Jak se vůbec rodilo angažmá v Příbrami?
Začnu jinak. Byla klika, že jsem měl od Hradce po vyřazení z kádru alespoň svolení hledat si angažmá. Naštěstí přišla nabídka z Vítkovic, takže jsem vloni na podzim mohl pravidelně hrát druhou ligu a ne jen individuálně trénovat. No a v zimě se ozvala Příbram. Nevím, jestli si mě tam vyhlédli. Každopádně mě chtěl tehdejší trenér Nádvorník. Byl to pro mě příjemný šok. Šel jsem na půlroční hostování s opcí.

U Litavky jste se zabydlel rychle a dobře. Na jaře jste nastoupil do třinácti ligových zápasů a střídal jen jednou. S vytížeností jste musel být spokojen…
To každopádně. Když jsem byl hráč Hradce, tak jsem Příbram neměl rád. Kvůli prostředí a jiným věcem. Když jsem ale ten klub poznal, změnil jsem úplně názor. Jde svým způsobem o rodinný podnik. Je tady super parta, a i když výsledky nejsou zrovna nejlepší, tak i atmosféra.

Příbram se v loňské sezoně zachránila také díky pomoci z hůry. Koronavirus neumožnil dohrání soutěže. Oddechli jste si?
Slýcháváme ze všech stran, že jsme měli štěstí. Že bychom tam zahučeli. Já si to nemyslím. Byli jsme v docela dobrém rozpoložení. Celou dobu jsme trénovali, z rytmu jsme nevypadli, kdežto v Karviné čtrnáct dní nemohli dělat nic. Jsem přesvědčený, že bychom to zvládli i na hřišti. Nebudu však zastírat, že jsme rádi, že liga v Příbrami zůstala.

Co boss Jaroslav Starka? Mluví vám do řemesla?
(směje se) Je to fajn chlap, který s námi často komunikuje. Každý den ho vídáme na stadionu. Chodí na tréninky, má přehled, jak kdo pracuje. Chovám k němu velký respekt.

Během jara došlo ke změně na lavičce. Romana Nádvorníka vystřídal Pavel Horváth, bývalý skvělý fotbalista. Jaký je trenér?
Už po nástupu jsme cítili, že nám předává svoji vítěznou DNA. Začali jsme si více věřit, výkony šly nahoru. Najednou tu byla víra, že můžeme bodovat úplně s každým. Před tím jsme dostávali hrozně moc gólů, pod ním se to stalo jednou. Jinak to všechno byly poměrně vyrovnané zápasy. Nastavil naše hlavy jinak. Způsob, jakým chce hrát, mi sedí.

Horváth je rovněž známý srandista. Dokáže situaci odlehčit i na pozici trenéra?
Samozřejmě musí jinak vystupovat v kabině a mimo ní. Nějaká hláška vždycky padne, tým si rozhodně získal.

Je stále soutěživý typ? Jeho oblíbenou disciplínou bývala po tréninku střelba na přesnost, tzv. břevínka. Platí to stále?
Pořád je extratřída. Trénují se trestňáky a on dá čtyři góly z pěti pokusů. A břevínka? Tam nás taky válcuje. Trefí klidně pět z pěti. Prostě pan fotbalista.

V létě jste podstoupil operaci třísla. Byla nutná?
Pauza byla krátká, ale neměl jsem na výběr. Tříslo mě od zápasu s Libercem limitovalo. Brzdilo mě v maximálním pohybu a v rozsazích. Byl tam ucpaný kanálek. Muselo se to pročistit. Implantovali mi tam speciální síťku, která by to všechno měla podržet.

Nestihl jste úvod sezony. Příbram získala jen jeden bod z pěti zápasů. Bylo těžké koukat se jen z tribuny?
Hlavně mě štvalo, že jsme hráli se Spartou a Slavií. To je vždycky svátek. Člověk by nejraději hned vlítnul na hřiště. V bodovém zisku tragédii nevidím. Los nebyl nejlehčí.

Kdy se chystáte zpátky na trávník?
Už běhám, postupně se zapojím do tréninku s týmem. Brzy bych měl být úplně fit. Fotbal mi hrozně chybí. Mluvilo se o pěti týdnech pauzy a už to je dvojnásobek. Psychicky to pro mě nebylo jednoduché.

Zatím posledním duelem Příbrami bylo pohárové vystoupení právě v Hradci Králové. Votroci postoupili po výhře 2:1. Zápas jste sledoval z tribuny. S jakými pocity?
Hradec byl v prvním poločase lepší. Ve druhém dal i gól, čímž to potvrdil. Pak začal bránit, my jsme vyrovnali. V prodloužení to už bylo kdo s koho.

Votroci zatím vedou tabulku F:NL. Mají na postup?
Je ještě brzy na nějaké soudy. Každopádně je dobře, že vedení dotáhlo příchod Pavla Dvořáka. Navíc se pro druhou ligu jedná o rozdílového hráče.

Jak kromě poměrně nešťastného konce vzpomínáte na angažmá pod lízátky?
Hrozně rád. Pojí se s tím spousta zážitků. Poznal jsem tu super lidi, trenéry, spoluhráče. Momentálně jsou to moji nejlepší kamarádi. To vymazat nejde.

Odchod z Hradce pohledem hráče
,,Filip nám řekl, že svou budoucnost nechce spojovat s FC Hradec Králové, tak jsme mu umožnili jednat s případnými zájemci o jeho služby.“ Tak před více než rokem znělo stanovisko klubu. Pes byl zakopaný v tom, že Zorvan odmítl prodloužit stávající kontrakt. ,,Nechápu, proč na mě tak tlačili. Měl jsem smlouvu ještě na rok. Rád bych to býval v Hradci dohrál, ale byli proti. Nevím, proč to byl takový problém,“ krčí rameny hráč. ,,Musel jsem si sbalit věci a vyklidit kabinu. Už se nešlo vrátit. Nic jiného v tom nebylo,“ ubezpečuje. Na roky v klubu, kde vyrůstal, vzpomíná rád. ,,Byl jsem tu od osmi let. Mrzí mě, že jsme se nerozešli v nejlepším, ale už je to za mnou.“