Talentovaný mladík však nezahálel a přes Šardice se dostal až do Slovácka, kde svými výkony zaujal i kouče Josefa Csaplára. Ten bez jediného reprezentačního startu nečekaně povolal mladého fotbalistu na Mistrovství světa sedmnáctiletých, které se koná v Mexiku. A i když mladí Češi skončili na světovém šampionátu už ve skupině, rodák z Mutěnic si domů odvezl celou řadu mimořádných zážitků. „To se slovy nedá ani vyjádřit, to se musí zažít,“ říká v rozhovoru pro Hodonínský deník Michal Trávník.

Před pár dny jste se vrátil ze světového šampionátu do sedmnácti let, kde Češi skončili ve skupině až na posledním místě. Jaké ve vás teď převládají pocity?
Kdybych se díval pouze na výsledky, tak určitě jsem zklamaný, protože si myslím, že na postup jsme měli. Bohužel ve skupině jsme skončili poslední a náš hlavní cíl jsme nesplnili.

V posledním utkání jste prohráli 1:2 s Uzbekistánem. Spousta lidí ani neví, kde stát leží a najednou museli skousnout porážku. Jak to po zápase vypadalo v kabině?
Vím, že si každý si řekne nějaký Uzbekistán, ale kdo zápas viděl, tak musel uznat, že proti nám stál kvalitní soupeř, na kterého jsme prostě nestačili. Hráči Uzbekistánu byli všude dřív, měli lepší práci s míčem i lepší pohyb s balonem. Určitě si zasloužili vyhrát. Jsou to také vicemistři Asie, takže podle mě to byl výborný tým. My jsme potom mohli být ještě rádi, že nás na konci zápasu podržel brankář Zima, který chytal celé mistrovství výborně.

Hráli jste ve skupině také se Spojenými státy a Novým Zélandem. Jak se dají soupeři z různých koutů světa srovnat?
Určitě byli všechny týmy v naší skupině kvalitní. Kdybych je měl srovnat, tak všechna mužstva byla hodně vyrovnaná. S USA jsme sice prohráli 0:3, ale nehráli jsme špatný fotbal. Bohužel soupeři stačily ke třem brankám tři střely na branku. My jsme naopak nedokázali své šance proměnit. Byl to celkem smolný zápas. S Novým Zélandem to bylo podobné, ale zase nedali šance oni a my jsme dali jeden krásný gól. Celá skupina byla vyrovnaná a my jsme v ní bohužel dopadli nejhůře.

Jaké máte dojmy ze světového šampionátu, když se nebudete dívat na výsledky?
Byl to pro mě největší zážitek v životě, který už asi jen tak něčím nepřebiji. Ale rád bych chtěl ještě v budoucnu něco takového zažít. Na mistrovství světa se nedostane každý a já jsem rád, že jsem se mohl podívat do světa. Bylo to vynikající. To se slovy nedá ani vyjádřit, to se musí zažít.

Jaké bylo hrát před několika tisíci diváky?
Trenéři nám říkali, že by mělo dojít kolem patnácti tisíců diváků, ale já jsem tomu nechtěl věřit. Říkal jsem si, že na sedmnáctileté kluky nemůže přijít tolik diváků. Potom jsme se dívali na zahajovací utkání Mexika proti KLDR a tam bylo přes čtyřicet tisíc lidí, což je prostě neuvěřitelné. My jsme měli na zápas kolem patnácti tisíců diváků, což je taky krásné a je to úplně něco jiného než doma v Česku, kde na mistrovské utkání přijde maximálně sto lidí. Hraje se krásně a máte úplně jinou chuť do zápasu. Po prvním prohraném utkání jsem se nemohl dočkat toho dalšího, až tohle zažiji znova.

Mexiko patří mezi nejnebezpečnějších země světa. Neměli jste obavy o svoji bezpečnost?
Byli jsme ubytovaní v městě Torreon, které bylo vyhlášeno druhým nejrizikovější místem turnaje, což nás moc nepotěšilo (smích). Ochranka ale u nás byla po celou dobu turnaje. Bez ní jsme se nemohli jít nikam podívat. Doprovázela nás na tréninky, na zápasy i na nákupy. Někdy to ale bylo trochu nepříjemné, když jdete pěšky a vedle vás jede plné ozbrojené auto a hlídá vás.

