Jeho gólem zdolal československý výběr východní Německo 1:0 a zajistil si historické zlato pod pěti kruhy. Od slavného momentu uplynule v neděli 2. srpna čtyřicet let. „Každou chvíli můj gól opakují v televizi, ale většinou ho nevidím. Mám duel natočený na kazetě, dostal jsem ji jako dárek od Rakušanů, když v Brně hráli přátelák proti českému týmu,“ vzpomínal Svoboda v seriálu Deníku Rovnost s názvem Když tady zářil.

Zlatou trefu má stále v paměti. Trefil se po čtyřech minutách pobytu na hřišti, když vystřídal zraněného Ladislava Vízka. „Zkus se dostat do koncovky, říkal mi trenér František Havránek. Začalo mírně pršet, což se ale nakonec ukázalo jako výhoda,“ sdělil ČTK bývalý fotbalista, který v září oslaví 68. narozeniny.

Gólovou akci založil ostravský záložník Petr Němec, který krásnou přihrávkou uvolnil Františka Štambachera, rodáka z Čebína na Brněnsku, jenž zleva odcentroval. „Míč letěl do pokutového území přímo ke mně. První ránu mi německý gólman Rudwaleit vyrazil, ale na druhou už nedosáhl. Bylo mokro a míč mu vypadl z rukou. Na druhý pokus jsem gól prostě dát musel,“ líčil přesně i po čtyřech desetiletích.

V národním týmu dospělých odehrál deset utkání a vstřelil jediný gól. Ale zato legendární. „Kdybych proměnil už hlavu, mohli mí říkat zlatá hlava. Takhle jsem získal přezdívku zlatá noha. Kluci mi tak ještě pořád říkají,“ culil se Svoboda. Na olympijských hrách nastoupil v základní sestavě pouze ve skupině při remíze 1:1 s Nigérií. Jinak odehrál nejvíc 21 minut s Kolumbií.

Přitom o olympiádu málem přišel, protože si v přípravě s Eintrachtem Frankfurt poranil koleno. Naskočil až do posledního duelus Maďarskem před odletem do Moskvy. „Byla to pro mě aspoň náplast za to, že o čtyři roky dřív jsem nemohl kvůli jinému zranění jet na mistrovství Evropy do Bělehradu,“ poukázal na to, jak v roce 1976 patrně přišel o titul evropského šampiona.

Po finálovém zápase v Moskvě propuklo v československé výpravě bezbřehé nadšení, jenže na hrdinu se dlouho čekalo. „Ještě s Honzou Bergerem nás vylosovali na antidopingovou zkoušku. Vypili jsme každý snad pět piv, abychom co nejrychleji dali vzorek moči. Mančaft už na nás čekal a chtěli jsme zpět do olympijské vesnice to pořádně roztočit,“ povídal.

Aby oslava měla patřičnou úroveň, připojili se další českoslovenští sportovci. „Na olympiádě hráli naši basketbalisté, kteří už měli po turnaji. Áda Pospíšil měl kontakty na ambasádě a zařídil pro nás pořádnou dávku vodky,“ připomněl Svoboda kamaráda, brněnského basketbalistu Jiřího Pospíšila.

Svoboda patří mezi trojici fotbalistů, kteří dva roky před olympijským zlatem získali s brněnskou Zbrojovkou také mistrovský titul. V Sovětském svazu reprezentovali ještě Josef Mazura a Rostislav Václavíček.

Zatímco první jmenovaný ve finále proti východnímu Německu nastoupil v základní sestavě, kapitán olympijského výběru Václavíček sledoval boj o zlato pouze z lavičky. „Nepříjemně mě překvapilo, když mě trenér nechal sedět na lavičce po povedeném semifinále s Jugoslávií. I tak jsem měl obrovskou radost. V týmu jsem byl ve čtyřiatřiceti nejstarší a všichni mi říkali dědku,“ sdělil bývalý vynikající obránce, který jako kapitán vedl i Zbrojovku.

Finále sledovalo na moskevském stánku Lužniki osmdesát tisíc diváků. O zlaté medailisty se pak pořadatelé postarali. „Všechno bylo na perfektní úrovni. Po finále nás Rusové pozvali do Kremlu. Oslavovali jsme až do rána,“ vybavil si Mazura.

Olympijské hry v roce 1980 kvůli předcházející invazi vojsk Sovětského svazu do Afghánistánu bojkotovaly Spojené státy americké a většina muslimských zemí. Na okázalosti to však hrám neubralo. „Vesnici stavěli Finové a prostředí nemělo chybu. Jídelna byla otevřená nonstop, bylo v ní vše, co hrdlo ráčilo, některé druhy ovoce a zeleniny jsme ani neznali. Ve společenských prostorách byly relaxační místnosti a ze sluchátek jsme si mohli pouštět muziku,“ popsal motocyklový fanoušek Svoboda.

Zlatá olympijská medaile se tehdy oceňovala mnohem skromněji než dnes. „Komunisté nám dali třicet tisíc korun a něco navíc bylo za prémie za jednotlivá vítězství. V Tuzexu jsem si tehdy koupil za osmadvacet tisíc barevnou televizi a bylo po prémiích,“ usmál se Svoboda.

Po skončení kariéry dělal vyučený strojní zámečník různá povolání: pražil kávu, natíral jadernou elektrárnu v Dukovanech či pár sezon pracoval jako kustod v tehdejším Boby. Už řadu let dělá správce tenisových kurtů.

Olympijský turnaj ve fotbale 1980

Základní skupina B
Československo – Kolumbie 3:0 (branky: 14. Pokluda, 18. Berger, 85. Vízek)
Československo – Nigérie 1:1 (25. Vízek – 84. Nwosu)
Československo – Kuvajt 0:0
Čtvrtfinále:
Československo – Kuba 3:0 (29. a 59. Vízek, 90. Pokluda)
Semifinále:
Československo – Jugoslávie 2:0 (4. Lička, 18. Šreiner)
O 3. místo:
Sovětský svaz – Jugoslávie 2:0
Finále:
Československo – NDR 1:0 (77. Svoboda)
Sestava Československa na olympijských hrách 1980:
Stanislav Seman, Jaroslav Netolička – Luděk Macela, Josef Mazura, Libor Radimec, Zdeněk Rygel, Petr Němec, Ladislav Vízek, Jan Berger, Jindřich Svoboda, Lubomír Pokluda, Verner Lička, Oldřich Rott, František Štambachr, František Kunzo, Zdeněk Šreiner, Rostislav Václavíček. Trenér: František Havránek.