Kliknutím zvětšíte
Přiblížil také, jaké budou jeho první „španělské“ svátky, které tradice se u něj doma dodržují či co očekává od kvalifikace na Euro 2020.
Jak se těšíte na první Vánoce mimo Česko?
Moc. (směje se) Jsem na ně zvědavý, i když mi ani nepřijde, že nastanou už za tři dny. Je zvláštní mít nastrojený stromek a venku za ním vidět palmy. Ale těším se, navštíví nás brácha s přítelkyní, uvidíme se po dlouhé době.
LaLiga v podstatě nemá přestávku. Nemrzí vás, že se nepodíváte domů?
Trochu, ale musíme to brát, jak to je. I když krátká pauza bude, letět domů by nedávalo smysl. Třiadvacátého končíme a třicátého už zase trénujeme. Než bychom se navíc dostali do Ostravy…
Budou tím pádem i Vánoce španělské, nebo zůstanete u tuzemských tradic?
Pojedeme českou klasiku. Jedinou menší změnou bude Santa Claus, který, jak prezentujeme malé, navštěvuje Sevillu pravidelně. O dárky se staral i ve Švýcarsku, to ale bude vše, co se bude od českých Vánoc odlišovat. Španělé samozřejmě mají víc specifik. Například trenér gólmanů mi říkal, že se Štědrý den slaví až na Tři krále (6. ledna – pozn. red.).
„Fakt, že se moje kariéra vyvíjí takto, předčil veškerá očekávání. Prožívám vše, o čem většina vrstevníků snila už v žácích.“
Svátky pro Španěly tradičně začínají už 22. prosince, kdy se losuje slavná Lotería de Navidad. Zúčastníte se?
Ano, už jsme si los chtěli koupit i dříve, jen jsme se k tomu pořád nedostali. Při cestách do obchodu mi to manželka neustále připomíná, tak snad nic neprošvihneme.
A jak bude u Vaclíků vypadat Štědrý den?
Jako každý rok se budeme postit, abychom viděli zlaté prasátko. Chybět nebude slavnostní večeře, rozbalování dárků a televizní pohádka. Klasikou je u nás Mrazík když jsem byl ještě v Česku, nikdy jsem ho nezmeškal, ačkoli se o úplně typickou vánoční pohádku nejedná. Uvidíme, co na něj řekne malá.
Mimochodem, co další místní tradice? Stihl jste navštívit třeba koridu?
Ještě ne, ale chystáme se, jedna v Seville je. Viděl jsem fotky a jde o obrovskou akci. Kromě toho jsme byli například v Katedrále Panny Marie, kde jsou uloženy ostatky Kryštofa Kolumba, na své si přijdou i fanoušci Hry o trůny. Seriál se totiž točil v paláci Alcázar a jeho zahradách.
Když přejdu k fotbalu: se Sevillou prožíváte Vánoce už nyní. Druhá příčka, ztráta pouhých tří bodů na Barcelonu, na záda se vám dívají Real i Atlético…
Všichni jsme za současnou situaci rádi. Po loňském ročníku, kdy Sevilla skončila sedmá, si jí váží celé město. Dokázali jsme se vklínit mezi tři týmy, které dlouhodobě vládnou Španělsku. Na čtvrtém místě, které zaručuje kvalifikaci do Ligy mistrů, se navíc vytvořil polštář na páté. Budeme se snažit dělat maximum, abychom v první čtyřce zůstali a byli těm nejlepším na dostřel co nejdéle.
Po roce 2000 se jen třikrát stalo, že se z titulu radoval někdo jiný než Real nebo Barcelona. Nezačíná se o něm mluvit i v Andalusii?
U nás v týmu ne. Spousta kluků má zkušenosti a ví, s kým máme tu čest. Je nesmírně složité triumfovat v dlouhodobé soutěži v konkurenci Realu, Barcelony a Atlética. Na druhou stranu: Proč o tom nesnít? Sezona se vyvíjí tak, že by mohla být zajímavá až do konce. Klíčoví hráči se po mistrovství světa vrátili později, odešel Ronaldo, určité týmy ztratily víc bodů, než je u nich obvyklé.
A jak to vidí příznivci?
Ti jsou nadšení, a dokonce už hledali paralely s minulostí. Po osmém kole jsme byli první, stejně jako v sezoně 1945/46, kdy se v Seville později vyhrál doposud jediný titul. Na hovory o dalším je nicméně brzo, byli bychom moc troufalí. Vždyť ještě ani nebyly zmíněné Vánoce, a navíc jsme pořád druzí.
Vy osobně jste v LaLize nedávno získal ocenění pro hráče měsíce. Kvůli tomu musíte být spokojený, ne?
