Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Dvojici podnikatelů došla trpělivost, dál už nechtěli dávat své peníze do fotbalu. „Pět let jsme pouze nemluvili, ale především pracovali. Výsledky snad byly vidět. I když fotbal jsme nedělali proto, aby nás někdo pochválil," říká v dvojrozhovoru pro Hodonínský deník bývalý místopředseda a trenér FC Vracov Karel Lejsal.

Co říkáte na tiskovou zprávu, kterou rozeslal médiím nový výkonný výbor FC Vracov?

Lejsal: S touto reakcí jsem počítal. Domnívám se, že spousta věcí, které jsou v ní napsané, se nezakládá na pravdě. Nebudu ale hořekovat nad tím, co se ve Vracově v poslední době udělalo nebo neudělalo. Ať si každý udělá obrázek sám. Víme spoustu věcí, které si necháme pro sebe. Je to interní věc mě a taky Petra Sádovského. Věřím, že spousta lidí pochopí, jakým způsobem a kdo fotbal ve Vracově posledních pět let dělal.

Jaké ohlasy se k vám po odhlášení Vracova z divize D dostaly? Převažovaly kladné, nebo ty záporné?

Lejsal: Kamarádi a známí se tomu nejprve divili. Ale když jsem jim tu situaci důsledně popsal, tak se nedivili tomu, že jsme ve Vracově skončili. Divizní fotbal se totiž ve dvou lidech dělat nedá. Tím nechci říct, že by nám kolegové z výboru nepomáhali. Petr Mezihorák s Jirkou Kudlíkem a Ivošem Gasparem se o mládež starali dobře. Odvedli kus práce. Za tohle jim patří velký dík.

Pokud tomu dobře rozumím, tak vy jste měli na starosti pouze chod prvního mužstva?

Lejsal: Ano, my jsme se o mládež vůbec nestarali. Bohužel se někteří lidé začali plést do práce nám a tím pádem to taky tak skončilo.

Sádovský: Samozřejmě víme, že mládež je potřeba a být musí, ale na druhé straně se všechno odvíjí od prvního mužstva. Pokud někde hrají muži třetí třídu, tak šikovní dorostenci půjdou hrát do klubu, kde hrají muži vyšší soutěž.

Vy jste ve Vracově vybudovali skvělý tým, ale zázemí rozhodně není na divizní úrovni. Dal se problém s kabinami či tribunou nějak vyřešit?

Lejsal: Ve Vracově se za posledních padesát let v tomto směru nic neudělalo. Vím, že město se zázemím nemohlo nic udělat, protože kabiny a další místnosti patřily fotbalovému klubu. Pokud hřiště, kabiny a tribuna přejdou pod město, je šance, že se během několika let stanou věci, které budou ku prospěchu fotbalu ve Vracově.

Dala se kritická situace nějakým způsobem zachránit, nebo váš konec v čele FC Vracov byl nevyhnutelný?

Lejsal: Je pravda, že divize byla finančně zajištěná, ale na základě několika událostí jsme nemohli s panem Sádovským pokračovat v klubu.

Co máte přesně na mysli?

Lejsal: Víte, když do klubu někdo dává svoje peníze, tak nemůže někdo druhý čekat, že mu bude s těmi financemi manipulovat tak, jak si umíní. My jsme to s Petrem dělali pět let po svém. Věřím, že jsme něco vybudovali. Jsem rád, že po nás zůstalo ve Vracově kromě pokuty daleko víc.

Takže nelitujete času, energie a peněz, které jste vracovskému fotbalu posledních pět let obětovali?

Sádovský: Vůbec toho nelitujeme. Mrzí nás pouze to, jak se to nakonec vyvinulo. Radikální řez musel přijít. Jiné východisko jsme neviděli. Pořád jsme kolem sebe slyšeli, jak to s Karlem zařídíme a nějak uděláme. Na zákulisní věci třeba po prohraném zápase si člověk zvykne, ale potom přišly takové věci, které nám opravdu ublížily a nakonec měly i zásadní vliv na naše rozhodnutí opustit vracovský klub. I jedna špatně napsaná věta může zkazit pětiletou práci.

Uvažovali jste o konci již dříve?

Sádovský: Už před rokem jsme uvažovali, že v klubu skončíme. Ale nakonec jsme se rozhodli, i díky tomu, že jsme byli první, že budeme pokračovat. I když to nedopadlo nakonec tak, jak jsme chtěli.

Kdo přišel s návrhem, že na své funkce rezignujete?

Sádovský: Letos jsem byl iniciátorem našeho konce já. Věděl jsem, že musí přijít radikální řez.

Bylo to těžké rozhodnutí opustit klub v polovině historické sezony?

Sádovský: Bylo. Poznal jsem kolem fotbalu hodně dobrých lidí. Poznal jsem zákulisí sportu, který jsem v mládí moc nehrál. Ale k fotbalu jsem si i díky dětem vybudoval vztah. Těch pěti let nelituji.

Lejsal: Od začátku až do konce bych to bez Petra nezvládl. Opravdu ne. Spolupráce s ním byla na vynikající úrovni. Ve Vracově si každý myslel, že klub řídím pouze já, ale to nebyla žádná pravda.

Jak jste řešili zásadní rozhodnutí? Dokázali jste se i pohádat?

Lejsal: Vždycky jsme si spolu sedli a všechny fotbalové věci jsme rozebrali a nakonec se v klidu domluvili na postupu. Žádné pře jsme neměli.

Je reálné, že se Vracov do čtvrté nejvyšší soutěže někdy vrátí?

Lejsal: Věřím tomu, že nový výkonný výbor má takové obsazení, že by mohl v následujících pěti letech dokázat spoustu dobrých věcí. Časem se může dostat vracovský fotbal tam, kam patří. Věřím, krajské soutěže se ve Vracově hrát budou. Pokud město pomůže a nové vedení sežene nějaké sponzory, možná se do Vracova někdy vrátit i ta divize.

Budou vás příznivci vídat během domácích utkání na vracovském stadionu, nebo jste na fotbal úplně zanevřeli?

Lejsal: Budou nás tam vídat s kočárky (smích). Ale teď vážně. V žádném případě jsem na vracovský fotbal nezanevřel. Pořád tady mám kamarády, za kterými rád zajdu. Pokud budu moct, tak vedení klubu pomohu.

Sádovský: Určitě tam nepůjdu s tím, že se budu někomu posmívat. Budu moc rád, že se bude Vracovu dařit.