Sen si splnil na zrekonstruovaném stadionu v Trnavě, kde si odbyl ligovou premiéru. I když jednatřicetiletý rodák z Hodonína podal proti domácímu Spartaku výborný výkon a své spoluhráče několikrát podržel, ve druhém poločase dvakrát inkasoval a nováček odjel domů s prázdnou.

I přes porážku 1:2 ovšem bývalý gólman Dubňan a Mutěnic na svůj debut v zahraniční lize nikdy nezapomene. „Až po ceduli s nápisem Trnava jsem byl nervózní, od vjezdu autobusu do podzemních garáží jsem se však soustředil pouze na sebe. Stadion na mě udělal obrovský dojem a já si to začal užívat. Cítil jsem se skvěle a po pár kontaktech s míčem jistě. Nakonec jsem si přál, aby poločas nikdy neskončil a pokračovalo se dál, neboť druhou půli jsme nezvládli," uvedl Lupač v rozhovoru pro Hodonínský deník.

Zkušeného brankáře nejprve překonal Argentinec se slovenským pasem David Depetris a deset minut před koncem dokonal obrat Martin Mikovič. Duel šestnáctého kola Fortuna ligy sledovalo 4095 diváků.

Michale, jak jste si ligovou premiéru užil?

Popravdě musím říct, že jsem si přál, aby první poločas neskončil a jelo se dál (úsměv). Opravdu jsem si zápas maximálně užíval. Byl to velmi silný zážitek, na který jsem denně pracoval skoro čtyři roky. Vzpomínat na něj budu do smrti.

Užil jste si atmosféru na nádherném stadionu v Trnavě?

Je to nový národní stadion, který je otevřený pouze pár měsíců. Velký dojem na mě udělalo jenom to, že jsme autobusem přijeli do podzemí, odkud jsme se pak výtahem dostali až ke kabinám. Prošli jsme dlouhou chodbou, po stěnách byly fotky legend Spartaku. Pak jsme vyšli na trávník, kolem strmé tribuny. Opravdu to byl velký zážitek.

Byl jste hodně nervózní? Kdy vám trenér oznámil, že půjdete do branky?

Že půjdu v Trnavě do brány, jsem se od trenéra brankařů Sedláčka dozvěděl hned po zápase v Podbrezové, kde jsem byl na lavičce. V týdnu mi to ještě se souhlasem hlavního trenéra potvrdil, takže nervozita pracovala a s blížícím se pátkem gradovala. Čekal jsem na tuto příležitost skoro čtyři měsíce. Stejnou dobu jsem v ostrém zápase nenastoupil. Pouze během reprezentační přestávky jsem v přípravě se Zlínem a Brnem odchytal poločas. Jelikož ve Skalici jsou ještě dva zkušení a kvalitní gólmani, tak jsem pendloval mezi lavičkou a tribunou.

Čekal jste, že byste se už na podzim mohl do branky podívat?

Byl jsem součástí týmu, který vybojoval postup do první ligy. A jelikož vedení klubu i trenér chtěli, abych zůstal, tak jsem čekal, že bych mohl šanci dostat. Jenže pak se trenér Horný nedohodl a ze dne na den přišel trenér Křeček. S ním i nový hráči ostřílení nejen slovenskou ligou. Mezi nimi byl i zkušený brankář Luboš Hajduch. Bývalý kouč mi řekl, že ligu začne chytat on, což samozřejmě nebylo příjemné, ale snažil jsem se hledat pozitivní věci a odkoukat od něj, jak se zlepšit. Navíc Lubo je super kluk, sedli jsme si. Pak se však nečekaně vrátil staronový trenér Horný a začal jsem věřit víc, protože jsem do Skalice přišel chvíli po něm.

Jak s odstupem času hodnotíte svoji premiéru?

Z mého pohledu dobře, protože zápas mi vyšel. Výsledek už však tak pozitivní nebyl.

Jak padly branky, které jste obdržel?

První gól jsem dostal v osmapadesáté minutě. Náš pravý bek na polovině soupeře ztratil míč, následoval brejk a prudký centr do šestnáctky. Prohráli jsme hlavičkový souboj, jeden z domácích hráčů sklepnul balon na pětku do souboje, po kterém následovala střela do protipohybu. Neměl jsem šanci zasáhnout. Druhá branka padla v osmdesáté minutě. Po úniku po pravé straně do vápna následovala přihrávka podsebe a střela z jedenácti metrů z první. Rána šla od leváka, který střílel pravou nohou, přesně za tyč. Moc jsem s tím dělat nemohl, což mě vždy naštve, protože na hřišti jsem nerad za diváka.

