„Je pravda, že už jsem toho vystřídal docela dost. Je na čase, abych se usadil, stabilizoval. Fotbal si chci ještě na profiúrovni ještě zahrát. Cítím, že na to mám. Věřím, že i když čas letí, furt mám co ukázat,“ prohlásil Galuška.

Po konci na Slovensku, kam jej letos v zimě zlákal trenér Kameník, se vrací do Karviné. Od tamních činovníků však dostal svolení hledat si nový klub. „Čekám, co bude,“ přiznává.

Na severu Moravy zamířil ze Slovácka v roce 2016. Za tři sezony tam odehrál 27 zápasů, ve kterých vstřelil tři branky. Další už nepřidá, v Karviné pokračovat nebude.

„Je tam nabitý kádr, navíc se tam vrátil trenér Weber, který mně předtím nestavěl a i kvůli němu jsem tehdy odcházel. Vím, že nedostanu šanci a mám tam dveře zavřené,“ cítí.

Jedním z řešení je hostování. V posledních sezonách se ale rodák z Blatnice pod svatým Antonínkem nacestoval dost. Byl v Praze na Žižkově, v polském Jastrzebie i na Vyšehradě, nikde se ale pořádně neprosadil.

Nejvíce jej mrzí konce u severních sousedů. „Bohužel v Polsku před koncem sezony odvolali trenéra, který mě tam chtěl. Po něm přišel nový kouč, který zase nechtěl žádné cizince. Jelikož jsem tam byl jediný zahraniční hráč, vrátil jsem se zpátky do Karviné,“ líčí smutně.

Půl roku strávil na Vyšehradě. V kontroverzním oddíle však kvůli zdravotním problémům odehrál jediný zápas. „Nebylo to úplně šťastné angažmá,“ přiznává.

Naposledy byl na Slovensku. Do Pohronie si jej vzal trenér Kameník. Ani v Žiaru nad Hronom ale nevydržel dlouho. „Jelikož trenér skončil, nebyl důvod, proč tam dál zůstávat, když jsem tam šel kvůli němu,“ vysvětluje.

Nyní je bez angažmá. Dokud si nic nenajde, připravovat se bude s béčkem Karviné.

Na severu Moravy si dodělal školu. Na Obchodně podnikatelské fakultě vystudoval obor marketing a obchod, od minulého pátku se chlubí titulem inženýra.

„Byl jsem nadšený, že aspoň škola mi něco dala. I když chci dál pokračovat ve fotbale, člověk nikdy neví, co se stane. Vzdělání se mi může vždycky hodit,“ ví dobře.

V letní přestávce se připravoval pod vedením trenéra Jana Ondry společně s kamarády Tomášem Zajícem a Liborem Holíkem. „Tréninky jsou tady někde jinde. Je to super, cítím se mnohem líp,“ tvrdí. „Herní sebevědomí šlo nahoru, také dovednosti se zlepšují,“ přidává.

Sám na sobě cítí, že za rok a půl pod odborným dohledem udělal především po technické stránce velký progres. „A taky jsem fotbal začal brát trošku jinak,“ přiznává.

„Zatímco předtím mi stačila jenom rychlost, teď v lize je potřeba i technika a více přemýšlení. A právě to se do nás snaží trenér dostat,“ říká.

Předtím měl jenom klubové trenéry a maximálně chodil sám běhat. „Vím, že spousta věcí, které jsem dříve dělal, byly klasické hovadiny. Ty mně zase tak moc nepomohly,“ uvědomuje si zpětně.

„Víc jsem běhal, než abych se věnoval práci s míčem. Nedriloval jsem kličky, věřil jsem rychlosti.

Do dorostu mi to stačilo, ale v mužích už jsou hráči vyspělejší,“ dodává.