Od té doby se ale směr jeho fotbalového života postupně začal měnit. I vinou predispozic ještě v dorosteneckém věku post brankáře vyměnil za hru v poli.

„Na lékařské prohlídce zjistili, že pořádně nevyrostu, což se později také vyplnilo. (Filip Hájek měří 178 cm – pozn. red.). Pro gólmany je tohle docela kritické,“ vysvětluje 19letý borec své rozhodnutí.

Je onen deficit vážně kritický?

Když se podívám okolo sebe, tak spoluhráči okolo mě jsou vážně velcí chlapi. (se smíchem) Říká se, že brankář potřebuje mít větší ruce a delší rozsah. Je to pro ně lepší. Gólmani víceméně mají stejný výskok, flexibilitu, ohebnost či postřehy. Vysoký brankář má větší šanci v tom, kolik prostoru dokáže pokrýt a že ho míč zasáhne do ruky díky jeho rozpětí.

Ze Slovácka jste nakonec odešel. Nechtěl jste tam přeci jen zkusit vydržet a zabojovat o místo?

Rozhodnutí jsem chtěl učinit ještě v prváku na střední, než mi na ní ujede vlak. Škola je pro mě důležitá, tehdy jsem studoval sportovní management. Říkal jsem si, že pokud nebudu profesionálem, tak bych rád zkusil studovat a že zpátky přestoupím na školu do Zlína. Tři roky dojíždění bych nezvládal. Rozhodl jsem se, že nakonec odejdu sám, než to se mnou klub ukončí.

Trenéři mi radili, ať ještě jdu chytat jinam, klidně do nižších soutěží. Pro mě to však možnost nebyla. Když mi to nevyšlo v bráně, tak mám radost, že si zahraji v poli. Rozhodl jsem se dát do toho vše jako hráč a ne pouze doufat na náhodu.

Útočník Bouzova Tomáš Pavlinský se synem.
Mířil do ligy, pak přišly drogy a vězení. Byl jsem frajírek, říká Pavlinský

Jak jste zvládl přechod do pole?

Naštěstí jsem na Slovácku i jako brankář měl kvalitní tréninky, trénoval jsem hru nohou, po stylu Barcelony, abychom technicky nezakrněli. Přechod do pole tak nebyl tak těžký. Je to celkem komfortní si takhle zahrát. S balonem mě to baví.

Jak na angažmá ve Slovácku vzpomínáte? Jak dlouho jste tam působil?

Přestoupil jsem tam v 11 nebo 12 letech. Působil jsem tam přibližně čtyři roky. Celý působení ve Slovácku mi ve fotbale dalo hodně. Byl to pro mě asi jeden z nejdůležitějších momentů. Hodně mě posunulo a rozvinulo. Hráli jsme turnaje v Hradci Králové nebo letěli do Itálie a Portugalska. Bylo to skvělé jak po fotbalové stránce, tak že jsem mohl poznat cizí zemi. V tomto období se mi podařilo také dostat do reprezentace. Stále mi chybí kluci v kabině.

Zmínil jste zahraniční turnaje v Itálii nebo Portugalsku. Jakých výsledků jste tam s týmem dosáhli?

Co se týče předních pozic, tak v Portugalsku se nám ani jeden turnaj výsledkově nepodařil. Bylo tam hodně týmů, skončili jsme okolo 20. místa.

V Itálii jsme postoupili do semifinálové, neboli druhé nejvyšší výkonnostní skupiny. Do té se ze šestičlenných skupin dostaly výběry z třetího a čtvrtého místa, do finále postupovaly týmy z prvních dvou pozic.

Ve Slovácku jste byl zvolený Hvězdou roku 2014. Byl to pro vás největší úspěch kariéry?

Každý ročník měl jednoho zvoleného hráče, který se nejvíce podílel na úspěších na turnajích nebo byl z týmu nejvýraznější.

Bylo příjemné nastoupit před kluky, kteří hráli za Slovácko. Dalo mi to hodně motivace se zlepšovat a pokračovat v tom, co dělám.

Za největší úspěch kariéry bych to však nepovažoval. Tím bylo si zachytat za reprezentační předvýběr U-14 v Nizozemsku. Je sen každého nastoupit za svoji zemi. Sice se nejednalo o nic oficiálního. Bylo však příjemné tam být a poslechnout si hymnu.

Byl jste také mezi náhradníky U-15 reprezentace. Jak jste byl blízko k finální nominaci?

