Musím se přiznat, že jsme nebyli vždy ti nejhodnější žáci, ale to co nám řekl náš učitel, "bylo pro nás svaté". Nejsem stoupenec násilí, ale když jsme až moc zlobili, tak jsme dostali "ručně psanou poznámku". Bylo to účinné, nikdo si nestěžoval doma, protože by se to nejspíše doma opakovalo a mohu říct, že nám to nijak neuškodilo. Prostě jsme to vzali tak, že jsme dostali to, o co jsme si koledovali.

V praxi ukázalo, že správná facka ve správný moment má svůj správný účinek. Nejsem proto, aby se to znovu zavedlo, ale nemělo by se na tuto zkušenost zapomínat, i když vím, že hodně čtenářů nebude se mnou souhlasit. Učitel nebo učitelka je povolání, které není podle mě doceněné.

Řemeslo má zlaté dno. Školu ve Slavově u Brna navštívil cukrář Josef Maršálek
Řemeslo má zlaté dno. Školu ve Slavkově u Brna navštívil cukrář Josef Maršálek

I když již nejsem dávno žák, a ani jím již nebudu, pořád mě rozčilují řeči některých lidí, kteří říkají, co by učitelé chtěli, učí třeba jen tři hodiny denně a oni pracují osm hodin. Souhlasím, je to pravda, ale zkusme se podívat na ty odpracované hodiny u učitele. Dělník si odpracuje svých osm hodin a jde domů. Učitel třeba učí tři nebo čtyři hodiny a i když neuč,í musí opravit sešity, písemky a připravit se na další den na vyučování. To je dalších se štěstím tři až pět hodin.

Myslím si, že se zapomíná, že být učitel je poslání, u kterého pracovní doba nikdy přesně nezačíná, ale také nikdy přesně nekončí. Také si musíme uvědomit, že učitelé nám vlastně vychovávají příští generaci, která bude pokračovat v tom, co učitelé naučili nás a podle toho, jaký bude u nás další život, proto je jasné, že dobrý učitel vychová dobrou generaci.

Podruhé a opět vyprodáno. V Hustopečích se konalo Setkání harmonikářů
Podruhé a opět vyprodáno. V Hustopečích se konalo oblíbené Setkání harmonikářů

Špatný učitel, to raději nechci rozebírat, uklidňuje mě to, že jsem se ještě s takovým nesetkal a doufám, že ani nesetkám. Pokud si někdy zavzpomínám na mládí, na roky na "učňáku", vždy si vzpomenu na naši učitelku německého jazyka, byla na nás tvrdá, nic nám neodpustila, ale naučila nás tolik, že ještě dnes, téměř 51 roků po tom kdy jsem skončil na "učňáku", se sice "kostrbatě" , ale domluvím se německy.

Takových učitelů jsem poznal několik a stále na ně vzpomínám. Byli to lidé, kteří se nám v dobrém zapsali do našeho života a na ně vzpomínám v dobrém a jsem jim za moc vděčný, protože to, co nás naučili, používám celý život. I když to nevypadá, být učitelem není nijak lehké, zvláště dnes, kdy mají žáci práva a učitelé povinnosti. Věřím, že si lidi začnou uvědomovat, co pro nás učitelé dělají a začnou si jejich poslání vážit.