„Mě teď práce baví a naplňuje. Vždycky jsem chtěl zlepšovat hráče a z mé pozice to můžu ovlivňovat v širokém spektru od přípravek až po juniorský tým,“ říká v rozhovoru pro Deník.

Neříkejte, že návrat do dospělého fotbalu vás neláká?

Momentálně ne. Slovácko mám rád, jsem tady spokojený. I když nabídky chodí vlastně průběžně celé ty dva roky a já si každé moc vážím, nikam zatím neodcházím.

Jak moc vám práci zkomplikovala pandemie koronaviru?

Já myslím, že pandemie poznamenala životy nás všech. Nemá smysl ale naříkat. Hlavně ať pandemii zvládneme a vrátíme se k životu bez omezení. My se v klubu snažíme s kluky i na dálku pracovat tak, aby se na jejich výkonnosti pandemie projevila co nejméně. Používáme zoom, skype, sportovní vesty, sporttestery. Přes xps vkládáme tréninkové videa, ale hlavně apelujeme na jejich samostatnost, zodpovědnost, cílevědomost. Právě bez těchto vlastností stejně nemají ve fotbalovém životě šanci.

Přesto, nemůže herní výpadek a dlouhá pauza poznamenat jejich kariéry fotbalistů?

Samozřejmě může. Hlavně těch kluků, kteří jsou na přechodu z dorosteneckých kategorií mezi dospělé. Za rok mohli udělat obrovský progres, mohli se etablovat mezi dospělé a lépe, rychleji zvládnout přechod, ale nemá smysl brečet. Musíme o to víc s kluky pracovat, věnovat se jim individuálně, dát jim po pandemii trošku víc času a já věřím, že ten kdo má charakter a fotbal miluje, tak se prosadí.

Který z mládežnických týmů vám dělal největší radost? Který ročník naopak zaostává za konkurencí?

Konkurenceschopní s nejlepšími týmy jsme ve všech ročnících. V současnosti je hodně silný ročník 2006, který vyhrál prestižní turnaj v Petrohradu, ale kluky čeká ještě dlouhá cesta a nás hlavně zajímá, abychom jsme do prvního týmu, případně do dalších profesionálních mužstev vychovali co nejvíce hráčů. Já doufám, že hráči jako Polášek, Vecheta, Borek, Kudela, Velecký a další brzy navléknou dres našeho ligového týmu. Právě to by nám udělalo největší radost.

Ředitel Pojezný několikrát zdůrazňoval malou přízeň od města, že mládeži chybí šatny, lepší zázemí. Co nejvíce trápí vás? Co je potřeba u mládeže Slovácka vylepšit?

Já myslím, že spolupráce s městem se hodně zlepšila a věřím že se nám podaří dobudovat další šatny v tribuně D pro naše žákovské a přípravkové týmy. Taky bychom v areálu na Širůchu chtěli vybudovat novou posilovnu. K tomu vyměnit umělou plochu, zlepšit technologické vybavení pro dorostenecké týmy. Nakoupit sporttestery, gps systémy, kamerový systém a v neposlední řadě rozšířit naše trenérské řady o dalšího kondičního trenéra.

To za vašich hráčských let nebylo. Váš mateřský klub, Baník Ratíškovice, si letos připomněl výročí devadesáti let od založení klubu. Dostalo se to k vám?

O tomhle jubileu samozřejmě vím a jsem pyšný na to, jak dlouho už klub z rodné vesnice funguje a jakých úspěchů dosáhl. Je to obdivuhodné a jen to ukazuje, jak mají Ratiškovjáci fotbal rádi. Baník stále mám v srdci a klub samozřejmě sleduji. Vždyť jsem v něm vyrostl a na to se nezapomíná. K tomu v něm v současnosti hrají moji synovci. Sestra se švagrem pomáhají v bufetu, kamarád Petr Zemánek Baník trénuje.…

Plánované oslavy zhatila pandemie koronaviru. Jak moc vás mrzí, že jste přišel o setkání s bývalými spoluhráči, kamarády a exhibičním zápas s Libercem?

Já jsem se samozřejmě hrozně těšil, že kluky uvidím. Některé z nich jsem neviděl strašně dlouho. Snad nám to vyjde příští rok.

Pořád máte v hlavě momenty ze zápasu na Strahově? Uvědomoval jste si tehdy, že se už podobný zápas nikdy opakovat nemusí?

Některé momenty v hlavě mám. Samozřejmě góly, moje břevno a pak oslavy. (úsměv) V té době jsem byl mladý. Moc jsem si neuvědomoval, o jak jedinečný zápas se jedná.

Kolikrát jste ten zápas viděl? Připomene vám jej občas někdo?

Já ho znovu celý neviděl. Mám doma videokazetu a v kanceláři na zdi plakát tehdejšího týmu, ale musím říct, že když na nějakých schůzkách zmíním, že jsem z Ratíškovic, tak si skoro každý z fotbalového prostředí vybaví tehdejší druholigovou éru Baníku. Jsem moc rád, že jsem mohl být u toho a Ratíškovice proslavit v republice.

Nemrzí vás, že po úspěšné éře se v Ratíškovicích hraje pouze krajský přebor?

Já si myslím, že to je přirozený vývoj, ale když teď vidím kluky s jakou láskou a elánem fotbal dělají, tak se třeba v Ratíškovicích dožijeme ještě vyšší soutěže. Přál bych jim, aby se jim povedlo oslovit firmy, silné partnery, které by jim v jejich snažení pomohly.

Jak jste prožil letošní, vládními nařízeními poznamenané Vánoce?

Tak vzhledem k probíhající pandemii jsme letos vynechali hory, na které jsme jezdívali každý rok a vánoční svátky jsme prožili doma. Navštívili jsme rodinu, kamaráda a já se budu těšit na start mládežnických týmů.