Šestadvacetiletý záložník je na Letné druhým rokem a v silné konkurenci se pohybuje na hraně základní sestavy. Na podzim si ale na nevytíženost nemůže stěžovat, Sparta hraje kromě ligy a domácího poháru také prestižní Evropskou ligu, takže zápasů je dost. A ne každý se může pochlubit, že hrál proti takovým týmům, jako je italský AC Milán, francouzské Lille nebo skotský Celtic Glasgow. Proti prvním dvěma hrál Trávník v základní sestavě, ve Skotsku střídal.

„Přestup z Jablonce do Sparty byl pro mě velkým krokem, ze začátku to nebylo lehké. Momentálně jsem ale spokojený. Je skvělé, že si můžu zahrát Evropskou ligu. I když třeba v Miláně jsme dostali lekci a poznali, že kvalita takových velkoklubů je ještě někde jinde,“ přiznává Trávník.

Možná jediné, co mu chybí k úplnému fotbalovému štěstí, je nějaká gólová trefa. Od svého příchodu do Prahy si totiž v soutěžním utkání žádnou nepřipsal. Přitom během poslední sezony v Jablonci nasázel v lize dokonce deset branek. „Je to samozřejmě dané tím, že v Jablonci jsem měl jinou pozici, víc volnosti. Ve Spartě musím plnit víc defenzivních úkolů a je tady větší konkurence. Nějaké šance jsem měl, bohužel žádnou z nich neproměnil. Samozřejmě bych byl rád, kdybych se už konečně trefil, ale pokud se výsledkově daří týmu, tak mě to až tak nezajímá,“ tvrdí fotbalista, který už má na svém kontě i pět startů v české seniorské reprezentaci.

Letošní „koronavirový“ rok je pro sportovce komplikovaný, Trávník si však na specifické podmínky už zvykl. „Je pravda, že chodit pořád dokola na testy je nepříjemné. Někdy je absolvujeme i třikrát týdně. Ale hlavně, že už můžeme trénovat a hrát zápasy, i když bez diváků. Nejhorší to bylo ze začátku na jaře, kdy jsme se nemohli připravovat společně s týmem. Trénovat měsíc a půl individuálně, to nebylo ono. Teď už to není problém,“ říká mladík, který fotbalově vyrůstal v Mutěnicích a Šardicích.

Doma jsou na něj patřičně pyšní a rodina jeho kariéru stále pečlivě mapuje. „Manželka vede Michalovi archív, kde jsou novinové články a fotografie. Po každé sezoně to sváže a je z toho taková malá kniha. Jsme všichni nadšení, kam až to dotáhl. Ale nedostal nic zadarmo, už odmalička byl hodně pracovitý a fotbalu obětoval všechno,“ chválí profesionální přístup svého syna František Trávník, jenž sám hrával za Mutěnice, stejně jako Michalův starší bratr Lukáš, který stále nastupuje v krajském přeboru.