„Dřu, abych přehlušila bolest,“ svěřila se Deníku. Blesková povodeň jí vzala dceru. „Dokud makám, nemám čas na to myslet. Jakmile si sednu nebo lehnu…“ říká roztřeseným hlasem a otírá slzy.

Její osmačtyřicetiletá dcera Hanka bydlela se svojí rodinou hned naproti. Domy od sebe vzdálené zhruba 20 metrů rozděluje potok. Právě ten se stal ženě osudným.

Přívalový déšť z okolních lesů strhl klády, které postupně narážely do domu a vytvořily obrovskou hráz, přes niž se valilo obrovské množství vody. Hladina vylétla vzhůru a masa vody obstoupila dům, silný tlak rozbil okno pokoje, v němž se zrovna nacházeli jeho obyvatelé.

„Voda prý hned zaplavila místnost až ke stropu. Zeť stihl zachránit mého vnuka, Haničku už ale nenašel. Utopila se,“ popisuje tragédii zoufalá seniorka.

O smrti dcery se dozvěděla od zetě po telefonu. Nemohl se dostat z budovy ven. Mostek coby jediná přístupová cesta k domu byl zatarasený kládami, takže ani ona nemohla k nim.

Podrobnosti tragédie znát nechce.

„Už tak mě to bolí. Kdo to nezažil, nepochopí,“ snaží se nerozplakat.

Příjemná žena a šikovná kadeřnice

Zatím jedinou oběť bleskové povodně na Uničovsku a části Šumperska popsali lidé ze sousedství jako velmi příjemnou ženu. Pracovala v Mohelnici v autoprůmyslu.

„Ale také to byla šikovná kadeřnice. Spoustu místních stříhala, když ji požádali,“ doplnila jedenaosmdesátiletá obyvatelka Břevence, která se od osudné noci nevyspala.

Z místností musela čerpat vodu, její dům však naštěstí větší škody neutrpěl. S okolním pozemkem je to horší. Spoušť.

Klády nesla voda půl kilometru, pak udělaly hráz

Podle Petra Sekaniny, odborného lesního hospodáře obce Šumvald, zkáze v bleskové povodni nejvíce zasažené obci „pomohlo“, že se v údolí vytvořili přehrady naplaveným dřevem, zeminou i auty.

Při jejich protrhávání pak docházelo k přívalovým vlnám. Klády se přivalily ze zhruba 500 metrů vzdáleného stanoviště v lese, kde je lesníci nachystali na odvoz.

Největší bariéru podle místních utvořily právě u domu, kde přišla o život osmačtyřicetiletá žena.