Upřímně netuším, bylo na trenérech. Brankáři v nominaci však měli velké kvality. Víťa Jaroš je nyní například v Liverpoolu.

Potkal jste se ještě s někým, kdo to dotáhl daleko?

Bylo tam hodně kluků, kteří se prosadili. Ať už Šimon Gabriel nebo Tomáš Vincour. Narazil jsem však také na hráče, kterým byla předvídaná velká budoucnost. Teď se o nich v podstatě neví. Okolo 15 let se stále ještě oťukáváte. Je mnoho nástrah, které fotbalistu můžou potkat.

Máte ještě cíle se ve fotbale dostat někam výše?

Ambice pořád mám. Když si vzpomenu na Vardyho (Jamie Vardy hrající Premier League v anglickém Leicesteru – pozn. red.), tak na nějakou úroveň se dostal až kolem 24 let. Stále tak mám k dobru čtyři pět roků, abych se mohl prosadit, než nastoupí věk. (s úsměvem) Vyšší soutěž bych si určitě rád zahrál. Momentálně se však soustředím pouze na to, abychom s Mladcovou vyhráli soutěž.

Brankář Jiří Mašek
Brankář zvládl rakovinu a závislost. Z bahna ho vytáhl i fotbal

V Mladcové působíte od odchodu ze Slovácka. Jak dlouho za ni nastupujete?

Do Mladcové jsem přišel před třemi lety. Hned jsem začal hrát za dorost. První zápas za dospělé jsem odehrál už v 16 letech, když si mě trenér vytáhl na výpomoc. Hned jsem dal branku. Od té doby jsem občas chodil pomáhat.

Už jsme mluvili o vaši dřívější pozici brankáře. Na jaké jste se nakonec usadil v poli?

Většinou hraji jako levý krajní útočník. Poslední zápasy jsem odehrál napravo. Nedělá mi však problém zahrát jakoukoliv pozici. Tedy až na bránění, to by nebylo dobré, v něm jsem špatný. (se smíchem)

S Mladcovou jste na podzim skončili druzí. Jak ze svého pohledu hodnotíte letošní podzimní část?

Zhodnotil bych ji velice kladně. Podařilo se nám, co jsme si předsevzali na začátku sezony, kdy k nám přišel nový trenér. Semkli jsme se a uhráli pár dobrých utkání. V současné době máme dobrou výchozí pozici pro jarní část.

S osmi brankami jste se stal nejlepším střelcem I.B. třídy skupiny B. Jaký to pro vás osobně byl podzim?

Se svými výkony jsem spokojený. Mezi muži Mladcové je to můj první ročník. Před sezonou jsem chtěl dávat góly, což se mi podařilo hned v prvním utkání. Pak jsem se na dva zápasy odmlčel, nedařilo se mi. Poslední tři duely to tam napadalo. Cítil jsem se dobře i fyzicky.

Jaký zápas byl pro vás ten nejvydařenější?

Jako první si vzpomenu na hattrick proti Slavkovu, vyhráli jsme 10:1. Co se však týče osobního výkonu, tak ten proti Admiře Hulín. Dařilo se mi vše, na co jsem sáhl. Až jsem se sám divil, co mi vyšlo.

Sledoval jste své statistiky? Věděl jste, že jste po podzimu nejlepším střelcem?

V kabině máme takové „pokuty“. Za hattrick nebo hráče kola do kabiny musíme donést slivovici. Byl jsem tak až moc dobře v obraze. Že jsem skončil nejlepším střelcem podzimu mě určitě něco bude stát. (s úsměvem)

Dobírali si vás spoluhráči v kabině?

Brali to v pohodě. Byli rádi, že mi to padá, podporovali mě. Před zápasem mě pak povzbudili a říkali, ať mi to tam zase napadá. Srandu si ze mě dělali jen, když jsem přinesl slivovici, že byla dobrá a ať donesu příště. (se smíchem)

Na jaře byste měli odehrát o čtyři zápasy více, než je zvykem. Nebojíte se nabitého programu? I vzhledem k osobnímu životu…

Naopak se na jaro velmi těším. Vůbec by mi nevadilo, kdybychom odehráli vice zápasů. Na zápasové tempo jsem zvyklý. Ještě když jsem hrál za dorost Mladcové, tak jsem chodil pomáhat do „A“. Bez problémů jsem byl schopný odehrát dva zápasy za víkend.