Připadáte si jako fotbalový důchodce?

Zatím změnu moc nevnímám, samozřejmě mám víc času, takže dodělávám bydlení, kde je spousta práce a potřebuji ho dokončit, ať se co nejdřív nastěhujeme. Sleduji u toho i fotbal, Zbrojovku, dávám si trochu odpočinek a uvidíme, co bude. Začínám pomalu přemýšlet, co bych dělal.

Přiložíte ruku ke stavbě bydlení v Opavě?

To ne, spíš pomáhám, s čím jde. Hlavně tam musím být, hodně uklízím. Dělám samé důležité věci. (úsměv)

Rodina se těší, že v novém domově s ní strávíte víc času?

Možná si to myslí, ale asi to tak nebude… Samozřejmě musím něco dělat, teď potřebuji dokončit zázemí a určitě se nebráním tomu, abych někam šel. Celý život jsem zvyklý na dojíždění, to mi vůbec nevadí.

Fotbalisté Ivančic zažili sezonu plnou divokých výsledků.
Obrat? Zbrojovka předvedla ikonické, Ivančice jím opařily Spartu

Kam jste ochotný za prací dojíždět. Třeba i do Čech?

Uvidíme, co bude pro mě za zajímavou práci, ale vzdálenost nehraje roli. Nehrál jsem jen doma, byl jsem všude možně a jsem zvyklý, fakt mi to vůbec nevadí. Někdy je dobré být někde jinde.

Přemýšlíte i nad trénováním?

Trénování mě neláká. Strašně mě bavilo, co jsem dělal v Opavě, když jsem poprvé skončil a měl jsem na starosti sportovní stránku, věnoval jsem se hráčům. To je mi strašně blízko a hodně mě to naplňovalo, byla to pro mě skvělá zkušenost. Něco takového bych si dovedl představit, práce s mladými hráči a servis okolo nich mě zajímá.

Zbrojovce jste odvedl dobré služby, přicházel jste před rokem jako mentor, čekáte nabídku od ní?

Byl jsem samozřejmě rád, že jsem se mohl do Zbrojovky zase vrátit. Ten klub mám strašně rád, strávil jsem tady spoustu let a myslím, že úspěšných pro mě i pro Zbrojovku. Klub mám v srdci. Uvidíme, jestli o mě bude dál zájem, jsem otevřený všemu. Myslím, že vztahy máme velmi dobré, znám v Brně spoustu lidí i mimo fotbal, město mi hodně přirostlo k srdci a dovedu si tady představit budoucnost.

Pavel Zavadil
narozen: 30. dubna 1978 v Olomouci
pozice: tvořivý záložník
kariéra: Uničov, Sigma Olomouc, Ratíškovice, Drnovice, Sparta Praha, Příbram, Maccabi Haifa (Izrael), Baník Ostrava, Mjällby AIF, Östers IF, Örgryte (vše Švédsko), SFC Opava, Zbrojovka Brno
bilance v 1. české lize:
277 utkání/29 gólů
ve 2. lize: 29/1
v 1. švédské lize: 58/2
ve 2. švédské lize: 54/11
v 1. izraelské lize: 10/1
úspěchy: mistr české fotbalové ligy se Spartou 2002/2003 a mistr izraelské ligy s Maccabi Haifa 2003/2004

Vidíte posun ve Zbrojovce od doby, kdy jste za ni hrál poprvé?

Je strašně důležité, že se povedlo postoupit, to byla priorita a jasný cíl klubu. Mám samozřejmě nějaký pohled a vidím, že Zbrojovka má určitě velký potenciál, stejně tak město. Na druhou stranu musím na rovinu říct, že je tady i hodně práce. Myslím, že i lidi v klubu to tak vnímají. Doufám, že to bude jen lepší, Zbrojovka půjde co nejvíc dopředu a bude to jako dřív.

Myslíte dopředu v práci s kádrem i zázemím?

