V týmu účastníka druhé Landesligy, což v Rakousku znamená pátou nejvyšší soutěž, patří ke klíčovým mužům. Vždyť po podzimu je nejlepším střelcem týmu, ve třinácti duelech skóroval hned dvanáctkrát.

„Jsem spokojený. Pravidelně na nás chodí kolem pěti set diváků. Návštěvnost se zvedá, navíc se nám daří,“ usmívá se někdejší ligový středopolař, který si angažmá za hranicemi republiky náramně užívá.

Do Mistelbachu zamířil společně s bývalým spoluhráčem z Hodonína Josefem Heskem, který je mimochodem švagr známého hokejisty a vítěze Stanley Cupu Michala Kempného. Předtím působil v Ústí nad Labem, naposledy hrával v Uherském Brodě. „Soutěž je na úrovni naší divize,“ říká Ťok.

Je to jízda po celý zápas

Technický fotbalista se v novém prostředí rychle rozkoukal. Tým táhne nejen brankami, ale i svými výkony. Právě kvůli produktivitě ho klub angažoval.

„Češi mají lepší techniku, kterou Rakušanů nahrazují bojovností a zarputilostí. Od první do devadesáté minuty je to jízda,“ tvrdí kreativní záložník, který si musel zvyknout hlavně na důrazný fotbal, ostřejší zákroky a benevolentnost rozhodčích. V Rakousku se v rukavičkách rozhodně nehraje.

„Sudí hru často pouštějí, jsou shovívavější. Zatímco u nás se žlutá karta kolikrát dává za nic, tam ani zákrok zezadu pomalu nepotrestají,“ všímá si.

V solidní atmosféře

Fanoušci si ale nestěžují, takový fotbal se jim prostě líbí. Dobře vědí, že simulování ani polehávání na trávníky nepatří. V Mistelbachu je o kopanou zájem. Domácí zápasy v průměru navštěvuje pět set diváků, s dalšími výhrami navíc fanoušci přibývají. A když přijede hlavní rival z Wolkersdorfu, je atmosféra hodně bouřlivá.

„Musím vypíchnout rakouskou mentalitu. Nevím, jestli je to tím, že se nám tak daří, ale tamní činovníci by nám snesli modré z nebe. Je o nás fakt výborně postaráno. Co potřebujeme, to máme,“ tvrdí Ťok.

Jak by také ne, vždyť Mistelbach je v tabulce druhý o bod za Bad Vöslau. Na postup ale v klubu nemyslí.

„Pro všechny je velké překvapení, že hrajeme tak vysoko. Spíš počítali s tím, že se budeme pohybovat v klidném středu tabulky. I proto nechtějí jít výš. Nyní je to nad plán. Všichni jsou unešeni, tedy alespoň tak jsem to pochopil,“ usmívá se tahoun mužstva, který si navíc za hranicemi vydělá daleko víc než třeba v MSFL, kde působil naposledy.

„Co si budeme vykládat, je to sto a jedno. Základní plat je dvojnásobně vyšší. A pokud vyhrajeme dva, tři zápasy za měsíc, přijdu si i s prémiemi pomalu na to, kolik mají mladší hráči ve Slovácku,“ říká.

Do Rakouska přitom dojíždí pouze třikrát týdně. Dvakrát na trénink, v pátek na zápas. Víkend má volný. I proto si ve volných chvílích může dovolit hrát nejvyšší futsalovou soutěž za Tango Hodonín.