Miroslav Jagoš, známý podnikatel z Mutěnic, zároveň šéf a hlavní sponzor tamního třetiligového klubu, v pondělí 16. března slaví své 50. narozeniny.

Je to již patnáct let, co vstoupil současný majitel klubu Jagoš do mutěnického fotbalu. Pod Búdama se začalo v roce 1994 formovat mužstvo, které bylo postupně doplňováno zkušenými hráči z vyšších soutěží. Drtivá většina hráčů v Mutěnicích dávno není. Prezident klubu Jagoš však zůstal a i nadále se baví tím, co má tak moc rád: fotbalem.

V pondělí se dožíváte významného životního jubilea. Jaká bude oslava?

Bude to normální skromná oslava, na kterou pozvu okruh svých nejbližších přátel.

Mátě rád oslavy, nebo to berete pouze jako povinnost pohostit známé?

Tak je to takové životní zastavení. Člověk pozve nejbližší přátele, se kterými se cítí dobře.

Nyní je vám padesát let. Na kolik se vlastně cítíte?

Tak člověk se cítí na tolik, v jakém prostředí se pohybuje. Já žiju obklopen mladými lidmi, a tak si na padesát nepřipadám.

Takže pomáhá vám i to, že se pohybujete ve fotbalovém prostředí?

Určitě. Díky tomu, že se pohybuji kolem fotbalu, kolem dětí, se cítím mladší.

Ve kterém roce jste vstoupil do fotbalových Mutěnic?

Bylo to v roce 1994.

Jak vás tehdy napadlo se angažovat ve fotbale?

Tak to byl promyšlený tah jednoho mého staršího kolegy, který viděl, že mám fotbal rád a že jsem ten pravý člověk, který fotbal v Mutěnicích pozdvihne na takovou úroveň, na které se momentálně nachází.

V jakém stavu se klub těsně po vašem příchodu nacházel?

Mutěnice hrály v 1.B třídě klidný střed tabulky.

S jakými ambicemi jste do klubu tehdy vstupoval?

Chtěli jsme mužstvo pozvednout. Ale určitě jsem si nemyslel, že dotáhneme klub tak daleko. Momentálně jsme na Hodonínsku tým, který hraje nejvyšší soutěž.

Na které období či sezonu nejraději vzpomínáte?

Na sezonu, kdy jsme postupovali z krajského přeboru do divize. Zápas se Šardicemi tehdy sledovalo rekordních dva a půl tisíce diváků. Právě v tomto zápase se rozhodovalo o postupujícím. V klubu působil i pan Holešínský senior, se kterým máme dodnes nadstandardní vztahy, které dávno přerostly rámec fotbalu.

Na kterého hráče, kterého jste Pod Búdy přivedl, nejraději vzpomínáte?

Rád vzpomínám na Romana Kukletu. Ale ještě před ním bych chtěl jmenovat Petera Vlčka a Petra Bílka. Dále to jsou Obal a Helísek. To jsou prostě lidé, kteří mně pasují, jsou slušní a kteří pro Mutěnice udělají maximum.

Mnoho fotbalových fanoušků Mutěnic si před každou sezonou klade jednu otázku: Proč se v Mutěnicích střídají hráči jako na běžícím pásu?

Jelikož nemáme mládež a v okolí nemůžeme najít kvalitní mladé fotbalisty, tak prostě musíme kupovat hráče z celé republiky, a ono se to vždy nepovede. Já sám samozřejmě nechci, aby se hráči střídali, ale chtěl bych, aby se u nás hráči usadili na delší dobu. Vlček je u nás devět let, Bílek pět, Petr Zemánek…Tito hráči u nás jsou a já jsem za to moc rád a chtěl bych, aby bylo takových Vlčků či Zemánků u nás deset, jedenáct. A měli bychom po problémech.