Určitě celkově. Vnímají to i lidi, co tam jsou. Je třeba, aby se pracovalo s potenciálem, jaký tady je, a posunul se dopředu co nejvíc, jak to jde.

Zbrojovka na rozdíl od předchozích sezon nepostoupila administrativně, ale sportovně po suverénní výhře v soutěži. Dává vám to naději v lepší prvoligovou sezonu?

Samozřejmě jsem optimista, protože Zbrojovka si prošla obdobím, kdy to bylo nahoru dolů, liga se hrála, potom zase ne. Musí tam být nějaké poučení a jasný směr, jak dál posouvat klub. Získat sem dobré hráče, vychovávat mladé kluky, kteří tady mají obrovskou šanci prosadit se v A mužstvu, dává se jim velký prostor a možná může i větší. V tomhle je tady hodně práce, ale jsem pozitivní a myslím, že se Zbrojovka poučila z chyb v minulých letech, kdy postoupila a pak sestoupila.

Pojďme přímo k vám. Na podzim jste zasáhl jen do osmi utkání, cítil jste, že si ani na jaře moc nezahrajete?

Rok předtím jsem nehrál, dělal jsem něco jiného, ale důkladně jsem se připravil a myslím, že jsem byl dobře nachystaný na začátek sezony. Tři čtyři měsíce pro mě byly velmi dobré, cítil jsem se výborně a z mančaftu jsem vnímal, že se zpátky nastartoval, přepnul a věděl, co má dělat. Samozřejmě přicházela zranění, nevím, zda šla ovlivnit, ale myslím, že jsem udělal maximum. To mi bralo síly, ale v zimě jsem byl přesvědčený, že se dám zdravotně do pořádku. Jak se mi zranění vracela a byla převážně svalová, samozřejmě to člověku v mém věku bere sílu a energii. Pořád jsem však byl nastavený, že to od března nakopnu a odehraju víc zápasů.

Kdy se to zlomilo?

Jak se mi to pořád vracelo, už jsem ztrácel sílu. Je těžké se potom vracet zpátky a podstupovat dřinu, co mě vždycky čekala. Od dubna jsme si to nastavili s realizákem tak, že jestli to půjde, tak budu hrát, jestli ne, tak pomůžu v jiných věcech a když bude potřeba, mohou za mnou kdykoli přijít. Snažil jsem se pomoct hráčům v kabině s organizací a se vším, aby to fungovalo dál a dovedli jsme tým správným směrem i beze mě. Samozřejmě jsem v kabině byl a věděl, co se děje, a když se řešily důležité věci, byl jsem u toho.

Postupové oslavy jste užil i tak?

Oslavy jsem si užil, samozřejmě už trochu jinak, nebyly moc velké, ale byl jsem strašně rád, že se to dokázalo, proto jsem taky přišel a myslím, že to splnilo účel, i když jsem byl na hřišti míň.

Napadlo mě, že vás možná zláká touha ještě posunout rekord nejstaršího hráče v první lize. Co vás?

Máte pravdu, malinko jsem to měl v hlavě, ale pak mi dělalo čím dál větší problém trénování každý den. Samozřejmě si někam půjdu ještě nějaký rok zahrát, ale už nebudu trénovat každý den, pro mě je profesionální kariéra opravdu úplně u konce.

Fotbalista Marek Vintr v zápasech Zbrojovky Brno.
Rok a půl bez fotbalu. Vintr si žluté karty v dresu Zbrojovky nechal dát úmyslně

Láká vás aspoň divize, nebo klidně zkusíte okresní soutěž?

Právě uvažuji, na co moje tělo bude stačit, ale určitě si nějakou soutěž půjdu zahrát. Uvidíme, kde to bude, možná někde výš.

Když se ohlédnete za vaší bohatou kariérou, jste se vším spokojený?