Připsal jste si v Trnavě hodně zákroků?

V prvním poločase jsme hráli zodpovědně, takže jsem moc práce neměl. Měl jsem tam jen jeden těžký zákrok, když mi stoper tečoval střelu do protipohybu, ale poradil jsem si. Pak tam byly nějaké stažené centry a hra nohou. Ve druhé půli už domácí hodně tlačili. Šel na mě sám Cleber, ale neuspěl. Pak jsem zneškodnil přímý kop a pár centrů. Zase tolik toho nebylo.

Co vám po premiéře říkali spoluhráči a trenér?

Trenér na rozboru říkal, že jsem chytal dobře. I spoluhráči mě podpořili.

Bude vás start v nejvyšší slovenské soutěži něco stát? Kolik zaplatíte do týmové pokladny?

Ano, jak se to sluší, tak něco do týmové pokladny přispěji. Částka je přesně daná v sazebníku.

Co říkáte na úroveň nejvyšší slovenské soutěže?

Určitě je rychlejší a agresivnější než druhá slovenská liga.

Jaká je nálada v týmu Skalice po sérii porážek?

Nálada v kabině je pozitivní. Všichni cítíme, že se to ještě do zimy musí zlomit.

Po namlsaném startu přišly porážky

Proč se Skalici nedaří?

Těch důvodů je jistě víc. Polovina kabiny je nová a ne každý na hřišti nechává maximum. Mužstvo si sedá za pochodu. Po namlsaném startu se to bohužel brzy obrátilo. Věřím, že to prolomíme.

Nedávno se do klubu vrátil trenér Horný. Přivítal jste návrat úspěšného kouče?

Pan Horný je v podstatě domácí trenér. Zná klub, vytáhl nás ze čtvrté ligy až do první. Je sice trochu svérázný, ale jeho metody na nás nejspíš platí.

Proč v týmu nováčka neuspěl český trenér Křeček?

Tohle nevím. Nedokážu na to odpovědět.

Napadlo vás v době, kdy jste odcházel z Mutěnic do Skalice, že byste jednou mohl chytat první slovenskou ligu?

Vedení Skalice už tehdy chtělo hrát co nejvýš. O první lize se v minulosti bavilo, ale že u toho budu, jsem jenom doufal. Postupem času mě to však napadlo (úsměv).

Přejděme za řeku Moravu do Hodonína. Co říkáte na výsledky vašeho mateřského klubu v divizi?

Hodonín potřeboval stabilitu, jak ve vedení klubu, tak i finanční. Výsledky se dostavují. Když mám volno a prostor, chodím se na kluky dívat. Spoustu jich znám. Hra se zlepšuje, jenom je škoda, že diváků nechodí tolik, kolik by si čtvrtá nejvyšší soutěž zasloužila. Ale věřím v lepší návštěvy. Jako kluk jsem v Hodoníně zažil dobrou kulisu. Klukům fandím, píšeme si.

V Hodoníně hraje několik bývalých hráčů Skalice. Vy jste ještě nedostal nabídku?

Zatím nic konkrétního, jen se spekuluje. Rád se do Hodonína časem vrátím. Začínal jsem tady, chtěl bych to někdy klubu vrátit.

A co další okresní kluby, kde jste působil. Sledujete výsledky Mutěnic nebo Dubňan?

Sleduji, hrají tam kamarádi, ale času moc není. Snad se tam brzy dostanu.

V minulosti jste chytal i okresní futsalovou ligu. Co říkáte na to, že letos oblíbená halová soutěž na Hodonínsku nebude?

Upřímně říkám, že mě to nijak netrápí, protože časy, kdy jsme hrávali proti kamarádům, jsou pryč. Ve futsalovém přeboru mi chyběl náboj a důvod, proč ho hrát. Finančně a časově je to nezajímavé, jak pro diváky, tak sponzory. Je tu snaha hrát futsal ve druhé lize, což je podle mě utopie. Týmu chybí kvalita a ochota hráčů jezdit na venkovní zápasy do Ostravy, Jeseníku a do dalších vzdálených měst. Kdo chce hrát, má možnost v Dubňanech nebo v Kyjově. To, že někdo chce dát nekoncepčně peníze, nestačí.

Přesto, futsal vám nechybí?

Mám ho zakázaný, ale chybí (úsměv).