Kapitán výběru Zlínského KFS Petr Horňák sice v rozhodujícím zápase o postup neproměnil pokutový kop, Moravané přesto uhráli s domácím severoirským Eastern Region remízu 1:1 a v létě příštího roku se představí na EURO krajských fotbalových výběrů.
„Je to super pocit. I když jsme bojovali s nějakými nemocemi a zraněnými, vždycky, když přišel zápas, šly bolístky stranou a my se neuvěřitelně semkli a táhli za jeden provaz. Podobnou partu, jakou s kluky máme, je něco neuvěřitelného a společně dosáhli něčeho velkého. Na amatérské úrovni je to vlastně nejvíc,“ uvědomuje si zkušený dvaatřicetiletý obránce.
Rodák z Bukovan na Kyjovsku prošel Slováckem, Uherským Brodem, Morkovicemi, Bzencem, Kyjovem a Osvětimany, nyní působí ve Strání.
Jaké byly oslavy, cesta domů?
Po zápase jsme se ze stadionu přesunuli na hotel. Sešli jsme se na jednom pokoji, masérně, kde se pilo a zpívali až do rána. Jelikož jsme se hned brzy přesunovali z Belfastu do Dublinu na letiště, nikdo z nás nešel spát, takže cesta domů podle toho taky vypadala. Byli jsme pořádně rozbití. (úsměv) Jinak se pilo hlavně tamní pivo a taky slivovice, kterou jsme si přivezli z domu.
Kolik gratulací vám přišlo?
Bylo toho strašně moc. Je vidět, že kamarádi a spoluhráči nejen ze Zlínska Regions' Cup sledovali. Psali mi i kamarádi z Bukovan, kolegové z práce, bývalí a současní spoluhráči, samozřejmě přítelkyně, rodina. Všichni to na internetu sledovali. Blahopřání přišla opravdu hromada.
Po neproměněné penaltě v posledním zápase vám ale asi nepodařilo dobře po těle, že?
Je to tak. Na penaltu jsem si ale věřil, bohužel jsem to nezvládl. Kopl jsem to špatně, minul branku. Pak se mi chvíli hlavou honily všelijaké věci. Věděl jsem, že to třeba nemusí vyjít a klukům jsem to mohl pokazit, ale pořád jsem věřil, že to ještě zvrátíme, což se nám nakonec podařilo a zahozená penalta nakonec nikomu nevadila. (úsměv)
play_fill
Byl ten poslední zápas nejtěžší?Určitě. Domácí tým byl ze všech tří soupeřů jednoznačně nejfotbalovější a nejkvalitnější. Měli jsme s nimi opravdu problémy. Hráli typický ostrovní fotbal, ale nebyli jenom důrazní, ale byli i dobří na míči, kombinovali, hráli rychle nahoru. Hrozně moc nás prověřili.
Jakou úroveň kvalifikační turnaj měl?
Na začátku to vypadalo, že to bude v pohodě. Švédové mi přišli, jako by přijeli na na výlet. Sice chtěli hrát fotbal a byli to takové hračičky, takže s míčem uměli, ale vzadu dělali naivní chyby a cestu za výhrou nám dost usnadnili. Druhý poločas už byl jednoznačný. Hráli jsme jenom my. Soupeř z Walesu předváděl typický ostrovní fotbal. Spoléhal na souboje, nákopy a hlavně dlouhé auty. Všechny na své útočné polovině házel do našeho vápna, takže v zápase bylo strašně moc soubojů. Bylo to tvrdé a nepříjemné, ale zvládli jsme to, byť to o fotbale moc nebylo.
Jak se vám líbilo v Belfastu, kde se hrálo?
Počasí bylo klasické ostrovní. Každý den spadlo pár kapek, ale jinak vyšlo i sluníčko, nebylo to tak hrozné. Byli jsme i na výletě, podívat se na sever, k útesům. S kluky jsme si prohlídli i město. Podívali se po památkách, nakoupili dárky. Jinak jsme byli na hotelu. Zpívali, hráli na playstationu, různě se hecovali, sázeli. Parta byla fakt super.
Skvělý kolektiv máte i ve Strání, které vládne krajskému přeboru. Prožíváte hodně vydařený podzim, že?
Dalo by se říct, že jo. Po sestupu z divize chceme vyhrávat, hrát nahoře, o postup, což se nám zatím daří. Do tohle přišel Regions' Cup, kvalifikační zápasy, takže mohu říct, že podzim je opravdu super.
Bude těžké zase přepnout a soustředit se na klubové povinnosti?
Je pravda, že nyní se i kvůli cestování cítím dost unavený, ale už se těším na kluky, až se zase vrátím do toho normálního fotbalového života. (úsměv)
A spoluhráče z krajského výběru zase budete potkávat na trávníku jako protivníky.
Tak to prostě je. S kluky ale zůstáváme v kontaktu. Máme založenou společnou skupinu, kde si píšeme, sdělujeme informace, zážitky. Zatím nevím, kdy se zase sejdeme. Předpokládám, že EURO se uskuteční na konci června, takže máme čas. O dějiště konání se dozvíme asi až v prosinci.
