Jak si ocenění pro nejúspěšnějšího trenéra vážíte?

Vůbec jsem to nečekal. Samozřejmě si ceny moc vážím, ale zatím je to čerstvé a ještě mi to nedochází.

Jak jste si užil slavnostní galavečer?

Organizace byla na hodně vysoké úrovni. Už jen účast olympioniků Lukáše Krpálka s Kateřinou Neumannovou mluví za vše. Všichni jsme si to opravdu užili.

V Břeclavi se konal slavnostní galavečer s vyhlášením nejlepších sportovců projektu Fosfa Sport.
FOTO: Krpálek či Neumannová. Olympionici předali ocenění břeclavským sportovcům

Kdy jste s trénováním začal?

Bylo to v roce 2017 a stále mě to naplňuje. Ambice trénovat dospělé zatím nemám, s dětmi mě to baví. Navíc to nechce nikdo dělat. (směje se) Volno mám jen ve středu a pátek, jinak jsem každý den na hřišti.

Změní se něco ve vaší kariéře po vítězství v anketě trenér roku?

Určitě ne. Pokračuju nadále u svých kluků. Jsem hrozně rád, jak se fotbal v Břeclavi posunul. Když jsem začal trénovat, klub měl kolem dvou stovek členů, momentálně jich máme přes čtyři sta. Začal jsem trénovat družstvo s osmnácti hráči, teď jich mám šestačtyřicet. Řešíme, kdo další bude trénovat, protože nesmí upadnout kvalita. Říká se, že jeden trenér má být maximálně na osm, deset kluků, proto jsme čtyři trenéři.

Pocítil jste nějakou změnu, když se váš klub zapojil do projektu Fosfa Sport?

Určitě. Pan Baťka nám hodně pomáhá, klub se díky němu zvedl. V dnešní době je velmi těžké sehnat sponzora, lepili jsme všechno z vlastních zdrojů. Jsme klub, který nesype peníze do mužů, ale všechno věnuje mládeži. Panu Baťkovi se tohle líbilo a proto se domluvili s naším předsedou Hrabalem na spolupráci.

Fotbalisté Břeclavi přivítali v listopadu roku 2006 v poháru Spartu.
Historie fotbalu v Břeclavi: Éra Poštorné, pohár se Spartou i slavní odchovanci

Co se v prvním roce za podpory Fosfy v klubu změnilo?

Stejnokroj. Všech čtyři sta jedenáct dětí má svoje tréninkové i vycházkové soupravy. Když někam přijedeme, je to opravdu na úrovni. Ve vybavení se můžeme rovnat ligovým týmům.

Břeclav v minulosti vychovala pro profesionální fotbal Jaroslava Navrátila nebo Jaroslava Diviše. Dokážete se představit, že je bude následovat někdo z vašich svěřenců?

Ročník 2012 je velmi nadstandardní. Pravidelně nám volají ze Slovácka, Brna či Zlína a chtějí s námi hrát přípravné zápasy. Většinou je to naopak, že malé kluby volají těm ligovým.

Jak je těžké dlouhodobě udržet kádr pohromadě?

Už nám v týmu loví Slovácko, Sparta Brno nebo Hodonín. Přemlouvají rodiče, aby jejich děti přešly k nim. Kluci už jsou vyhraní, určitě splňují ligové podmínky.

Líšeňský trenér Milan Valachovič (vlevo) s Pavlem Vrbou při pohárovém utkání v Lanžhotě.
Navrátilův přestup byl úkaz, vzpomíná Valachovič. Co říká na formu Lanžhota?

Na co je lákají?

Určitě mají zázemí na jiné úrovni. Jsou to ligové týmy, které mají lepší tréninkové plochy. Trenérsky jsme na tom ale stejně, třeba kolega Hrabal má profi licenci. Zázemí na Tatranu ani Slovanu se však nemůže s jejich podmínkami rovnat, chybí nám i pořádná umělá tráva.

Může se to díky spolupráci s Fosfou v budoucnu zlepšit?

Věřím, že ano. Šest let jsme řešili problém s dotací na umělou trávu. Od nového roku máme Tatran v nájmu a chceme se o něj sami starat. Je to běh na dlouhou trať, ale doufám, že se nám to podaří.