Jejich kariéry začínaly ve Slovácku, kde se potkali přibližně před dvaceti lety. „Byl jsem devatenáctiletý dorostenec, Honza měl asi třiadvacet a hrál pátého, šestého stopera. Spoustu času jsme trávili v juniorce, trénoval s námi, když se nevešel do kádru,“ vzpomíná Ordoš.

Dvojnásobný český reprezentant se pak často potkával s Trousilem i jako protihráč, urostlý zadák dlouho šéfoval brněnskou defenzivu. „Byl nepříjemný, hodně to od něho bolelo. Organizoval spoluhráče, uměl si je postavit, což nejspíš předvádí i jako trenér,“ uvažuje Ordoš, který pochází z Troskotovic na Brněnsku stejně jako útočník Zbrojovky Antonín Růsek.

Ve 190 centimetrů vysokém záložníkovi získal desátý celek Moravskoslezské fotbalové ligy zbraň těžkého kalibru. „Vyškov se snaží vychovávat a prodávat hráče. Má spoustu mladých kluků a trenér potřebuje někoho zkušeného, aby měli vedle koho růst,“ přiblížil Ordoš.

Přestože se s Trousilem zná téměř dvě dekády, neočekává jiné zacházení. „Jsem hráč, který se dokáže přizpůsobit tomu, co trenér chce. Určitě si svoje řekne, jak potřebuje. Myslím, že to fungovat, ale pokud coby trenér řve stejně jako dřív na hřišti, nebude to moc příjemné,“ usmál se Ordoš.

TRENÉR JE AUTORITA

I když je Trousil pouze o šest let starší, respektuje jeho trenérskou pozici. „Zažil jsem i kouče, kteří nebyli o moc starší než já a nikdy jsem s nikým neměl problém. Je to pro mě autorita, nejdu dělat chytrého a shazovat ho před hráči. Beru jako plus, že jsme kamarádi,“ řekl fotbalista, který v nejvyšší české soutěži nastoupil k 220 utkáním a dal 58 gólů.

Původně Ordoš mířil do divizního Hodonína, jenže Blansko zatoužilo po vyškovském záložníkovi Lukáši Lahodném a vytáhlý hráč se jako kompenzace přesunul do Trousilovy družiny. „Míšu jsme přivítali ve středu. Určitě to bude velká posila do středu zálohy. Z Blanska přišel i Martin Kropáček a bude se rvát o post stopera. Uvidíme, jestli se prosadí,“ objasnil změny vyškovský kouč.

Místo boje o postup z divize tak zamířil do desátého celku třetí ligy. „Hodonín má ambice jí nahoru, divize by mi nevadila, ale šlo o dohodu klubů. Třetí liga je zase zajímavá,“ neřešil změnu Ordoš.

TRABLE S LÝTKEM

Blansko posílil před rokem, jenže hned ve druhém kole jarní sezony si poranil lýtko a potíže se mu vracely. „Dohodli jsme se, že naskočím až do letní přípravy. Nachystal jsem se kondičně a cítil se výborně. Trénoval jsem bez problémů, odehrál přípravný zápas, ale za čtrnáct dní mi sval praskl znovu. V polovině srpna jsem pak inicioval zrušení smlouvy, protože je nesmysl, aby mi klub dával peníze, když nehraju,“ líčil Ordoš.

Po delším léčení a důkladných kontrolách se vrátil do přípravy v říjnu a stihl šest posledních kol třetí ligy, v nichž se jednou trefil. „Sedm měsíců jsem nehrál, takže tréninkové manko bylo znát, ve fotbalových věcech jsem problém neměl. Mohl jsem ukázat tak šedesát procent z toho, co umím. Fotbal v Blansku mě bavil, parta v kabině i lidi kolem klubu fungují. Jen mě mrzí, že jsem neodvedl, proč mě přivedli. Bohužel zdraví je jen jedno,“ litoval nejlepší kanonýr prvoligové sezony 2009/2010.

K nadcházejícímu půlročnímu hostování ve Vyškově však hledí s nadějí. „Myslím, že když budu zdravý a třeba odehraju super jaro, dveře nejsou úplně zavřené. Ale je mi sedmatřicet let a na druhou ligu bych asi musel hodně věcí změnit,“ uznal útočník, který žije v Kroměříži.

Při zranění si už našel k fotbalu práci. „Vedly k tomu okolnosti, přerušili jsme smlouvu. Zatím práci zvládám a docela mě baví, je to něco jiného po pětadvaceti letech ve fotbale. Dá se skloubit s hraním,“ dodal Ordoš, který zaměstnání neupřesnil.