Kliknutím zvětšíte
„Když máte ve dvaceti nabídku jít do zahraničí, tak musíte jít,“ říká dnes dvaatřicetiletý brankář v rozhovoru. Nyní chytá přebor zlínského kraje za Provodov.
Těžko můžeme začít jinak než stříbrným MS dvacítek…
Nedávno tomu bylo deset let, jen velmi těžko na to lze zapomenout. Pořád na to vzpomínáme, nedávno pořádal Luboš Kalouda rozlučku, na které jsme se sešli. Bylo to příjemné vzpomínání. Probrali jsme i nějaké věci, na které se už zapomnělo, a všichni pořád máme příjemné vzpomínky. Pro některé z nás to byl vrchol kariéry.
Vy už jste to nakousnul, po tom turnaji si asi někteří z vás kariéru představovali trošku jinak…
Představovat si můžete leccos, ale jak to dopadne, nikdo neví. Byli tam kluci z mladších výběrů, ale také ti starší, pro které to byla šance se ukázat. Navíc před turnajem jsme strávili měsíc v Kanadě, takže jsme byli skvěle připraveni.
Před mistrovstvím jste chytal jen třetí ligu, musel to pro vás být celkem šok…
Abych pravdu řekl, tak ani ne. Už nějakou dobu jsem reprezentoval, chytal jsem i za mladší výběry. Odchytal jsem třeba mistrovství Evropy do 19 let, takže mezinárodních zápasů jsme odehráli spoustu. Samozřejmě, těch zápasů za reprezentaci jsme tehdy odehráli spoustu, ale byli jsme tehdy mladí, takže nám to ani tak nepřišlo. Já osobně jsem chytal za béčka, dorost… Měl jsem toho celkem dost. Ani bych neřekl, že to byl šok, byl to spíše zážitek.
Po turnaji si vás vytáhla italská Parma, možná to pro vás bylo až příliš velké sousto…
Možná že jo, ale to tenkrát nikdo nemohl vědět a ta šance by se už nemusela opakovat. Rozhodnutí odejít určitě nelituji. I když jsem toho v Itálii moc neodchytal, tak to pro mě byla obrovská škola. Myslím si, že když se vám v Česku naskytne příležitost jít ve dvaceti letech do zahraničí, tak není co řešit. Lidé v zahraničí uvažují úplně jinak.
Z Parmy jste se přesunul do belgického Eupenu, to bylo asi vaše nejvydařenější angažmá…
Určitě. Strávil jsem tam prakticky tři roky, nejdříve jsme se zachraňovali ve druhé lize, o rok později už jsme hráli o postup a nakonec jsme dokázali přes baráž postoupit. V Belgii to bylo fajn.
Proč jste tedy pak zamířil do Bulharska?
Byla to tak trochu smůla. Nejdříve jsem měl přestoupit v rámci Belgie do prvoligového mančaftu, ale nakonec to nevyšlo. Pak se mi ale naskytla možnost jít do Razgardu, kterou jsem využil, ale bohužel jsem se tam příliš neprosadil.
Pak přišel návrat do Česka…
Přesunul jsem se do Brna a během necelých tří let jsem tam odchytal několik zápasů, většinou jsem byl jen připravený na střídání. Nakonec jsme se dohodli na ukončení smlouvy a já jsem odešel do Kroměříže.
Tam jste strávil necelé tři roky, v dobrém jste se však nerozešel…
Nemůžu říct, že bych se rozešel ve zlém s Kroměříží, protože to bylo s jedním konkrétním člověkem, který tam tehdy fotbal tak nějak dostal na starost, a to se postupem času ukázalo býti nešťastným rozhodnutím pro celý kroměřížský fotbal. Ten člověk už tam dávno není.
Celkově ale na Kroměříž vzpomínám v dobrém, trénoval nás tehdy Bob Pánik a skončili jsme druzí za postupujícím Prostějovem. Na Kroměříž rozhodně vzpomínám v dobrém, ale nebyl jsem bohužel jediný, kdo z klubu tehdy odešel kvůli rozepřím…
Po konci v Kroměříži jste začal nastupovat za Provodov, který hraje zlínský přebor…
Mám tady rodinnou vazbu a mám tady práci. Docela se nám daří a máme výbornou partu. Navíc jsme specifičtí tím, že vůbec netrénujeme a scházíme se jenom na zápasy. Pracuji tady ve stavební firmě šéfa klubu.
Profifotbal je pro vás uzavřená záležitost?
Určitě. Ve světě je spousta mladých kluků a ambiciózních brankářů, těžko by se mi do toho rozjetého vlaku naskakovalo zpátky. Bavím se amatérským fotbalem.
Když se za svou kariérou ohlédnete, udělal byste něco jinak?
Párkrát jsem nad tím přemýšlel, ale asi bych toho moc neměnil. Možná bych se nevracel do Česka a snažil se za každou cenu zůstat v zahraničí.
Chalupa Tomáš
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