Malinko jsem bilancoval a myslím si, že jsem z toho vyždímal, co šlo. Nevím, zda bylo na víc, třeba se dalo něco udělat líp, dostat se do lepších klubů. Možná jo, ale to už nikdy nezjistím. Do kariéry jsem dal všechno. Můj sen vždycky byl hrát v lize, dostat se do zahraničí, což se mi taky povedlo. Další sen byla reprezentace, ta se mi nepovedla, ale udělal jsem, co se dalo. Mám v tom maximálně čisté svědomí a hrál jsem až do konce.

Do pražské Sparty jste šel ve třiadvaceti letech, ale nechytil jste se. Mohlo to být jiné, kdybyste tam zamířil v pozdějším věku?

To jste mi vzal z úst, nad tím jsem taky párkrát přemýšlel. Určitě jsem na to nebyl tak připravený jako v pozdějším věku, kdy jsem se vrátil třeba do Brna ve třiačtyřiceti letech. Myslím, že jsem na tom byl velmi dobře, měl jsem dobrou formu pět let. V tom věku bych si to určitě dovedl představit a jsem přesvědčený, že bych to zvládl.

Sedm a půl roku jste strávil ve Švédsku. Jak významná část vaší kariéry to byla?

Bylo to pro mě sedm a půl roku krásného života, nejen fotbalu, ale i všeho okolo. Je to skvělá země, lidi jsou perfektní a maximálně mi to tam vyhovovalo. Nikdy jsem si nemyslel, že tam budu tak dlouho, ale prostě se to tak vyvinulo, že jsem vždycky podepsal dlouhodobější smlouvu. Vystřídal jsem tři kluby, do jednoho jsem se vrátil a uzavřel kruh. Vzpomínám na to velmi rád.

Dalo vám Švédsko jiný životní náhled?

Ano, dalo mi úplně jiný pohled na život, nejen na sport a fotbal, ale na fungování v životě. Když se člověk vrátí do země jako já sem, zase si zvykne na jiné věci, ale vždy mám někde vzadu, jak se chovat. Ve chvílích, které jsou opravdu důležité a něco se rozhoduje, si vždy vzpomenu, jak tam lidé přistupovali k životu. To v hlavě zůstalo a ve spoustě věcí se tím řídím.

Zbrojovka v úvodním přípravném utkání zdolala Bystrc 6:0.
Zbrojovka řeší palčivý post. Na levý kraj obrany zatím získala Divíška

Vrátil jste se od té doby do Švédska, nebo to máte v plánu?

Ještě jsem tam nebyl, ale samozřejmě nějaké vazby tam mám, kamarády, s nimiž si sem tam volám a jsme ve styku. Jak bude volno, zajedu se tam někdy podívat, znám tam nejen Švédy, ale i spoustu Čechů. Říkal jsem, že je určitě navštívím, taky za mnou přijeli, takže jim to vrátím.

Mluvíte ještě švédsky?

Moc ne, samozřejmě rozumím a základní věci, které potřebuji, si zařídím, ale na velké vykládání už to není. Když jsem tam hrál, jakž takž jsem se domluvil a nějak jsem fungoval, i když s chybami, ale lidi to samozřejmě věděli a bylo to úplně v pohodě.

Co považujete za největší milník vaší kariéry?

(Přemýšlí) Toho je asi víc. Odmalička jsem měl sen, že jsem chtěl hrát ligu. Začal jsem ji hrát stabilně v Drnovicích, což pro mě bylo úžasné angažmá na začátku kariéry, šlo o skvěle fungující klub, přišel jsem a hned nastupoval. Pak jsem se dostal do Sparty, to byl pro mě největší zážitek ze všeho, protože šlo o největší klub, kde jsem hrál. Samozřejmě bych ho přirovnal k Maccabi Haifa, což byl podobně silný a velký klub jako Sparta, akorát v jiné zemi. Zahraničí bylo skvělé, prožil jsem tam skvělý čas i po životní stránce. Ale musím říct, že nejlepší fotbalovou formu jsem měl tady v Brně. Taky nejdelší, udržel jsem si ji těch pět let od doby, kdy jsem přišel. Byl jsem na tom asi nejlíp, co se týká výkonnosti.