakou dobu jsme opatrně pootevřeli dveře a ucítili klid po bouři. Bylo ticho. Když jsme vyšli před dům na zahradu, nechtěli jsme věřit svým očím. Před sebou jsme spatřili zničený sousedův dům a všechny nové domy na ulici nazývané místním názvem Vaňkovka. Manželka si vše natáčela na mobil. Až doposud jsme byli ohromeni spouští kolem, ale když jsme se po nějaké chvíli otočili, viděli jsme, že na našem domě schází střecha a užasli jsme, jak je celý poškozen.
Příběh pana Drahomíra:
Pohodlně jsem ležel na posteli v podkrovním pokojíku svého sklípku, který trvale obývám, a četl jsem si dobrodružnou knížku. Na sběrném dvoře u řeky Kyjovky je k mání celá knihovna. Lidé knihy vyhazují a já si občas odtud nějakou knihu k přečtení přinesu. Když tak ležím, tu jsem uslyšel nějaké praskání, velmi silné rány a chvění štítové zdi zprava ze strany sousedova sklípku. Nestačil jsem domyslet, co se to děje, když se od mého podkrovního pokojíku oddělila čelní stěna s oknem a já jsem náhle hleděl do oblohy a do větru, který unášel všechno možné. Skočil jsem z postele a po schůdkách spíše sjel, než sešel do zděného přízemí sklípku nevěda, co se děje. Nevěděl jsem, co mám udělat, jen jsem tam tak ohromeně stál, slyšel to hrozné hučení větru, cítil jeho sílu, byl jsem naráz tak bezbranný. Úzkostlivě jsem se držel rohů stolu ještě dlouho potom, co po tornádu zbyla, jen spoušť. Kdyby mě ten silný vítr z přízemí sklípku přes otvor schodiště vedoucí do půdní vestavby vytáhl a pohodil mne, sedmdesátiletého muže, někde opodál, tak bych o tom neměl čas přemýšlet, patřilo by to k věci. Proletěl bych se vzduchem, možná by mě propíchlo několik dřevěných třísek jako oštěpem nebo proděravěly úlomky skla a střešních tašek a bylo by po mně. Zničené okolí jsem uviděl, až jsem se probral z ohromení a přesvědčil, že je venku klid. Dveře sklípku šlo naštěstí otevřít. Můj sklípek je hned vedle železniční trati. Co jsem na vlastní oči spatřil, mně vzalo dech. Ani jeden ze sklípků, které stojí v řadě napravo a nalevo od mého, neměl střechu. Některým sklípkům scházely dveře, okna byla rozbitá, fasády poškozené. Pouze dobrá konstrukce mojí střechy částečně odolala větru. Všude kolem byly polámané stromy, větrem přinesené plechy, desky, střešní latě, polystyrén, poházené střešní tašky, různý textil a něčí peřiny a další věci. Sloupy elektrifikované železniční trati byly pokroucené a dráty elektrického vedení se válely po zemi nebo se přetrhané lehce pohupovaly v nastalém tichu na koncích některých stožárů, které ač zdeformované, zůstaly stát, podobny tornádem olámaným stromům. Můj traktor byl přenesen o několik metrů dál a jeho kabina a opláštění motoru bylo rozbito a zdeformováno. Druhý traktor dopadl stejně. Co se dá dělat. Přes zimu budu mít s opravami traktorů práci. Ale já si je opravím. Hned druhý den po tornádu jsem oslovil známého na Valašsku a požádal jsem ho o pomoc s opravou střechy a s materiálem. Přislíbil pomoc. Přiveze latě a trámy. Nečekám na pomoc od jinudy. Jsem zvyklý si pomáhat sám. Sklípek si opravím. Asi mně pomohou i dospělí synové. Jak jsem zjistil, oproti jiným, jsem neutrpěl nenapravitelnou škodu a demolice se mého sklípku nedotkne.
Příběh pana Jana:
Zrovna jsem se věnoval mým mineralogickým zájmům v lese s názvem Lapoštorf, který se nachází za nedalekou vesnicí Josefov. Když tu se přihnaly temné mraky a v lese se náhle setmělo. Změna počasí přišla velmi rychle. V létě o půl osmé v podvečer bývá ještě světlo. Měl jsem původně v plánu se zdržet ještě hodinu a teprve potom jet domů do Mikulčic. Náhle z temných mraků začaly padat kroupy. Ale ty byly. Takovou velikost krup jsem zažil poprvé v životě. Byly velké jak vejce, jedna se vešla na moji dlaň. Rychle jsem se schoval pod stříšku blízkého krmelce pro srnčí zvěř. Několik krup jsem zvedl ze země a vložil do tašky, že je ukáži manželce. Tak uběhlo asi pět nebo deset minut, mraky se přehnaly, když tu mně začal zvonit mobil a dostával jsem na něj hned zprávy od manželky a hned od syna. Tati, hned, přijeď. Stalo se něco hrozného. Máme zničený dům, nemůžeme v něm už bydlet. Vše je zničené. Vítr nám odnesl část vnitřního vybavení a nemáme ani doklady. Vůbec nevíme, co nám zbylo a kde to máme hledat. Přijel jsem domů a rozsah zničení mého domu překonal všechna moje očekávání. Už samotný příjezd zdevastovanou ulicí a uličkou, v níž bydlím, nevěstil nic dobrého. Manželka a děti žily. To bylo to nejdůležitější. Manželka unikla smrti jen o vlas. Přešla z pokoje z dvorního traktu domu do pokoje, který je situován do ulice. To rozhodlo. Vzápětí po jejím odchodu z pokoje v dvorním traktu se do něj obořil vítr a zcela jej zničil. Pokud by manželka byla v pokoji, tak by byla na místě mrtva, pořezána sklem, plechy, propíchána dřevem či úlomky tašek a zavalena cihelným zdivem. Nestalo se a já jsem byl rád, že jsem s celou rodinou mezi živými. Pak jsem si dva dny poplakal. Co mně dalo práce, než jsem starší domek upravil k bydlení, kolik jsem do toho vložil peněz a času. Můj dům byl zničen natolik, že jsem si uvědomil, že po posouzení statikem, neujde demolici. Budeme se muset odstěhovat. Naštěstí máme kam. Z domu něco málo zachráníme. Není toho mnoho, ale jsme živi a zdrávi. Soused již to štěstí neměl. Když vyšel před svůj nový dům, aby zjistil, co se děje, spadla na něho část zdiva domu. Má polámané bederní kosti a leží v nemocnici. Statik u nás již byl a rozhodl, že demoliční práce s odstraněním mého domu proběhnou během příštího týdne.
Jendův dům již nestojí. Byl zbourán mezi prvními. Na jeho místě se nachází holina, z níž je vidět na další domy, které se budou opravovat nebo přijdou zbořit.
M. T.
5
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
