V roce 1927 byla dána obcí k trvalému užívání především mládeži. První fotbalový míč si zakoupilo šest hráčů, kteří se složili na 120 Kč, další dali po šesti korunách. Branky byly z akátových klacků, rozměr hřiště asi 70×40 m. Hrávaly zde okolní obce jako SK a AFC Hustopeče, Vel. Pavlovice, Velké Bílovice, Boleradice, SK a Makabi Podivín, které si většinou stěžovaly na malé rozměry hřiště, které neodpovídalo stanovám.

Žádost o povolení sportovního klubu byla podána Zemskému úřadu v Brně 4. srpna 1930. Prvním předsedou byl hostinský František Novák, který se zaměřil na vybudování vyhovujícího hřiště. Obec přidělila pozemek směrem ke Komárovu, členové se nadšeně vrhli do práce a výsledek byl vidět v rekordním čase. V roce 1932 se SK Starovičky přihlásil do župní soutěže.

Nejdříve často hrávali se Žabčicemi a učili se, na zápasy jezdili vlakem, na kole, do okolí také na žebřiňácích. SK Starovičky byl zařazen do II. třídy (dnes asi na úrovni okresního přeboru) a zde hráli se střídavými úspěchy do roku 1939. V předvá­lečném období se Starovičky dostaly do Brněnské oblasti s Židlochovicemi, Měnínem a Sobotovicemi.

Úmrtím předsedy ztratil sport velkého příznivce, organizátora, ale také mecenáše. Dva roky pak SK soutěže nehrál, zmobilizoval se až v roce 1941, kdy byl zvolen nový výbor, předsedou Vladimír Prát. V létech 1941 až 1944 hráli nepřetržitě, pro příchod fronty se hrálo naposledy 20. srpna 1944. Soutěž pak byla přerušena až do podzimu 1945.

Od roku 1945 hrály Starovičky v podivínském okrsku, následně v čejčském, pak na Břeclavsku a nakonec na Hustopečsku.

O fotbal byl zájem. Protože se nechodilo na vojnu, nebyla televize, byly dokonce zrušeny společenské zábavy, na tréninky chodilo najednou až 40 hráčů. Klub žil po válce z vlastní činnosti, členských příspěvků, vstupného, pořádání zábav, plesů nebo hodů. Nejúspěšnější byla sezóna 1948–1949, kdy se slavil postup do I.B třídy, kde bylo 6. místo úspěchem. V roce 1953 nesmyslná politická opatření utlumila činnost a postiženy byly i Starovičky.

Hrály na Hustopečsku, po sloučení okresů se nacházely až ve III. třídě. V 60. letech nastal další úpadek, vzestup byl zaznamenán až v 70. letech. V této době je činnost spojena se jménem Víta Kostrhouna, hráče, který sehrál za osmatřicet sezón kolem osmi set zápasů.

V roce 1968 byla provedena znovu úprava hřiště, až v roce 1973 byly konečně postaveny kabiny. Tyto prostory se užívaly do roku 2001, pak bylo vybudováno nové sportovní zařízení s kabinami pro hráče a rozhodčí, dokonce s klubovnou, hernou stolního tenisu a turistickou ubytovnou.