"Bylo to těžké, jelikož jsem ještě moc nemluvil česky, ale nakonec jsem to zvládl," vypráví dnes už s úsměvem a stále s balkánským přízvukem. "Lidé mě mají rádi, mám veselou povahu, k tomu ještě moje řeč, i proto tu mám spoustu kamarádů," culí se dnes 27letý šikula, který hrál v rodné zemi za nedalekou Slobodu Tuzla.
Jak jste se dostal do České republiky?
Přes fotbal (úsměv). Bohužel přes agenta, jehož jsem měl na začátku, jenže se na mě po půl roce vykašlal. Mohl jsem se vrátit zpět do Bosny, ale to jsem nechtěl, jelikož v Čechách jsem dostal příležitost při fotbalu i pracovat, což je v Bosně dost složité. Navíc tam moc práce není, a není ani nějak extra placená.
Nesouhlasila s tím, jak probíhal trénink, teď v klubu dělá kondiční trenérku:
close
info
Zdroj: SK Olympik Mělník
zoom_in
Muamer Mešič v dresu futsalového Olympiku MělníkA jaký je bosenský fotbal?
Podobný tomu českému. Jen zdejší infrastruktura je na větší úrovni.
Když se řekne Bosna a fotbal, u nás se lidem vybaví hlavně Edin Džeko, který se přes Ústí a Teplice dostal až do Manchesteru City. Jjak ho vnímají v Bosně?
Pro nás je to legenda. Nejlepší hráč, který kdy chodil po této planetě, což ukazují i čísla v různých soutěžích. Je neskutečné, co všechno dokázal.
Byl právě on vaší inspirací, proč jste zamířil také na sever Čech?
To úplně ne, fakt, že jsem se ocitl tady, byla náhoda, ale v hlavě jsem to určitě měl. Jeho příběh byl poté i mou motivací.
Vaší první štací byly Brozany, proč jste zamířil právě tam?
Brozany tehdy hrály divizi, od mého agenta, o němž jsem už mluvil, mi bylo řečeno, že když přestoupím právě do Sokola, a postoupíme, budu mít šanci dostat se do druhé ligy nebo i výš. To se ale nestalo, a jak jsem zmínil, ten člověk se mnou pak ukončil spolupráci.
Následoval Chomutov, pak Štětí, jak na ně vzpomínáte?
Na Chomutov vzpomínám moc rád. Bylo to krásné období mého života v Čechách. S kluky z tamního oddílu jsem v kontaktu dodnes a hodně to pro mě znamená. Podobné to bylo ve Štětí (úsměv).
Proč jste zamířil v létě až do krajského přeboru do Litoměřicka?
To je jednoduché, mám to blízko, takže určitě kvůli času. A jinak i v Litoměřicích je skvělá parta, i proto jsem nad touto nabídkou moc neváhal.
K fobalu hrajete i futsal, který z těchto sportů je pro vás prioritou?
To je těžké rozhodnout (úsměv). Ale jelikož jsem už od 14 let hrál futsal, asi bych byl víc nakloněný tímto směrem. Nicméně mě zde trápí zranění.
Dnes hrajete ligu za Mělník, kam jste přestoupil z České Lípy. Začal jste ale v krajském přeboru za Killers Lovosice. Co způsobilo takový výkonnostní skok?
Killers budu vždycky vděčný (úsměv). Díky Radkovi Hrdému se naskytla příležitost prvoligového angažmá v České Lípě. Chtěl bych poděkovat i Karlu Krulišovi (tehdejší trenér České Lípy), že mi dal v Démonech šanci.
Diegovi pomáhá i to, že trenér Hostouně umí španělsky:
Nyní už patříte Mělníku, jak se vám tam líbí?
Sezóna v České Lípě se nám nepovedla tak, jak jsme si představovali. Následoval přestup do Mělníku, kde musím pochválit celkový přístup k tréninkům i celé zázemí kolem.
Fotbal čeká zimní přestávka, futsal poběží i přes zimu. Jaké jsou vaše osobní cíle pro obě odvětví v této sezóně?
Ve futsalu určitě postup do play-off, ideální by byl postup alespoň do semifinále. Ani na fotbale to není úplně optimální, hrajeme dobře, ale nesbíráme body. Nicméně i tam si tým pomalu sedá a věřím, že se dokážeme nakonec dostat mezi elitní čtyřku krajského přeboru.
Načítám výsledky ...
Načítám tabulku ...
