Přitom dlouho nic nenasvědčovalo tomu, že by z něj měla vyrůst hvězda. „V Hodoníně jsem začínal v Baníku. Jenže v patnácti jsem odešel do Bratislavy na uměleckou průmyslovku a čtyři roky jsem vlastně nehrál. Jenom za školu,“ vzpomínal před lety.

Pomohla mu náhoda. V roce 1956 nastoupil za Hodonín v přátelském zápase proti Slavii. Zápas se mu povedl a jeden příznivec domácích se tehdejšího trenéra Pepi Bicana zeptal, jestli by talentovaný útočník mohl hrát za Slavii. „Měl jsem štěstí, že jsem byl zrovna doma. Takže jsem nastoupil a po zápase mě pozvali do Prahy na zkoušku. Jeden fanoušek mně dal peníze na vlak a já se hlásil v Praze. Klub mi pak zařídil přípravku na vysokou školu, protože jsem se chtěl dostat na sochařinu,“ prozradil o svém přestupu k profesionálům Lichtnégl, který nyní už šest let „kope“ ve fotbalovém nebi.

Na vysokou školu se nakonec nedostal, a tak po roce ve Slavii odešel na vojnu do prvoligové Dukly Pardubice, kam rukoval například s budoucím vicemistrem světa z Chile Janem Lálou. Na jaře 1960 zamířil do Rudé hvězdy Brno, kde vytvořil skvělou dvojici s Vlastimilem Bubníkem. „Buben hrál levou spojku a já pravou. Spolupracovalo se s ním báječně,“ pochvaloval si.

Pro Brno se rozhodl i proto, že mu klub zajistil práci, která ho bavila. „Věnoval jsem se řezbářské plastice a sochařině. A Rudá hvězda mi zařídila místo na výstavišti mezi řezbáři a modeláři. Zdobili jsme stánky, dělali různý znaky a podobný věci,“ připomněl svoji zálibu.

Největší fotbalový zážitek mu připravila olympiáda v Tokiu, kde československé mužstvo vybojovalo stříbrné medaile. Nastoupil v pěti zápasech v základní sestavě a dal i dva góly. „Na finále s Maďary nevzpomínám rád. Mohli jsme mít možná i zlato. Dali jsme dva góly a přesto jsme prohráli 1:2. Pepa Vojta si totiž dal vlastence. Nerad to na něj svádím, ale byl to neuvěřitelný gól. Někdo z křídla centroval na Beneho, to byl skvělý fotbalista. A Pepa to chtěl před ním odkopnout na tribunu. Jenže to trefil šajtlí a šlo to Šmukimu v bráně do ramene a od něj do gólu,“ popsal klíčový moment finále, u něhož byli dva hráči, kteří také působili v Brně - Josef Vojta a František Schmucker.

U dalšího velkého úspěchu československého fotbalu, na mistrovství světa v Chile, Lichtnégl nebyl. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby tehdy zrovna Kometa nehrála po sestupu jen druhou ligu. V té době totiž zrovna měl velkou formu. Rok předtím nastřílel v nejvyšší soutěži patnáct gólů, po postupu dokonce osmnáct. „Myslím, že jsem neměl šanci. V nominaci byli borci jako Pospíchal, Scherer, Kadraba a další skvělí útočníci. Do Chile se nedostali jinačí kopáči, kteří třeba čekali, že tam budou,“ smířil se hodonínský rodák s tím, že si v chilském finále nezahrál.