Osobnost Deníku
Přečíst článek >

V pátém celku uplynulého ročníku nizozemské ligy se sice zabydlel, ale hlavně kvůli nemoci sleduje momentálně zápasy svého týmu pouze z lavičky náhradníků. „V klubu mám ale dobrou pozici. Hodně jsem ztratil, když jsem na měsíc onemocněl a musel jsem místo přenechat belgickému kolegovi Brianu Vandenbusschovi. Teď čekám na jeho chybu,“ sdělil Lejsal.

Tradičnímu nizozemskému týmu se letos nedaří. Heerenven je po šestnácti kolech až dvanáctý. Tým trápí hlavně špatná defenzíva. „V lize jsme výsledkově za očekáváním, moc se nám nedaří. V průběhu soutěže k nám navíc přišel nový trenér, takže v klubu s výsledky nikdo spokojený není,“ přiznává Lejsal, který poznává těžký úděl brankáře v divoké nizozemské lize.

V premiérovém zápase v dresu Heerenveenu inkasoval na hřišti Nijmegenu čtyři branky. „Holandská liga se hraje hlavně pro diváky. Kolikrát jsem měl pocit, že si jdeme hlavně zahrát a výsledek není až tak důležitý. Jsou zde k vidění někdy hokejové výsledky,“ uvedl rodák z Vracova.

Na nizozemskou Eredivision si ale nestěžuje. „Zápasy jsou vyprodané, panuje na nich hezká atmosféra,“ říká Lejsal.

V Heerenvenu se sedmadvacetiletý gólman potkal s trojicí českých fotbalistů – Michalem Papadopulosem, Michalem Švecem a Milanem Kopicem. „Máme tady takovou malou českou kolonii. Jsme tady spokojeni. Stýkáme se dost často. Změnit klub by chtěl asi jen Kopic, protože s ním tady moc nepočítají a s prvním mužstvem pouze trénuje,“ pravil Lejsal.

Ten v létě dlouho sháněl práci v zahraničí. Byl blízko angažmá v anglickém Bristolu. Nakonec ale skončil v zemi proslavené vodními kanály a tulipány. „Svého rozhodnutí nelituji, jsem tady spokojený. Každopádně to nebylo jednoduché rozhodovaní, Bristol je kvalitní klub,“ přiznal Lejsal.

V severonizozemské provincii Frísko je bývalý brankář Brna spokojený. „Heerenveen je malé město. Velikostí bych ho přirovnal k Břeclavi. První měsíc jsem bydlel na hotelu, teď už mám zařízený byt,“ prozradil Lejsal.

Tomu nemohli uniknout ani špatné výsledky brněnského celku. Bývalým spoluhráčům ale na dálku fandí. „Brno dobře začalo. Škoda, že se tak propadli. Držím klukům palce,“ vzkázal Lejsal.

„Brnu by hodně pomohl nový stadion. Jsem pevně přesvědčen, že se taková investice vrátí z pronájmu jiných aktivit než fotbalových. Lidé by nemuseli jezdit na koncerty do vzdálenějších větších měst a fotbalovému klubu by to nesmírně pomohlo a my na Slovácku bychom měli možnost častěji vidět reprezentační mužstvo. Mít ten investiční kapitál, tak se toho nebojím. Já si ale zvolil dráhu fotbalisty, tak takové myšlenky přenechám jiným,“ zamyslel se Lejsal.

A pokračoval. „Raději bych hrál doma na hezkém stadionu, než někde běhal po světě. Jenže v současné době český fotbal nedokáže nabídnout fotbalistům stálý růst, nepřitahuje diváky do ochozů. Proto hodně hráčů odchází,“ míní Lejsal.

Gólman, který se v listopadu 2006 dostal i do širšího kádru české reprezentace, nezapomíná ani na svůj mateřský oddíl. Pokud je doma, tak se na zápasy Vracova, kterému šéfuje jeho otec a jehož dres obléká mladší bratr Ondřej, zajde podívat. „Vracov má kvalitní tým. Výběr hráčů je ve Vracově správný, tvoří dobrou partu a na hřišti toho dokáží využít. Myslím si, že kluci rádi trénují a fotbalem se baví. V takovém kolektivu potom stoupá i forma jednotlivců. Kdyby se Vracovu podařilo sehnat finance, hrál by velmi dobrý fotbal i ve vyšších soutěžích,“ uzavírá krátké povídání Lejsal.