Aktuálně trénujete fotbalisty Veselí nad Moravou, kteří jasně vedou tabulku. Jaké ambice pro letošní sezonu máte?

Aktuálně máme hodně bodů, spokojený jsem maximálně. Porážíme soupeře, kluci poctivě trénují a pracují na sobě, jiné ambice než první místo proto mít ani nemůžeme. Případný postup budeme ale řešit až po sezoně. O kluky je zájem a my nevíme, jestli mužstvo zůstane pohromadě, nebo zda ho stihneme vhodně doplnit. Naším aktuálním cílem ale zůstává udržet se na čele tabulky.

V čem je mančaft Veselí lepší než ostatní soupeři?

Střílíme góly a soupeři ne. (smích) To je jediný rozdíl mezi námi a ostatními týmy, které si šance sice vytváří, ale góly jim nepadají. Nedávno jsme například hráli s Rohatcem a i přesto, že jsme vyhráli, si myslím, že v druhé polovině byl lepší soupeř. Určitě byl běhavější, lepší na baloně. Když ale řeknu, že byl soupeř lepší a my nakonec vyhráli 4:0, budete mě mít za blázna.

Trénoval jste i prvoligové týmy, s Veselím hrajete krajskou soutěž. Jste na této úrovni spokojený?

Veselí trénuji od loňské zimy, po odchodu z Hodonína jsem žádnou jinou nabídku neměl. Byl jsem rád, protože jsem si myslel, že už po mně po odchodu ze Slovácka nikdo nehmátne. Ve Veselí mi ale dali šanci a já se jim teď snažím maximálně odměnit.

Jaký největší rozdíl mezi vyššími a nižšími soutěžemi pozorujete?

Jediné, co je stejné, je zelená tráva, balony a možná dresy. (smích) Diametrálně odlišní jsou hlavně hráči, první liga je úplně jiný level, je to nádhera. Tréninky jednotlivých týmů se ale nedají vůbec srovnávat, jde o úplně jiné soutěže.

Co vám trénování prvoligových a poté i nižších soutěží dalo?

První liga je top, nic vyššího tady není. Když jsem přešel do nižších soutěží, chtěl jsem je ze začátku trénovat stejně, ale kvalita byla jiná. Ve Veselí teď sice máme stejné tréninky, jako jsme měli s ligovými dorostenci, ale srovnávat je nejde. I přesto ale do kluků určité věci hustíme a myslím, že zrovna letos se to vyplácí. Kluci jsou učenliví a chtějí pracovat, i když je to velká změna. Začátky byly náročné, ale nepolevili jsme a vyplatilo se. Je to o tvrdé práci, které aktuální skóre odpovídá. Je to až neskutečné.

Lákal by vás ještě návrat do vyšších soutěží?

Přání má každý. Do budoucna nevidím, nabídka by musela přijít sama. Věk ale člověk nezastaví a v dnešní době jsou upřednostňováni hlavně mladší trenéři. Ti starší mají ale úplně stejné ambice, i sedmdesátiletý trenér chce být nejlepší.

Co říkáte na aktuální koronavirová opatření, souhlasíte s fotbalem bez diváků?

Zrušené jarní soutěže byly takovou malou sportovní tragédií, nikdo nevěděl, co čekat. Nakonec to ale bylo správné rozhodnutí. Teď jsme rádi, že vůbec můžeme hrát. Věřím, že soutěž dohrajeme, i když to bez diváků není ono. Čekají nás derby zápasy, na které by za normálních okolností fandilo třeba pět set lidí, to je asi jako by na Spartu došlo dvacet tisíc diváků. A my budeme hrát jen před pořadateli. Nařízení ale musíme respektovat, nic proti nim nenaděláme.

Podepisuje se absence fanoušků také na motivaci hráčů?

Velmi. Lidé zatleskají, povzbudí, to všechno hráče motivuje a hra má pak úplně jiný náboj. Bez diváků připomínají utkání spíš tréninky nebo přípravné zápasy. Asi jako by měl zpěvák koncert, na kterém nikdo není. Diváci ke sportu patří, bez nich to nejde.

ELIŠKA NOVÁKOVÁ