Měli jste čas i na procházky městem nebo na nákupy?
Nějaký čas jsme měli. Jednou jsme měli celý den volno, tak jsme vyrazili na nákupy. Jezdili jsme jenom do nákupních center, protože ve městě to bylo nebezpečné. V obchodních domech toho bylo ale dost, takže nám to stačilo. Vždycky tam bylo plno lidí a všichni si nás prohlíželi, chtěli se s námi fotit, chtěli podpisy. Bylo to až neuvěřitelné, jak se k nám lidé chovali. Brali nás tam za hvězdy. My jsme si aspoň chvilku užívali.

Vidíte značný rozdíl mezi mladým hráčem, který hraje v některém světovém velkoklubu, a mezi těmi, co se třeba zatím oťukávají v české dorostenecké lize?
Určitě je tam velký rozdíl. Na této úrovni už nemáte na nic čas, všechno musíte dělat ve velké rychlosti a to podle mě v Česku chybí. I po technické stránce máme u nás velké rezervy. Jediným, čím se můžeme klukům z velkých klubů rovnat, je taktika. A trenér to dobře ví, proto připravuje takové tréninky, aby se tohle pomalu odstraňovalo. Ale je to běh na dlouhou trať.

Překvapila vás nominace na mistrovství světa? V kvalifikaci jste toho mnoho neodehrál…
Byl jsem hodně překvapený. Vůbec jsem nečekal, že bych se mohl do Mexika podívat, ale jsem za to moc rád. V kvalifikaci jsem neodehrál nic a právě proto mě to překvapilo.

Jaký je vlastně kouč Josef Csaplár? Někteří lidé ho moc nemusí…
Je to přísný trenér, ale pro mládež určitě výborný. Učí nás hrát fotbal konstruktivní a hlavně světový fotbal. Zakazuje nám hrát český fotbal. Na tréninku nám zakazuje dělat skluzy. V zápasech nás nutí neustále dostávat protihráče pod tlak. Jeho vzorem je Barcelona, takže nás tak učí hrát fotbal.

Co vám říkali na nominaci lidé ze Slovácka? Nezáviděli vám spoluhráči?
Všichni z klubu mi gratulovali a byli rádi, že jsem se tam dostal. Říkali mi, že si to zasloužím a toho jsem si cenil nejvíce. Nikoho mně nezáviděl. Na Slovácku jsou dobří lidé.

Jaká vůbec máte ve Slovácku ambice? Bude vám stačit první česká liga, nebo míříte výš?
Chtěl bych se dostat určitě do prvního mužstva a zahrát si první ligu. Ale stačit mi to rozhodně nebude. Pomýšlím na anglickou Premier League nebo bych se chtěl dostat do Španělska. Rád bych také někdy zahrál za národní mužstvo. K tomu všemu ale vede ještě daleká cesta. Je to o dřině.

A co kamarádi z Mutěnic? Byl jste s nimi v kontaktu během šampionátu?
Kamarádi z Mutěnic byli skvělí. Byl jsem s nimi v kontaktu pořád. Psali, ať se mi daří, ať hraji v základní sestavě a podobně. Bylo to od nich pěkné a já si toho vážím.

Sledujete vůbec výsledky Mutěnic?
Výsledky Mutěnic sleduji pořád. Když mohu, tak jdu na každý zápas. I na ten venkovní. Dřív jsem se chodíval dívat na taťku a teď se chodím dívat na bráchu.

Nemrzí vás, že už se Pod Búdama nehraje MSFL?
Tak mrzí mě to hlavně kvůli bratrovi, který se ve třetí lize dostával do základní sestavy a hrával dobře, ale bohužel to skončilo. Ale myslím si na vesnicích by se měly hrávat nižší soutěže. Pro Mutěnice je první A je vyhovující. Lidi chtějí vidět derby a jsou rádi, když mohou jet na fotbal do okolních vesnic, kde mají spoustu známých a kamarádů.

Hecujete se s bratrem Lukášem?
Určitě. Když se někomu něco nepodaří, tak si do sebe rýpneme, ale jinak si samozřejmě přejem a vzájemně fandíme.

Přivezl jste mu z Mexika něco domů?
Domů jsem přivezl sombréro, které jsem musel vzít a nějaké maličkosti pro každého. Ale asi největší radost jim udělali reprezentační dresy s mým jménem, které jsem oblékal na mistrovství světa.