Shrnu to: kdyby mi někdo na začátku srpna řekl, že budeme před Vánocemi druzí, postoupíme do další fáze v Copa del Rey, budeme mít čtvrtou nejlepší defenzivu, lepší bilanci než Real a já dostanu cenu pro hráče měsíce, odpovím, že je blázen. To neplánoval nikdo. Ano, jsem spokojený, ale nejdůležitější je, že po změnách, kterými si klub v létě prošel – přišla spousta nových hráčů, trenér, realizační tým – se zvládlo postoupit do jarní fáze Evropské ligy. Teď už jen v neděli vyhrát v Leganés a můžeme si říct, že za sebou máme skvělý podzim.
Asi vás před osmi lety mezi vítkovickými tyčemi nenapadlo, že tohle zažijete…
Ani před dvěma. Mám 29 let a až nyní jsem přišel do top evropského celku. To se nestává často, kluby si většinou kupují gólmany, kterým je 22, 23. Opět bych to shrnul: kdyby mi někdo v Basileji řekl, že budu chytat za Sevillu a budu druhý v LaLize, nevěřil bych mu. Sny a cíle jsem měl vždycky, ale fakt, že se kariéra vyvíjí takto, předčil všechna očekávání. Prožívám to, o čem většina vrstevníků snila už v žácích, a jsem za to vděčný.
Zmínil jste důležitost Evropské ligy. Sevilla ji v minulosti už pětkrát vyhrála, baží vedení po šesté trofeji?
Ano, cíl je jasný. Město Evropskou ligu miluje, vždyť Sevilla je nejúspěšnějším týmem v historii soutěže. Ambice vyhrát ji tak je na místě, ale nebude to lehké. Primárním cílem je nicméně postup do Ligy mistrů v příštím ročníku. A je jedno, jestli ho dosáhneme díky lize, nebo vítězství v evropském poháru.
V dalším kole vás čeká římské Lazio. Těžký protivník?
Jde o jeden z nejtěžších a nejzvučnějších týmů, které byly v osudí. I oni budou jistě chtít v Evropské lize triumfovat a zajistit si Ligu mistrů, protože v domácí soutěži jsou až pátí a nemají nic jistého. I proto bude na tento dvojzápas upřena velká pozornost, v rámci dalšího kola možná i největší.
Zeptám se i na reprezentaci: ta na závěr roku nadělila fanouškům plno radosti. Jak vidíte kvalifikaci na Euro?
Bude to složité, o některých soupeřích se toho moc neví. Tím, že jsem hrál ve Švýcarsku, znám spoustu hráčů, kteří reprezentují Kosovo. Jsou „novou zemí“ a mohou se opřít o euforii. Pro nás bude klíčem zvládat zápasy doma, protože nepochybuju, že ostatní si budou brát body navzájem. Až na favorizovanou Anglii jsou další týmy srovnatelné, přesto máme jasnou metu. Postup.
Pomůže vám i nějaká speciální motivace?
Ano. Pro spoustu kluků to může být jedna z posledních šancí dostat se na velký turnaj. Mně bude třicet, stejně to mají Marek Suchý, Theodor Gebre Selassie nebo Bořek Dočkal. Všichni máme nějaký věk a rádi bychom si na Euru zahráli.
Můžete také stále těžit z euforie, jež zavládla, když tým převzal Jaroslav Šilhavý?
Pravdou je, že nálada je lepší, vždy se totiž odvíjí od výsledků. Ty jsme měli od příchodu pana Šilhavého a nového realizačního týmu slušné, navíc se dařilo i herně. Věřím, že se nám na toto období podaří navázat.
Poslední otázka. Už jsme se bavili o Vánocích, co rok 2019? Bude předsevzetí?
Klasické ne, ale každý rok mám na půlnoc připravena tři přání. Už odmala nás tak vedli naši, abychom si vždy řekli, co chceme, a v následujícím roce se to splní. Je ale třeba říct si je potichu, pro sebe, jinak by se nesplnila. (usmívá se)
Španělé? Jiné nátury
Z Česka se odstěhoval v roce 2014, kdy přijal nabídku Basileje. V zemi helvétského kříže následně prožil čtyři roky. Co si z nich zapamatoval? „Švýcaři jsou striktní a odměření, ale co řeknou, platí. Když si s někým domluvíte sraz na čtvrtou, bude tam, ať se děje cokoliv. Stejně to chodí i na úřadech. Navíc se všude domluvíte anglicky,“ prozrazuje Vaclík.
V Seville se stejným jazykem narazil. „Nedomluvíte se tak skoro nikde. Je také vidět, že Španělé jsou jiné nátury. Impulzivnější, vášnivější, veselejší. Pořád se smějí,“ vypráví český gólman zážitky z Pyrenejského poloostrova. „A co teprve jejich siesty! Když chce jít člověk třeba na večeři, musí čekat až do půl deváté večer, protože všechny restaurace jsou zavřené. Ale to je jen maličkost. Jsem šťastný,“ dodává.
37
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
