I mezi českými fotbalisty se najde několik bratrských dvojic. Doškové, Ličkovi, Rosičtí, Mezlíkové, Dejmkové nebo dvojčata Twardzikovi. Na Hodonínsku zase baví diváky Tomáš a Zdeněk Podolanové, sourozenci Sládečkovi, bratři Koplíkovi, Ševelovi nebo Vacenovští.

Nejznámější možná jsou Zdeněk a Petr Šturmovi. Ten starší Zdeněk momentálně obléká dres druholigové Čáslavi, mladší Petr bojuje v divizi za mateřský Hodonín.

Oba nadaní fotbalisté se v jednom týmu zatím nepotkali. „Myslím si, že bychom si mohli na hřišti rozumět. Díky našemu vztahu si sice občas dokážeme na hřišti říct, co si o tom druhém myslíme. Na druhou stranu jsou tam i dost vydařené akce. Třeba se někdy v jednom týmu sejdeme,“ říká Petr Šturma.

Se starším Zdeňkem spolu nastupovali pouze ve druhé futsalové lize. „Moc zápasů jsme ale za Bulldogs spolu neodehráli. Teď zase budeme spolu hrát za Cosmopolitan, tak snad navážeme na předchozí spolupráci,“ přeje si Šturma mladší, který přiznává, že jsou s bratrem každý jiný. „Já jsem ten, co si řekne svůj názor za jakékoliv situace. Prostě pokaždé si chci říct to své, hlavně teda ve fotbale. Nebojím se nadat ostatním, stejně tak je i pochválit. Bratr podle mě na hřišti mluví málo, ale zase co neokecá, to odmaká,“ tvrdí s úsměvem Petr.

I na trávníku bratry Šturmovi od sebe každý fanoušek na první pohled rozezná. „Tak brácha je rychlejší, vyšší a má taky lepší postavu, ale zase na druhou stranu není tak průbojný a hlavně drzý jako já,“ pravil hodonínský útočník. „Bratr je ideální krajní záložník, který odjezdí zápas ve velkém tempu. Já hraji raději ve středu zálohy, kde mohu vytvářet příležitosti pro ostatní a také se zapojit do útočné fáze,“ míní devatenáctiletý mladík. „Ale i v útoku jsme schopni hrát oba dva,“ doplnil.

Hodonínští odchovanci se sportu věnují už od mládí. Společně s kamarády hráli na improvizovaných hřištích fotbal, hokej a další hry. „Naše dětství se naštěstí odehrávalo bez počítačů a mobilů, takže jsme venku pořád sportovali,“ uvedl Petr Šturma.

A co sourozenecké šarvátky, které k dětství neodmyslitelně patří? „Zdeněk je bohužel o čtyři roky starší, takže jsem to většinou schytal já,“ vzpomíná s úsměvem sympatický mladík.

Pak se jejich cesty rozešly. Zdeněk hrál za Slovácko a HFK Olomouc, Petr zamířil do Šardic. Oba jsou ale v každodenním kontaktu. „Komunikujeme spolu přes icq nebo skype,“ informuje mladší sourozenec. Bratři se navzájem podporují, na dálku se sledují a fandí si. „Sleduji hlavně výsledky. Čas mi nedovoluje sledovat bratrovy zápasy na živo. Ale pokud mám možnost, vždy se na něj rád zajdu podívat,“ pravil Petr.

Ten na pivo se starším bratrem moc nechodí. „To jenom ve výjimečných případech. Maximálně spolu zajdeme na squash, zaběhat si nebo zahrát fotbal,“ sdělil Šturma mladší.

Zatímco jeho Hodonín se vyhřívá na čele divizní soutěže, bratrova Čáslav bojuje o záchranu druhé ligy. Jak by dopadl souboj RSM a Zenitu? „Čáslav jsem hrát neviděl, ale když je v druhé lize, tak asi svoji úroveň musí mít. Ale abych řekl, že prohrajeme, tak to nehrozí. Jdu do každého zápasu s tím, že chci vyhrát. Nic není předem prohrané,“ nebojí se favorita hodonínský útočník.

Devatenáctiletý mladík by mohl sebevědomí rozdávat. „Souboj s Zdeňkem bych vyhrál,“ směje se. Ani respekt ke staršímu bratrovi mu ale nechybí. „Dorovnat se jeho úroveň, to je takový můj malý sen,“ dodává vážněji Petr.