Zachovala se správně, sama odstoupila, byť předseda asociace Martin Malík její dosah na Berbrovo chování mírně bagatelizoval, když řekl: „Dagmar Damková, coby elitní členka komise rozhodčích na UEFA a FIFA, tráví 70 procent roku v zahraničí.“

Je to spíše zábavný výrok, vždyť Berbr stojí za celou, nutno podotknout, velmi interesantní kariérou učitelky angličtiny z Plzně. On ji naučil pískat, protlačil ji až do první ligy, kde působila jako první žena. „Je pravda, že jsem Dagmar několikrát vynadal. A vymodeloval jsem jí od účesu, oblečení přes běh. Na začátku se neuměla obléct. Pak se uměla obléct a blbě pískala,“ pronesl ostatně.

To se změnilo. Je třeba uznat, že si Damková vysloužila velmi dobrá hodnocení svých výkonů. Hru nekouskovala, měla pro ni cit. Nakonec v lize zvládla 48 utkání, pískala finále ženské olympiády i Ligy mistrů.

Jako sudí si vydobyla velké jméno, nakonec Jaromír Nohavica o ní složil po jednom zápasu jeho milovaného Baníku se Spartou píseň Růže mezi trny. Extra dojemné bylo i její loučení s nejvyšší soutěží. Postupně se totiž stále více nořila do fotbalové politiky, a tak v roce 2011 uzavřela kariéru duelem domácí Mladé Boleslavi se Slováckem. Na tribuně jí fandilo třicet kolegů v rozhodcovských dresech, kteří vyvěsili transparent: „My tě, Dášo, stejně milujeme!“

Také u hráčů to měla dobré. Boleslavský dlouhán Adrian Rolko jí nabídl výměnu dresu, od všech dostala pusu na rozloučenou. „Mám smíšené pocity. Tohle loučení byl nejkrásnější okamžik mé kariéry,“ slzela. Zajímavé je, že jí na lajně pomáhal asistent Antonín Kordula. „Nikoho jiného bych nechtěla,“ řekla.

Jenže Kordula se později postavil drsně proti Berbrovi – takže i proti Damkové. Byl jedním z arbitrů, kteří promluvili o poměrech mezi rozhodčími, s Lordem Voldemortem českého fotbalu se soudil, a dnes má jasno: „Berbr si nezaslouží respekt ani úctu.“

Rajnochova kritika

Ostatně tu v Česku ztrácela postupně i Damková. Když vedla komisi rozhodčích (kam byla násilně dosazena), bylo jasné, že její kroky doma řídí pan Roman. „Pokud chceme dělat český fotbal takhle, prosím. Nevede to ale k žádným pozitivním věcem do budoucnosti,“ postěžoval si v dubnu 2014 za její vlády reprezentant Jan Rajnoch, tehdy hráč Liberce. Rozčílil ho drsně ovlivněný duel s Příbramí, Damková však za pár dnů arbitra Petra Ardeleánu, jemuž její muž vždy familiárně říkal Ardy, „pokryla“.

Po působení v ligové komisi rozhodčích se Damková ještě více vrhla na záležitosti v zahraničí. Tam měla (má?) velké jméno. Doma se stala předsedkyní řídící komise pro Čechy (stará se o soutěže od třetí ligy níže), což bylo při jejím vytížení výrazně diskutabilní.

Ale když se nyní provalilo, kam Berbr směřoval svůj pohled, bylo jasno. Damková mu – opět – posloužila. I proto se stáhla. Uvidí se, zda zůstane věrná muži, nebo se vrátí s novou tváří.