S momentálním trenérem tamní fotbalové reprezentace má společného ještě něco. Střílení gólů. Ty sázel ještě v předloňské sezoně v Moravskoslezské fotbalové lize v dresu Hodonína. Na podzim jich Dovhanjuk už jako hráč nedalekého divizního Lanžhota nasázel osmnáct. Stačilo mu na to třináct zápasů.

Za minulý kalendářní rok zaznamenal jen v divizi jednatřicet přesných zásahů. „Dá se říct, že jsem tuto soutěž patrně přerostl,“ podotýká Dovhanjuk.

Teď má před sebou výzvu v podobě zkoušky ve druholigové Líšni. „Je to zvláštní, asi mě nečeká nic snadného, ale to je fotbal. Jestliže se chcete posouvat, musíte neustále makat a výkony si říct o větší šanci,“ praví dvaadvacetiletý forvard. Šanci v klubu z východu Brna bere jako možnost dokázat, že se může prosadit na takové úrovni.

Na zkoušku si jej vyžádal líšeňský trenér Milan Valachovič, který Dovhanjuka zná velmi dobře. Ještě na podzim ho vedl v Lanžhotě. Nyní by na úspěšnou spolupráci navázal rád i v brněnském klubu. „Pavel už jako dorostenec hrál ve třetí lize. Je to tahový útočník, umí se prosadit v šestnáctce, ale taky si zvládne šanci vytvořit sám. Určitě je to hráč, se kterým se musí pracovat,“ říká Valachovič.

Nabízí se tedy, že Dovhanjuk to může mít na testech v Líšni lehčí, jelikož se s trenérem zná. „Tak to ale neberu. A rozhodně to tak není. Tohle je fotbal, na trávníku bude ten, kdo si to opravdu zaslouží,“ odmítá Dovhanjuk privilegia.

Navíc není zvyklý, že v životě dostane něco zadarmo. V domovské zemi to neměl snadné. Fotbalově vyrůstal v FK Ternopil, kde v dorostu hrával nejvyšší ukrajinskou soutěž. Do České republiky se dostal díky tehdejšímu hodonínskému trenérovi Mariovi Rossimu.

V klubu se ale posléze stratégové vyměnili a nastal problém. „Byl tam Tomáš Polách, od kterého jsem neměl důvěru,“ praví Dovhanjuk již smířlivě.

Následně ho fotbalové kroky vedly právě do Lanžhota. Nyní se zabydluje v kabině hostů na líšeňském stadionu, jež slouží pro testované hráče. Dovhanjuk je tam spolu s dalšími sedmi fotbalisty, které si Valachovič vyhlédl.