Ten si odbyl prvoligovou premiéru za Svit Zlín v sezoně 1994/1995. Následujících sedm sezon strávil doma v Ratíškovicích, kde hrál třetí a druhou ligu. Do nejvyšší soutěže se vrátil v dresu Drnovic a od roku 2002 nastupoval opět za Zlín. Po konci angažmá v tehdejší Tescomě hrál druhou ligu za Kunovice a Moravskoslezskou fotbalovou ligu za Mutěnice. „Nějaké zápasy jsem v první lize odkopal. Jestli jich bylo málo, nebo moc, to je už druhá věc,“ uvedl čerstvý padesátník.
Ve své hráčské kariéře poznal i několik fotbalových osobností. V Drnovicích jej trénovali Karlové Večeřa a Jarůšek, nastupovali s ním Erich Brabec či Miroslav Kadlec. Ve Zlíně pak pod taktovkou Vlastimila Marečka hrál s Davidem Hubáčkem nebo aktuálním trenérem ševců Bronislavem Červenkou. „V kontaktu s nikým z ligy nejsem, ale samozřejmě je příjemné, když se člověk divá na fotbal v televizi a vidí ve studiích nebo na lavičkách hráče, s nimiž jsem hrával,“ usmál se Zemánek.
Trenérského žezla se poprvé chopil v Mutěnicích, kde předtím završil hráčskou kariéru. Pod Búdama se radoval i ze zisku krajského poháru. „Vydržel jsem tam osm let,“ poukázal na úctyhodnou délku první trenérské štace.
Přestože strávil v Mutěnicích delší část své trenérské kariéry, srdce mu tluče pro ratíškovický Baník, jehož lavičce šéfuje už šestou sezonu. „V Ratíškovicích jsem vyrůstal. Prošel jsem tam všechny věkové kategorie od mladší přípravky až po áčko, se kterým jsem se dostal až do finále poháru. Mám tam hodně známých, oba s manželkou odtud pocházíme, proto se cítím v Ratíškovicích jako doma,“ vysvětlil Zemánek.
Z čeho jako trenér dodnes nejvíc čerpá? „Každý bere trenérské řemeslo jinak. Snažím se hodně vycházet z mé hráčské kariéry, říkám to i klukům v kabině. Taky jsem byl mladý, taky jsem fotbal hrál, všechno beru ze svých zkušeností,“ přiznal.
Oslava s rodinou i svými svěřenci jej však teprve čeká. „Už jsme ji měli naplánovanou, měla být ve Vacenovicích ve sklepě, ale museli jsme ji odložit. Věřím, že se všichni sejdeme v novém termínu,“ přál si bývalý kanonýr.
