„Za nuly jsem rád, ale jde o týmovou práci,“ vyprávěl po včerejší remíze s Genkem. Skromnost stranou. Právě díky němu si Pražané zachovali dobrou výchozí pozici.

Ondřeji, jak jste viděl zápas z brankové čáry?
Bylo to ohromně náročné utkání. Jsem rád, že jsme neinkasovali žádný gól, ale vzhledem k průběhu by slušel spíše výsledek 2:2. Pro nás je ale bezbranková remíza dobrá a pojedeme do Belgie s nadějí.

Která z velkých šancí Genku pro vás byla tou nejnebezpečnější?
Nejtěžší bylo, když na mě šel v prvním poločase jejich kapitán Trossard. Měl jsem štěstí, že netrefil bránu. Ale kritických momentů bylo více, dorážek na branku. V jednu chvíli už jsem se otáčel za sebe, myslel jsem si, že je to gól, ale rozhodčí odmával ofsajd.

V prvním poločase za vámi zase zazvonila tyč…
Když se hostující hráč napřahoval, tak mi zbylo jen se modlit, aby mě trefil nebo to dal mimo bránu. Takové situace, kdy proti vám jde hráč, jsou těžké, může udělat cokoliv… Stálo při nás štěstí.

To je fakt. Čekala se spíše opatrnější bitva, nakonec se hodně útočilo. Překvapilo vás to?
Jak jsem říkal, klidně to mohlo být 2:2. Věděli jsme, že nás čeká silný tým, ale trenér nás dobře připravil.

Výsledek 0:0 tedy berete jako úspěch?
Bereme. Důležité je, že jsme žádný gól nedostali. Věřím, že v Belgii nějaký dáme a postoupíme.

Na podzim jste doma v Evropské lize ani jednou neinkasovali. Tentokrát také ne, ale bylo k tomu proti Genku nejblíže?
Určitě ano. Během podzimu si v Edenu soupeři příliš mnoho šancí nevytvářeli. Teď šlo o zápas nahoru dolu a šancí bylo na obou stranách hodně.

Co vy a radost z vychytané nuly? Vedete si své osobní statistiky?
Za nuly jsem moc rád, ale vždycky jde o týmovou práci. Klukům jsem pomohl a oni mně. Čistá konta v Evropské lize jsou zasloužená. Hrajeme odzadu organizovaně a snažíme se vyvarovat zbytečných chyb.