Proč se Mutěnicím nedaří vychovat žádné hráče? Ratíškovice dokázaly vychovat Kordulu, Zemánka, Mačudu …

Já odpovím takto. Když náš mladý hráč ukáže, že je aspoň trochu dobrý, hned přijdou Šardice, které hrají vyšší soutěž, a rodiče jim podepíší přestup nebo hostování. Proto nemůže v Mutěnicích vyrůst kvalitní fotbalista. Doba, kdy Ratíškovice hrály se sedmi odchovanci 2. ligu, je už pryč. Já už marně pět let čekám, kdy mi pan Foltýn nabídne ze svého střediska v Šardicích kvalitní dorostence, kteří by mohli hrát třetí ligu.

Kdo v Mutěnicích rozhoduje o tom, který hráč oblékne žlutozelený dres?

Některé hráče si vybírám sám, jiné mně nabízí manažeři.

Uvažoval jste někdy o tom, že byste odešel z fotbalu? V minulosti se to několikrát proslýchalo…

Ne. Před sezonou jsem se rozhodl, že pokračovat budu. Myslel jsem si, že to bude v pořádku. Nedokázali jsme vytvořit středovou osu, a tudíž jsme měli v záloze velké problémy. Zranili se mladí hráči, a proto to dopadlo tak, jak to dopadlo.

Co říkáte na současnou situaci v českém fotbale?

Bylo by potřeba se nad tím pořádně zamyslet. Přece není možné, aby měli hráči v první lize takové finančí podmínky. Za tu odměnu neodvádí to, co by měli. Já si myslím, že se tato situace dá během dvou let do pořádku. Jak je možné, že hráči v Anglii odehrají v obrovském tempu a s maximálním nasazením dvě utkání v týdnu a u nás se řekne, že by to hráči nezvládli?! Hráči v Anglii jsou stejně jako u nás z masa a kostí. Je to pouze o přístupu hráčů.

Uvažoval jste někdy, že byste kandidoval do okresního či krajského svazu?

Já po funkcích netoužím. Já si jenom přeji, aby lidé, co tam jsou, byli čestní a aby se dělalo všechno pro fotbal.

Vy jste vlastníkem i několika firem. Jaký jste vlastně šéf? Jste na své podřízené hodně přísný?

Já myslím, že to je jenom zdání, že jsem přísný. K podřízeným určitý vztah mám. Záleží pouze na nich, jak se chovají oni ke mně, tak se chovám i já k nim.

O vás se ví, že máte vinařství. Máte ale vůbec rád víno?

Kdybych neměl k vínu vztah, tak ho nemohu dělat. Já nejsem vyučený v oboru vinařství, já jsem vyučen v černém řemesle.

Kterou odrůdu byste svým známým a kamarádům doporučil?

Určitě Chardonnay, které dělám pro pana Gotta. Dále Ryzlink rýnský a Sylvánské zelené, které patří do mutěnického regionu i historicky.

S jakými pocity přicházíte či příjíždíte v současné době Pod Búdy?

Teď byly pocity po tom půl roku takové smíšené. Ale myslím si, že teď dám dohromady tým hráčů, který bude šlapat. Osm roků jsme hráli v popředí tabulky, v jednu dobu jsme měli nakročeno i na postup do druhé ligy. Ale tam já postoupit nechci.

Jaká je podle vás nejbližší budoucnost Mutěnic?

Doufám, že budu na stadion chodit s dobrým pocitem a že budeme opět vyhrávat. Chci mít v týmu hráče, kteří budou bojovat za Mutěnice a nebudou jenom, když to řeknu blbě, žoldáci. Teď jsem vzal do týmu hráče ze Slovácka. Chci mít prostě v mužstvu hráče z okolí.

Ve fotbale se pohybujete docela dlouho a v rámci regionu jste dokázal to, o čem většina okresních klubů pouze sní. Co vám vlastně říkají kamarádi a známí?

Spíš se diví, proč jsem takový blázen (úsměv). Ale kdybych fotbal neměl rád, tak bych ho nedělal.

Redakce Hodonínského deníku Rovnost se připojuje k zástupu gratulantů a panu Miroslavu Jagošovi přeje do dalších let hodně štěstí, zdraví a sportovních úspěchů.