Co na ocenění v anketě říkáte?
Moc mě potěšilo. Někoho to nepotká za celou trenérskou kariéru, takže si toho moc vážím. Na druhou stranu je to i závazek do další trenérské práce.

Spolu s vámi uspěl i bývalý trenér sparťanské mládeže a současný liberecký kouč David Holoubek. Prohodili jste na vyhlášení pár slov?
S Davidem zrovna ne. Sice se dobře známe, ale měl klubové povinnosti v Liberci. Povídali jsme si s Karlem Jarolímem nebo s koučem jedenadvacítky Víťou Lavičkou. Bylo to moc příjemné.

Vyměníte tedy občas rád teplákovku za společenský oblek?
Rád nebo nerad, patří to k trenérské profesi. Pokud jednou dosáhnete jakéhokoliv ocenění, patří to k situaci. Jsme profesionálové, takže to musíme potvrdit i při společenských událostech.

Dočkal jste se na tréninku gratulace od svých svěřenců?
Jasně. Kluci na to reagovali a dodnes mi gratulují lidé, které potkávám. Přáli mi kamarádi i známí. Potěšilo mě to, ale je to chvilková záležitost a jede se dál. Člověk si užije chvilku slávy a zase to pomine.

Mládežnické kategorie trénujete šestnáct let. Máte recept na usměrnění drzých kluků?
Nevím, jestli se dají zklidnit. Když jim ale přichystáte trénink, při kterém na to nemají čas, nejsou s tím žádné problémy.

Těší vás, když se pak vaši odchovanci prosadí v dospělém fotbale?
Právě to je gró naší práce, vizitka trenéra a důvod, proč se fotbalu věnujeme. Je příjemné, když se podívám na televizi a zjistím, že tam mám bývalého svěřence.

Jste s bývalými odchovanci v kontaktu?
Určitě. Především s kluky ze Slovácka, kam pravidelně jezdím. Těší mě, když mě zahlédnou na tribuně a zvednou ruku, případně přiběhnou prohodit pár slov.

Vedl jste třeba i Lukáše Droppu a další hráče, kteří aktuálně nastupují na nejvyšší úrovni. Na koho nejradši vzpomínáte?
Nechci říkat konkrétní jméno, protože každý z kluků byl něčím zajímavý a výjimečný. Někoho jmenovat je hrozně těžké. Musel bych zmínit všechny, nechci na někoho zapomenout.

Před pětatřiceti lety jste se stal dorosteneckým mistrem republiky se Zbrojovkou. Vidíte v tom symboliku?
V dorostu mě ani nenapadlo, že jednou budu trénovat na takové úrovni. Je velká výhoda, že jsem si tím sám prošel pod vedením Franty Harašty a vím, co to obnáší. Jaké jsme vymýšleli voloviny a chtěli trenéra obalamutit různými fígly. Tohle se nemění.

Čím si od fotbalu nejlépe odpočinete?
Relaxovat chodím k bratrovi od přítelkyně do vinohradu. Když si potřebuju vyčistit hlavu, rád jim pomůžu. Paradox je, že moji rodiče měli dřív taky vinohrady a já jsem tu práci k smrti nenáviděl. Vymlouval jsem se na tréninky a raději jezdil do Brna. Teď se to otočilo a při práci ve vinici si odpočinu. Sice je to makačka, ale člověk si v přírodě vyčistí hlavu a má klid.